Současná podoba zemědělských dotací je kvůli dopadům na životní prostředí nadále neudržitelná. Připlatit si však budou muset i spotřebitelé.
Ceny zemědělských výrobců klesly meziročně o 4,2 procenta, zveřejnil aktuální data Český statistický úřad. Zpráva přichází v době, kdy otázka podoby českého zemědělství kvůli dlouhotrvajícím suchům konečně překročila okruh zemědělských a ekologických seminářů a podobně jako fotbal se stala předmětem diskuzí v četných tuzemských hostincích. Zároveň nejen v Bruselu maximalizují lobbisté své úsilí při jednáních o nastavení Společné zemědělské politiky po roce 2020.
Jak to spolu souvisí? Především statistiky potvrzují, že současná podoba zemědělských dotací je nadále neudržitelná a kosmetické změny jako ty z roku 2013 při startu probíhajícího sedmiletého období už nebudou stačit. Ze současného stavu totiž neprofituje vůbec nikdo, spotřebitelé, krajina ani zemědělci, byť si to někteří z nich nechtějí přiznat a tlačí na zachování statusu quo.
Čtěte o bramborové renesanci:
V Česku přestala mizet bramborová pole. Díky novým skladům
Vyšší ceny potravin v prodejnách v důsledku větší ochoty Čechů utrácet se na zemědělce nepřenesly. Výjimku představují ovoce a zelenina, za které pěstitelé dostali meziročně o pětinu více. Naopak výkupní ceny olejnin, čti řepky, klesly o 14 procent. To naznačuje, po čem je na trhu poptávka.
Navzdory tomu česká krajina vývoji neodpovídá. Osevní plochy řepky po propadu v roce 2015 opět rostou a letos se dostaly na druhou nejvyšší hodnotu od roku 1992. Pole se zeleninou, natož třeba jablečný sad, však abys pohledal. Můžeme sice namítnout, že zemědělství nepatří mezi flexibilní odvětví, osevní plány je potřeba nastavit s předstihem. Nejde však o jednoroční záležitost. Produkce kvalitní, tuzemské zeleniny a ovoce je nedostatková dlouhodobě. Nutnost bioložky v palivech nechť si posoudí každý sám.
Čtěte o dopadech sucha:
V prach se obrátíš. Startovní čárou pro řešení sucha je záchrana půdy
Přestali jsme uvažovat selským rozumem, říká ekolog Josef Fanta
Příčinou je právě nastavení evropských dotací. I když na zeleninu a ovoce je možné čerpat výrazně vyšší podporu než na řepku, náročnost a potřebu nedostatkových pracovních sil vyšší podpora nedorovná. Lán řepky snadno obhospodařovatelný jedním traktoristou je výrazně snazší cesta. To však má fatální ekologické následky, od devastace cenné půdy přes mizení některých druhů zvěře a přemnožení jiné až pro zanášení řek bahnem, hnojivy a pesticidy.
Dotační podmínky budou muset tento stav zohledňovat a tolik diskutované zastropování pro velké podniky je až druhořadé. Příjem dotace bude muset být podmíněn ekologickým přístupem k poli, tedy budováním mezí, remízků, pravidelným střídáním plodin a precizní aplikací a dávkování zemědělské chemie, tak aby dopad na životní prostředí byl co nejmenší (bio je sice dobrá cesta, představa, že ekologická produkce zajistí zásobování ze sta procent, je však naivní).
Ani rozumné přenastavení dotační politiky však nemusí vést k požadovanému výsledku. Zároveň bude potřeba, aby byli za výpěstky příznivé pro krajinu ochotni více zaplatit i spotřebitelé a to nejen o 20, ale klidně i sto procent. Bez toho se žlutého moru nezbavíme.
Čtěte další komentáře Jana Brože:
