Andrej Babiš se snaží přemluvit vedení pražské radnice, aby mu uvolnilo pozemky v Letňanech pro úřednickou čtvrť. Premiér možná doufal, že když už na magistrátu není koalice jeho hnutí ANO v čele s primátorkou Adrianou Krnáčovou, začne úřad konečně reálně pracovat, ale stejně nepochodil. Přitom stačí, aby se ohlédl deset roků zpátky. Nenáviděná ODS měla v časech ministra průmyslu Martina Římana úplně stejný plán a tehdejší scénář ukazuje, s čím se Babiš ještě potká.
Jestli myslí AB celou akci vážně, marketéři mu jistě brzy poradí, aby to mamutí stěhování nějak hezky pojmenoval. Veřejnost si zkratku rychle zapamatuje a bude na ní slyšet. Martinu Římanovi kdysi poradili jméno Kulový blesk podle filmu Svěráka a Smoljaka. Na úvodní tiskové konferenci se rozdávala dokonce DVD s tímto filmem, což byl nakonec jediný hmatatelný přínos tohoto projektu.
Bod první, poutavé jméno
Bod druhý, úspory
Jedině přes ně se dá projekt marketingově „prodat“. V roce 2008 přišel ministr Říman s nápadem stěhovat 13 organizací podřízené ministerstvu průmyslu. Úspory měly být 100 milionů ročně jen na provozních nákladech (společná ostraha, IT, voda, vytápění, administrativní zázemí atd.). Tohle už má AB splněno. Přišel s propočtem: Náklady 10 miliard korun, návratnost pět let.
Bod třetí, spojenci
V téhle fázi se Babiš aktuálně nachází. Má ale o poznání horší východisko než Martin Říman. ODS měla v jeho časech jak premiéra, kterým byl Mirek Topolánek, tak pražského primátora Pavla Béma. Babiš má jen sebe, coby premiéra, ale v Praze nikoho. Zkusil, jestli Zdeněk Hřib zabere na to, že by na oplátku stát poskytl nějakou ze svých budov pro nové sídlo magistrátu, ale nedohodli se.
Bod čtvrtý, reálné potíže
Zatímco se AB zasekl už u třetího bodu, Říman to dotáhl až sem. Zjistil, že na papíře je realita trochu jiná než za oknem. Stát nebyl schopen sám bez rizika vysoutěžit a zaplatit stavbu úřednické čtvrti, na přetřes proto přišlo partnerství se soukromým investorem formou PPP projektu. Tedy něco, co se nikdy státu nepovedlo bez ostudy dokončit.
Práce na smlouvě k PPP se Římanovi zasekávaly, přišly pak i zcela objektivní potíže. Ukázalo se, že úřady ministerstva obchodu nejsou jen úřady, ale také zkušebny a laboratoře, které potřebují nákladné technické zázemí a specifické podmínky, bezpečností proti detonaci počínaje a čističkami jedů konče. Prostě nejsou to jen kanceláře, které nasekáte do administrativní budovy. Tohle zjištění na Babiše teprve čeká. A že by lukrativní budovy MPO sídlící na tak cenných místech, jako jsou Štěpánská, Legerova či Washingtonova ulice, ze svého plánu stěhování raději vynechal, není pravděpodobné.
Bod pátý, hledání příčiny neúspěchu
Vládě, jíž už šéfoval Jan Fischer, přišla argumentačně vhod finanční krize. Budovy v centru města by prý neprodala s takovým ziskem, jak se počítalo, proto oficiálně schválila stopku plánu Kulový blesk. Na druhou stranu je pravda, že by i nové pozemky pořídila levněji, stejně tak v krizi klesly ceny stavebních prací. A že by historické budovy v centru města ztratily tak výrazně na hodnotě, také není jisté. Alespoň žádný propočet k tomu tehdejší ministr průmyslu Vladimír Tošovský nepřipojil. Je zřejmé, že stát takový projekt prostě nedokázal rozhýbat a je vlastně dobře, že od něj upustil včas.
Jaký argument pro neúspěch si najde AB, si ještě musíme počkat. Nicméně v plánu úřednického města na okraji Prahy kráčí vyšlapanou cestou, která ovšem nevede k cíli. To, s čím přišel, dává bohužel smysl jen na papíře. V republice, kde jsou úředníci překvapení z prosincového a lednového sněhu na dálnici, evidentně nedokáže nikdo tak obrovský projekt bez průšvihu dotáhnout do konce. Nota bene, když má proti sobě tisíce úředníků, kteří budou dělat všechno pro to, aby nemuseli z centra.
Přečtěte si další komentáře Petra Weikerta:
