Menu Zavřít

Zazvonil zvonec a večerky je konec

11. 12. 2017
Autor: Euro

Odchod nejlepšího ministra obrany doprovází gejzír pozitivních zpráv. Snad situace využije i samotný resort.

I když se škarohlídi, negativní kritici a špatně informovaní lidé snažili tvrdit opak, z Martina Stropnického se v posledních dnech vyklubal ten nejlepší ministr obrany, který se v České republice kdy zrodil. Tu se dozvíme, že speciály ze 601. skupiny čeká náročná a velmi prestižní mise v Iráku, po chvíli zase to, že podnik Vojenské lesy a statky čeká letos hospodářsky velice úspěšný rok.

Držte se, ohňostroj úspěchů zdaleka nekončí. Jednou z ministra vypadne, že Česko získalo ředitelský post v čele alianční Collaboration Support Office, podruhé zase, že Výbor náčelníků zdravotnických služeb NATO povede pro příští tři roky český generál.

Tohle všechno jsou úspěchy Martina Stropnického. A potřeboval na ně pouze několik prosincových dnů. Není hanebné, že si Česká republika nechává odejít tak schopného ministra obrany? Není právě teď ta pravá chvíle, aby kanceláře Andreje Babiše a Miloše Zemana zasypaly dopisy nespokojených občanů, kteří si přejí setrvání nejlepšího ministra v čele obrany?


Šéfka branného výboru už se těší na nástupce „nejlepšího ministra“:

Černochová: Snad se s námi bude Šlechtová bavit víc než Stropnický

 Jana Černochová (ODS)


Ne, přiznávám, jsem příliš bláhový. Chtít něco takového po Češích, kteří netolerují úspěch druhých a jen se vysmívají, je přehnané. A tak doufám, že aspoň vojáci vystřelí při posledním odchodu Stropnického z resortu čestnou salvu a někdo z jeho spřátelených médií mu položí tu nejjednodušší, avšak nejvýstižnější otázku: „Jak to děláte, že jste tak dobrý?“

Ovšem ti ostatní by se měli ptát jinak. Proč Stropnický ještě na poslední chvíli tak detailně leští svou image? Proč se tolik chválí? A proč se konečně podobně nepřizná k těm nejdůležitějším věcem – k těm, které se mu bohužel nepovedly a kvůli kterým obrana i armáda uplynulé čtyři roky prospala?

MM25_AI

Martin Stropnický odchází z resortu jako nejdéle sloužící ministr od roku 1993. Snad je právě tohle ten impuls, který obranu konečně rozhýbe a probere k činům. Nebylo to pěkné a bylo toho moc.

Čtěte další komentáře autora:

Když chybí tah na branku

Armáda jako personální agentura

Velká Bíteš v Dubaji

Rozpuštěný a vyvanutý

Popravy generálů jako tečka za Stropnickým

Tři a půl milionu a přitom taková blbost

Jak se dělá kampaň? Ve vojenském vrtulníku


  • Našli jste v článku chybu?