Podle většiny zpráv se může zdát, že nedávné velitelské shromáždění české armády bylo hlavně o souboji generálů s Karlou Šlechtovou. Z nadhledu je ale vidět, jak ozbrojené síly od roku 2014 a nástupu hnutí ANO k moci zakrněly.
Únor 2014: zpracovat plán vyzbrojovacích zakázek do roku 2025, zabezpečit dodávky materiálu a techniky. Únor 2018: střednědobý vyzbrojovací plán se kvůli financím mění, dodávky techniky stále neprobíhají.
I taková poselství vzešla ze dvou velitelských shromáždění české armády, která se konala před čtyřmi lety a minulé úterý. Na první pohled je jasné, že i když obě události dělí téměř 1460 dnů, téma se nemění. Vojsko stále mluví o stejné věci a dodnes ji nemá.
Armáda samozřejmě není malá firma, kde větší nákupy trvají maximálně několik měsíců. Když se však během čtyř let výrazně neposune ani jedna modernizační zakázka, někde zřejmě bublá hodně velký problém.
Ono je velice jednoduché vykreslit dnešní marasmus české obrany jako souboj Karly Šlechtové s generálem Josefem Bečvářem, popřípadě rozepři Šlechtové a jejího předchůdce Martina Stropnického, anebo dokonce touhu ministryně udělat si vojsko k obrazu svému. Jenže tak to není. Základy současné situace pocházejí z let 2014 a 2015.
Tehdy se resort dostal do rukou vyprázdněného hnutí Andreje Babiše, několik nejzkušenějších generálů odešlo do zahraničí, aniž za ně nastoupila stejně silná náhrada, ve vyzbrojovací sekci ministerstva zmizela řada odborníků a dělalo se na plánech, které se hned po dokončení začaly přehodnocovat.
Další problém u Strnadů. Zbrojaře žalují Američané kvůli Retii
A že jsou dnes vztahy mezi vedením ministerstva obrany a generálního štábu napjatější než třeba loni na podzim? Troufám si tvrdit, že k tomu by nedošlo pouze v případě, že by v resortu dodnes úřadoval minulý ministr obrany. Všichni ostatní – politici, řada médií i odborníků – přece dlouhodobě upozorňovali na to, jak krátkozraké Stropnického ministrování je. Vojsko je teď zcela po právu frustrované z toho, že čtyřletá práce mizí jako pára nad gulášem v polní kuchyni.
Víc než cokoliv jiného jde o vizitku hnutí ANO a lidí, které do čela resortu dosazuje. A v druhé řadě nese vinu slabé vedení vojska, které několik let přešlapuje a s vidinou lepších zítřků přistupuje na výměnné obchody. Jenže když se ukáže, že taková „trpělivost“ byla k ničemu, otočí o 180 stupňů a dělá bububu. Uvěří tomu ale ještě vůbec někdo?
Přečtěte si komentáře Ondřeje Stratilíka:
