Je to více než dvacet let, co jsem klábosil s jedním starším centrálním bankéřem o veřejných financích a rozpočtových schodcích. Obhajoval jsem tehdy myšlenku, že v postkomunistickém Česku, kde je třeba investic jako soli a země není zadlužená, nějaký přiměřený deficit přece nemůže škodit. Ten moudrý muž se na mě podíval a zeptal se „byl jste někdy na ministerstvu financí a viděl jste, co tam pracuje za lidi? Vy byste jim dal své peníze? Ten deficit jsou i vaše peníze.“
Na ministerstvu financí jsem byl, takže debata byla u konce. Vzpomněl jsem na ní teď při sledování rozpočtových tahanic ve Sněmovně. Teď už nejde až tak moc o úředníky ministerstva financí, kteří šoupají miliardami z krabičky do krabičky. Ale pořád jde o naše peníze.
A tak se pro změnu ptám já vás. Zaplatili byste školní obědy dětem milionářů? Chcete dotovat lístek na vlak majiteli šesti vinohradských činžáků jen proto, že je momentálně v penzi? Chcete zvedat platy státním zaměstnancům na úroveň, která je zřetelní vyšší, než úroveň platu vašeho? Vás neuráží, že se státní aparát k vašim penězům chová zcela socialisticky jako ke svým vlastním a dominantní vládní strany z vaší kapsy platí úplatky svým voličům?
Ta představa, že státní peníze jsou prostě státní kořist, a tudíž o nich rozhoduje stát podle toho, kdo si co vykřičí, je ale pořád stejně nesprávná a arogantní. Pořád platí, že i poslanci by měli o rozpočtu hlasovat s péčí řádného hospodáře, protože hospodaří s cizími penězi.
Čtěte o schvalování rozpočtu:
Poslanci se přou o rozpočet. Byl by dobrý, kdyby za rok přišel konec světa, říká Kalousek
Shodou okolnosti právě odchází ne zcela dobrovolně generální ředitel finanční správy Martin Janeček. Odchází s hořkostí. Chtěl jenom důsledně vybírat daně a chytat podvodníky. Jenže jeho problém byl v tom, že se jeho úřad začal chovat jako k podvodníkům úplně ke všem. Ke každému, kdo musí ty peníze nejprve tvrdě vydělat v zaměstnání či podnikání, a jsou to tudíž jeho peníze a berňák by si ho měl vážit a slušně se k němu chovat, protože ho ty jeho peníze živí, stejně jako zbytek státního a neustále bobtnajícího aparátu. Nikoli ho chytat pod krkem s tím, že všeci kradnů.
A ministerstvo financí ruku v ruce s vládnoucími politiky by mělo každou korunu třikrát obrátit, než ji utratí. A řekněme si upřímně, že z tohoto pohledu je tento rozdávačný rozpočet zcela zásadním argumentem pro snížení daní nejméně o polovinu. Když vaše dítě rozhází kapesné za hlouposti, tak mu ho přece také hbitě zkrátíte.
