Díky zákazu pesticidů Evropskou unií se pěstování nenáviděné řepky olejky stává méně atraktivní. V Česku se však místo toho mluví o útoku na tradiční řepu cukrovku.
Česká pole tradičně zežloutla a na republiku se snesl žlutý prach. Ačkoliv se záhy vysvětlilo, že pylový poprašek s řepkou nijak nesouvisí, k vyvolání rozhořčené debaty kolem této plodiny na to stačilo.
„Proč má právě Česká republika nejvyšší podíl ploch osetých řepkou k celkovému poměru orné půdu v Evropě?“ zaznívá v posledních dnech ze všech stran. Obvyklé vysvětlení zní, že to nějak souvisí s dotacemi, za které může Brusel, případně Babiš. Co se však týče Evropské unie, ta v posledních dnech zasadila řepce naopak hodně bolestivou ránu, i když trochu neúmyslně. Řeč je o takzvaných neonikotinoidech, pesticidech, které decimují populace včel. Členské státy přes nesouhlas Česka schválily koncem dubna jejich zákaz. Právě neonikotinoidy jsou přitom mimořádně populární mezi pěstiteli řepky .
Čtěte: Peníze, nebo řepka. Zběsilé pěstování energetických plodin ničí půdu i podzemní vodu
S jejich zákazem budou muset pěstitelé využívat jiné, méně účinné, případně dražší ochranné látky, nebo se spokojit s nižšími výnosy. Neznamená to, že na „žlutý mor“ ze dne na den zanevřou, lukrativnost řepky však utrpí. Možná se najdou jeden či dva sedláci, kteří si spočítají, že se jim to už nevyplatí a příští rok raději zasejí něco jiného.
Za to patří Evropě a včelařům dík. Zajímavé však je, že v debatě kolem zákazu pesticidů se v Česku o řepce téměř nemluvilo, ačkoliv se zákaz, jarní zežloutnutí polí a pylové mraky časově střetly v jednom okamžiku.
Místo toho odevšad zaznívaly katastrofické scénáře o dopadech na pěstitele cukrové řepy. Proti této plodině nemá nikdo co namítnout, naopak tradičnímu českému cukrovarnickému průmyslu řada lidí fandí.
Češi si zkrátka vždy vyberou roli, která nejlépe vyhovuje jejich představě národa utlačovaného zlým Bruselem.
Přečtěte si další komentáře Jana Brože:
