Lord Acton, nestor britské politiky, kdysi prohlásil, že moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně... Vzpomněl jsem si na tento výrok, když se jako pověstná špička ledovce objevil příběh zpětných bonusů, které vyplácejí dodavatelské firmy nemocnicím. Ty pak účtují zdravotním pojišťovnám plnou cenu, rozdíl si nechávají a rozpouštějí ho za hradbou mlčení a zdmi svých zařízení. Tedy v lepším případě.
Podobně jako u ledovce, kdy jeho největší část je pod hladinou a pouze z viditelné desetiny ledovcového korpusu odhadujeme našim očím ukrytou mohutnost ledového kolosu, stejné je to i v případě bonusů nemocnicím. O této praxivědí všichni zainteresovaní a přesto se tváří, že pod hladinou už nic neexistuje. Nemocnice, dodavatelské firmy, zdravotní pojišťovny, ministerstvo zdravotnictví, všechny tyto instituce tiše tolerují netransparentní rozpouštění peněz z veřejného zdravotního pojištění.
Pro představu, míra bonusových vratek dosahuje desítek procent, známy jsou příklady, které překonají i devadesát procent utopené části ilustrativního ledovce. Dva roky stará expertní zpráva ministerstva financí ukazuje například na dodávku defibrilátorů, kdy firma účtovala nemocnici cenu za kus ve výši 462 tisíc korun, nemocnice za stejný kus poslala zdravotní pojišťovně fakturu s částkou 850 tisíc korun… Podobné příklady jsou běžné, netýkají se pouze přístrojů, ale i léků, materiálů. Ceny za dodávku totálních endoprotéz pro náhradu kyčle se mezi nemocnicemi lišily až trojnásobně. Podobnou praxí byla proslulá i Nemocnice na Homolce, jejíž bývalé vedení stojí nyní před soudem.
Jaké jsou argumenty zastánců tohoto „ledovcového“ hospodaření s penězi z veřejného zdravotního pojištění? Z mého pohledu sotva uvěřitelné a těžko přijatelné. Všechno je podle nich v pořádku, systém s těmito penězi počítá, zpětné bonusy jsou využity k další léčbě pacientů a „rozkvětu“ nemocnic, systém by se bez těchto peněz údajně zhroutil… Nikdo si přitom nepřipouští, že by na takovém systému nakládání s veřejnými prostředky mohlo být cokoliv špatného. Já mám však zcela opačný názor.
Neumím a nechci v tuto chvíli klasifikovat podobné chování jako podvodné, porušující zákony. To musí učinit a prověřit jiné instituce. Určitě ho ale mohu klasifikovat jako neprůhledné, skryté před dohledem veřejné kontroly a veřejného zájmu. V situaci, kdy řada nemocnic má problém v rámci úhradové vyhlášky splnit kritéria předcházejícího referenčního období a naplnit tak základní podmínky pro příslušnou výši úhrady, lze sotva věřit argumentům, že peníze pocházející ze zpětných bonusů jsou ve všech případech využity v léčbě většího počtu pacientů. Tím spíše, když Nejvyšší kontrolní úřad v minulosti při kontrole velkých fakultních nemocnic zjistil, že na objednávky léků často v nemocnicích neexistovaly ani žádné písemné smlouvy. Pokud nákupy nejsou podloženy písemnou smlouvou, jaká je záruka, že všechny peníze z bonusů jdou výlučně zpátky do nemocnic?
Zpět k lordu Actonovi a jeho slovům o absolutní moci korumpující absolutně… Systém zpětných bonusů nemá daleko k absolutnímu zneužívání v hospodaření s veřejnými prostředky českého zdravotnictví. Tato absolutní moc se může lehce změnit v absolutní bezmoc pacientů, českých občanů, kteří pravidelně přispívají do systému úhrad zdravotní péče a přitom nevědí, co se s těmito penězi děje, kam míří, na co se v konečném důsledku použijí. Pokud je něco pozitivního na současné kauze zpětných bonusů pak to, že se o nich začalo veřejně mluvit a že tato diskuze snad povede k přenastavení systému úhrad zdravotní péče a větší kontrole nad nakládáním s veřejnými prostředky.
Autor je poradcem ministra financí pro zdravotnictví
