Několika sociálním demokratům se splnil dávný sen, ale úplně dobrá zpráva to není. Miloš Zeman se při současné krizi pasoval do role předsedy ČSSD a začal rozhodovat o jejích bytostně vnitrostranických záležitostech. Jde o varování pro všechny ostatní, kterým by mohl prezident v budoucnu věnovat podobnou péči.
Může se zdát, že hlavě státu by měla být situace ve straně s 6,5procentními preferencemi ukradená, ale Zeman je prostě starostlivý dědeček. V rozhovoru, který poskytl deníku Dnes, uvedl jako jeden z důvodů vyvolání současné ústavní krize to, že chce, aby se kandidát na ministra kultury Michal Šmarda stal volebním manažerem strany a ne ministrem kultury, jak chce předseda strany Jan Hamáček.
Proto prezident nesplní ústavní povinnost a Šmardu nejmenuje. Zeman k tomu má i další důvody a nechme mu k dobru, že Šmarda, starosta Nového Města na Moravě, je opravdu špatný kandidát na ministra kultury. Ale co je do toho prezidentovi? Vláda je odpovědností premiéra, nominace na ministra zase odpovědností předsedy dané strany. Prezident ministra jmenuje. Podle výkladu ústavních právníků bezodkladně. Tečka.
Měla by ČSSD kvůli nejmenování Michala Šmardy ministrem podat ústavní žalobu?
Jenže Zeman, kromě toho, že chce rozhodovat, kdo bude volebním manažerem ČSSD, a je ochoten jít kvůli tomu za hranu ústavy, také rozhoduje o ministrovi kultury, kterým má podle jeho vůle zůstat Antonín Staněk. A to přesto, že ho na postu nechce vlastní předseda Jan Hamáček a že Staněk sám předal už v květnu do rukou premiéra svou rezignaci. Pravda, jak moc dobrovolné to bylo, se můžeme bavit, ale je důležité připomenout, že podobně dobrovolnou rezignaci podala v té době ministryně průmyslu Marta Nováková (ANO) a to nechalo prezidenta úplně klidným.
Ale abychom zůstali u Zemanovy role prezidenta a pilota padajícího dvouplošníku jménem ČSSD. Prezident má poměrně osobní vztahy s některými členy a podle toho se vůči straně vymezuje. Třeba někdejšího pražského lídra do sněmovních voleb Pera Dolínka nazval familiérně pitomečkem. Dolínkovi za to patří gratulace, protože větší úspěch v politické kariéře dosud neudělal. A to bez ironie.
U Staňka má zase Zeman díky svému vnitrostranickému vlivu zaručeno, že se nepřidá k ostatním sociálnědemokratickým ministrům při hromadném podávání demisí. Předseda ČSSD Hamáček by možná chtěl opak, ale to by musel být opravdovým předsedou, aby dokázal mít na člena své strany vliv. Vtip je v tom, že teprve po hromadném podání demisí musí podle koaliční smlouvy dát demisi i Andrej Babiš a celá vláda. Pokud se to nestane, ve hře bude Zemanem očekávaná rekonstrukce kabinetu.
Premiér hledá díru. Babiš hraje o čas a objektivně ho má dost nejméně do konce letošního roku.
Zeman není členem ČSSD od března 2007, kdy coby důchodce z Nového Veselí poslal předsedovi strany na stroji sepsaný krátký rezignační dopis. Ale řídit partaj i dvanáct letech po odchodu a s jejím předsedou si zcela nepokrytě utírat fleky na kalhotách, zvládá bravurně i dnes.
Pokud by měla ČSSD přemýšlet o odchodu z vlády, nemělo by to být kvůli Babišovi, protože dnes se jen formálně potvrzují fakta, jež měla ČSSD k dispozici už v době podpisu koaliční smlouvy. Když proti nim neměla nic dodnes, je trochu pokrytecké začít si na Babiše stěžovat teď, v době vlny odporu veřejnosti. Odejít z vlády by strana měla kvůli Zemanovi. Jedině tak má šanci snížit míru svého ponížení a jako bonus pro všechny mu pak sebere jeden nástroj vládního vlivu.
Dále čtěte:
Babiš na odvolání Staňka trvá. Nominaci Šmardy ale považuje za zvláštní
Fajt opakovaně porušoval zákon, hájí Staněk jeho odvolání
Fajt dostal nabídku na místo finančního ředitele Národní galerie. Hamáček žádá vysvětlení
Šéf národní galerie Fajt skončil. Ministr Staněk na něj podal dvě trestní oznámení
