Někdejší řecký ministr financí vzkazuje Angele Merkelové zhruba „vidíš, já to říkal“. Má pravdu - ale není to moc platné ani jemu, ani Evropské unii.
Eurozóna neprožívá zrovna skvělé časy. Zevně ji ohrožují nejen draví konkurenti (Čína), nýbrž i spojenci (USA), zatímco zevnitř ji rozkládají skeptici. Jedním z důvodů tohoto neutěšenho stavu je přílišný důraz na fiskální disciplínu, již požadují Němci.
Říká kdo, ptáte se možná. Odpověď vlastně není moc překvapivá: Janis Varufakis, řecký levicový ekonom,jenž se proslavil coby ministr financí za bouřlivého jara roku 2015. Jeho země tehdy byla na hraně totálního chaosu; státní krach, vystoupení z Evropské unie, prodej celé země Číně nebo Applu - to vše byly reálné možnosti. Dnes na tom Řekové jsou podstatně lépe (i díky Varufakisově absenci na vrcholných postech, řekne zlý jazyk). Tak je to alespoň opticky. Také to lze brát tak, že si na Řecko a jeho megadluhy už všichni zvykli.
Varufakis ovšem zůstal pro evropskou levici svého druhu hrdinou. Na samém počátku června napsal pro Project Syndicate text, v němž si vyřizuje účty s Angelou Merkelovou. Právě německá politika podle něho nejen donutila Řeky šetřit, nýbrž také zahnala do bezvýchodné situace celou eurozónu.
Píše, že už v roce 2015 varoval: „Pokud budete trvat na politice, která odsuzuje celé obyvatelstvo k trvalé stagnaci a ponížení, brzy se budete muset vypořádat ne s proevropskou levicí, jako jsme my, nýbrž s protievropskými xenofoby, kteří považují za své poslání Evropskou unii rozložit.“ A skutečně, takový tlak zevnitř sílí - jak vidíme třeba naposledy v Itálii.
Důraz na rozpočtovou úspornost zavedl ekonomiku eurozóny do přílišné závislosti na exportu, jmenovitě na exportu do USA. Když pak takový Donald Trump pohrozí zavedením celních tarifů, evropské firmy (paradoxně v čele s německými) jdou na ruku raději jemu než evropským prioritám.
Čtěte: Jak podat žádost o rozvod?
Právě k tomu došlo, když Trump zrušil americkou účast na smlouvě s Teheránem. Ačkoli Merkelová řekla, že evropská unie své závazky dodrží, evropské firmy se z Íránu začaly stahovat kvůli hrozbě amerických sankcí. Jeden z hlavních důvodů k existenci unie - zhruba formulovatelná jako „v jednotě je síla“ - je tak pro skeptiky méně přesvědčivý, zatímco všechny minusy přetrvávají (znovu viz Itálie).
Kdyby byla Unie a právě Berlín ve svých požadavcích skromnější, tvrdí Varufakis, závislost evropských firem na vývozu by byla nižší a Evropská unie by mohla být soudržnější. „O Salvinim se dnes mluví jako o 'italském Varufakisovi',“ píše řecký exministr. „Je tam však jeden velký rozdíl: já jsem vždy chtěl, aby Řecko zůstalo součástí Evropské unie. (…) Dnes už se nikdo nemůže divit, že je Evropa tam, kde je. Ale jen nebezpečný blázen by se z toho radoval.“ S posledním tvrzením lze bez výhrad souhlasit.
Čtěte další komentáře Daniela Deyla:
