Rostoucí ceny uhlí a emisních povolenek představují vražednou kombinací pro účty za elektřinu, jejíž cena meziročně prudce vzrostla. Vyhlídky na brzký obrat jsou nevalné.
Víme, že sebechvála smrdí a okolí chvástala se obvykle stává prostředím nevhodným k životu. Přesto si na úvod dnešního Reaktoru tento prohřešek neodpustíme. Autor se totiž dopustil mimořádně prozíravého rozhodnutí, byť to bylo spíše dílem náhody, a zásluhy si tak nechce nijak přisvojovat.
V obydlí autora nedávno proběhla rekonstrukce, jejíž součástí byla i změna vytápění. Přitom padla volba na plynový kotel zajišťující i ohřev vody oproti původnímu ohřevu elektřinou. A jak se ukazuje, bylo to rozhodnutí mimořádně dobré a nemohlo být lépe načasované.
Jak ve čtvrtek zveřejnil Český statistický úřad, cena elektřiny v červenci meziročně vzrostla o 5,1 procenta a tedy téměř nejvíce ze všech položek. Více zdražovaly už jen pohonné hmoty, ty však už budou s největší pravděpodobností spíše zlevňovat nebo se aspoň držet.
To nelze říct o elektřině. V poslední době zdražili všichni velcí dodavatelé a i někteří z těch menších. Na burze v Lipsku se prodává jedna megawatthodina ze více než 50 eur. K nějakým 110 eurům, které by umožnily výstavbu předražených jaderných bloků, je sice ještě daleko, zároveň cenu hluboko pod třicet eur a dobu, kdy o současné výši dokázali snít jenom ti největší fantasté, máme ještě v živé paměti.
Zdražují i další komodity, od kterých se cena elektřiny odvíjí. Nahoru jde uhlí a prudce vzrostla cena především u povolenek. Za vypuštění jedné tuny CO2 dnes zaplatíte kolem osmnácti eur, přitom ještě před rokem by vás to stálo jen něco málo více než pět eur.
Příčinou je očekávané stažení přebytečných emisních certifikátů v příštím roce, které má nakopnout dlouho nefunkční trh. Aspoň prozatím se zdá, že reforma by se tentokrát mohla podařit. To je dobrá zpráva pro naše plíce a také pro státní kasu a různé zelené programy, kam výnosy z povolenek směřují. Už méně příznivé je to pro peněženku.
Pořád sice platí, že predikovat ceny elektřiny je jako věštění z kávového lógru. Na rozdíl o minulosti však nyní nastal ten pravý čas o smlouvě na dobu určitou se zafixovanou cenou aspoň pouvažovat.
Čtěte další komentáře Jana Brože:
