Poslanec ODS a někdejší ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček se postavil za iniciativu, která by vzala státní příspěvek Českému svazu bojovníků za svobodu. Tedy organizaci, která dala metál komunistické „mlátičce“ Zdeňku Ondráčkovi, má blízko ke kontroverzním názorům Miloše Zemana, podporuje vazby na Rusko a její šéf Jaroslav Vodička si střihl lehce xenofobní projev při tryzně v Terezíně. Ale stejně. I tahle parta v zapařeném tesilu má právo navzdory zdravému rozumu přežít.
Asi není důležité připomínat, že Český svaz bojovníků za svobodu (ČSBS) je pohrobkem svého za socialismu protežovaného předchůdce jménem Československý svaz protifašistických bojovníků a že ten trochu smrdutý duch v něm žije dál. Pochopila to i řada lidí, která ho opustila, ať už jde o veterány, historiky či potomky obětí totalitních režimů. Dokonce tak učinil i kardinál Dominik Duka, a to už je co říct.
Princip, kterým by poslanec Žáček přerozdělil 6,3 milionu pro rok 2019 jiným podobným organizacím, ale přesto není správný (mimochodem podpora ČSBS se nelíbí ani premiéru Babišovi). Jde o to, že k veřejným prostředkům se nikdo nemůže chovat, jako kdyby byly jeho, protože jednoduše nejsou.
Můžeme to vzít klidně takhle: Svaz má blízko k názorům prezidenta Zemana, a ať se to někomu líbí nebo ne, díky nejlepšímu průzkumu veřejného mínění, tedy volbám, víme, že na jeho straně stojí 2,8 milionu voličů. Je to dost velká skupina lidí na to, aby jí poslanci akceptovali při rozdělování veřejných peněz.
O dění kolem ČSBS dále čtěte:
Komunista Ondráček dostal medaili od svazu bojovníků za svobodu
Proč se vojsko klaní komunistické mlátičce? „Máme dohodu“
Obraně dochází trpělivost se svazem veteránů. Metnar přehodnotí spolupráci
Žáček si neuvědomuje ještě jednu věc. Tohle vydírání státními dotacemi je vzhledem k demokracii velmi toxické. Prezident Miloš Zeman před časem třeba takhle navrhl zrušit Senát, kterému by sněmovna podle jeho nápadu odhlasovala nulu na výdaje. Babiš chtěl zase úplně stejným způsobem sebrat 3 miliardy neziskovým organizacím a oddělit ty hodné od zlých. Žádný z nápadů naštěstí neprošel, proto by měl Žáček velmi přemýšlet nad tím, jestli to bude on, kdo takovou praxi odstartuje.
Říci si, že když držím peníze (které nota bene nejsou moje), tak mám moc a tou můžu vládnout podle svojí vůle, je autoritářské. Sympatie k té či oné straně nemohou nahradit demokratické postupy. Příklad: Kdyby přišla do ČSBS finanční kontrola a řekla, že se tam fixluje s penězi, bylo by na místě jim je přiškrtit. Kdyby přišla rozvědka s tím, že veteráni chystají převrat, financují boje na Ukrajině nebo kdovíco, bylo by na místě viníky potrestat. Ale nic takového se nestalo. Tady jde o sympatie.
O důvodech, které Žáčka k nápadu vedly, už byla řeč. Připusťme jeho verzi, že by stálo za to nechat svaz vyhladovět a rozpustit. Generálním důvodem by mohlo být tedy něco jako poškozování zájmů demokracie a České republiky. Logicky pak ale musí přijít otázka, zda je Česká republika tak slabou a nesebevědomou zemí, že jí rozloží nějaká seniorská buňka SPD. Asi není, že.
Svaz je opravdu zvláštní parta, ostatně jako cokoliv, co se kdy na světě jmenovalo svaz. Dokud ale stejně jako kdokoliv jiný neporuší zákony nebo ho neopustí poslední člen, místo v Česku má. Demokracie má prostě i své nevýhody.
Přečtěte si další komentáře Petra Weikerta:
