Jméno nového majitele hutí ArcelorMittal Ostrava není zárukou, že se podaří hutní závod modernizovat a udržet dlouhodobě v provozu.
Dávám ostravským hutím pět, maximálně sedm let, reaguje na aktuální vývoj okolo firmy ArcelorMittal Ostrava jeden z oslovených odborníků. Obavy o budoucnost jednoho z nejvýznamnějších podniků těžkého průmyslu u nás tíží nejen zaměstnance hutí. Problém je v tom, kdo kupuje, ale i v tom, co kupuje.
Ostravské hutě má podle dohody oznámené 12. října koupit britský byznysmen indického původu Sandžív Kumar Gupta, o kterém se obecně ví, V posledních dvou letech totiž nakupoval po světě jak divý a dnes je v pozici, že mu nikdo další nechce půjčit. Zdá se, že si od ocelářského magnáta Lakšmího Mittala koupí čtyři hutní podniky včetně toho ostravského na splátky. Pokud bude z hutí stahovat každou vydělanou korunu, peníze na modernizaci zřejmě budou scházet.
Ostravské hutě přitom nutně potřebují miliardové investice, aby přešly na ekologicky přijatelnější způsob výroby oceli. Původní společnost se mezitím zmenšila, protože některá lukrativní aktiva si holding ArcelorMittal stáhl pod sebe. Ostravské hutě ztratí kontrolu nad cenami energií, protože dnes již nevlastní ani podnikovou elektrárnu. Budoucnost výroby oceli je tedy podobně temná jako vzduch na Ostravsku během smogové situace.
Zelený ocelář z Paňdžábu
Na začátku působil jako kladný hrdina. Sandžív Kumar Gupta, britský byznysmen pocházející z indického Paňdžábu, začal před pěti lety odkupovat krachující nebo již odstavené ocelárny. Britská média o něm psala jako o zachránci, díky kterému se znovu rozjely skomírající hutě v jižním Walesu, střední Anglii a v okolí města Glasgow.
Loni v létě spustila Guptova podnikatelská skupina Liberty House Group expanzi do zahraničí; prvním krokem byl odkup bankrotující australské těžařské společnosti Arrium a oceláren Whyalla Steelworks. Australanům poté začal slibovat vše možné i nemožné - od výstavby největšího bateriového úložiště elektřiny po obnovení výroby v zaniklé automobilce Holden. Celému světu pak slíbil přechod k výrobě „zelené“ oceli.
Odboráři ArcelorMittalu Ostrava se obávají, že huť dopadne stejně jako OKD
Další velkou transakcí byla dohoda o odkoupení hliníkárny ve francouzském městě Dunkerk, za kterou má Gupta zaplatit půl miliardy dolarů. Dodnes je však neuhradil. Jak před týdnem uvedl deník Financial Times, skupina Liberty již v součtu vydala dluhopisy za 2,8 miliardy dolarů. Další investory se na trhu nepodařilo najít, což Guptu donutilo k netradičnímu postupu. Začal prosit o půjčku své konkurenty.
Logicky byste čekali, že předlužený byznysmen zastaví expanzi a začne splácet dluhy. To ovšem není Guptův případ. Místo toho se v říjnu dohodl s největším světovým výrobcem oceli - koncernem ArcelorMittal - na odkupu na odkupu čtyř evropských hutí. Patří mezi ně i podnik ArcelorMittal Ostrava (AMO). Kupní cenu účastníci nezveřejnili, podle informací týdeníku Euro se má jednat o zhruba 700 milionů eur (18 miliard korun).
Chtěli jsme jiné Brity
Z neformálních rozhovorů se zástupci společnosti ArcelorMittal Ostrava či lidí pohybujících se v oboru ocelářství vyplývá jednoznačné zklamání, že jeden z klíčových podniků těžkého průmyslu v Česku má koupit zrovna Guptova skupina Liberty House. Mnohem více by jim seděl druhý vážný zájemce - British Steel. Tomu uškodilo, že měl zájem pouze o ostravské hutě a nechtěl spolu s nimi od Mittalů koupit méně atraktivní podniky v Rumunsku či Makedonii.
Většina oslovených byla ochotna o prodeji hutí hovořit jen anonymně, mezi výjimky patří předáci odborové organizace v ArcelorMittalu Ostrava. „British Steel s námi jednal již před prodejem a měl velmi seriózní přístup k věci. Zástupci Liberty House se tu byli představit až v polovině října a nemůžeme říct, že nás přesvědčili,“ řekl týdeníku Euro zástupce odborové organizace Petr Slanina.
Generální ředitel společnosti Liberty Steel UK Jon Bolton má z prvního setkání jiný pocit. „V pátek 19. října jsme absolvovali z našeho pohledu pozitivní setkání s odborovou organizací AMO. Zástupce odborů jsme pozvali na návštěvu našich podniků ve Velké Británii. Věříme, že tím jsme započali konstruktivní spolupráci dlouhodobého charakteru,“ uvedl Bolton na dotaz týdeníku Euro. Dodal, že chce v nejbližších týdnech prověřit možnost navýšení investičního programu.
Naopak odboráři mají dojem, že Guptova firemní skupina nechá ostravské hutě jen dožít. „Firma Liberty House nemá žádné plány do naší firmy investovat a uvedla, že strategie pro Ostravu je využívat stávající zařízení a být nízkonákladovým dodavatelem v regionu. Na dotaz, jak chce Liberty řešit modernizaci zastaralé ocelárny, jsme nedostali žádnou odpověď,“ uvedla Alena Sobolová z odborové organizace AMO.
Nejlepší sousta si nechat
Koncern ArcelorMittal prodávat musel, protože jinak by se nedostal k vytoužené kořisti - největší evropské ocelárně Ilva v italském Tarantu. Aby nezískal na evropském trhu příliš dominantní pozici, dohodl se s Evropskou komisí na odprodeji oceláren v Česku a Rumunsku spolu s menšími závody v Belgii, Lucembursku, Itálii a Makedonii.
Představa, že ArcelorMittal vezme česká průmyslová aktiva a prodá je v jednom balíku, se však nenaplnila. Rozprodej začal v loňském roce, kdy vlastník z podniku AMO vyvedl moderní závod na výrobu elektrotechnické oceli ve Frýdku-Místku. Na počátku letošního roku jej prodal polskému Stalproduktu, ve kterém mimochodem ArcelorMittal drží 19procentní podíl.
To není vše. V loňském roce byly z majetku AMO vytaženy také dvě dceřiné firmy, které se v Ostravě a Karviné zabývají výrobou ocelových trubek. Dnes je jejich vlastníkem přímo mateřský holding ArcelorMittal se sídlem v Lucembursku. Jak upozorňuje odborářský předák Petr Slanina, opět se jedná o perspektivní a moderní provozy, do nichž se v poslední době hodně investovalo.
Premiér píše do Bruselu:
Přezkoumejte prodej ArcelorMittalu, žádá Babiš Evropskou komisi
Teď to nejlepší, vlastně nejhorší, na konec. AMO nemá kontrolu ani nad závodní elektrárnou a s ní souvisejícími dodávkami páry, vody či technických plynů. Energetiku od konce roku 2014 vlastní firma Tameh Czech, ve které získala lehce nadpoloviční majoritu polská energetická skupina Tauron. Zbývající 48procentní podíl zde donedávna vlastnil AMO, ale v polovině letošního roku o něj přišel.
Jak se to mohlo stát? ArcelorMittal z pozice jediného akcionáře ostravských hutí na konci června rozhodl, že si podíl v elektrárně - oceněný posudkem poradenské firmy PwC ČR na 3,2 miliardy korun - nechá vyplatit jako dividendu v nepeněžité formě. „Dalším varovným signálem je, že dle informací Liberty House nejsou součástí prodejní smlouvy emisní povolenky. Náš závěr je, že nový vlastník nemá v plánu ostravské hutě dlouhodobě provozovat,“ upozornil Petr Slanina. Šéf Liberty Steel UK reaguje tvrzením, že díky dlouhodobé smlouvě o nákupu energií je rentabilní provoz ostravských hutí zabezpečen. „Do budoucna si ponecháváme otevřenou možnost odkupu energetických závodů,“ dodává Jon Bolton.
Dividendy pro mahárádžu
Indický ocelářský magnát Lakšmí Mittal se prostřednictvím firmy LNM Holdings stal většinovým vlastníkem tehdejší Nové huti v lednu roku 2003. Byla to součást jeho tažení zeměmi bývalého východního bloku, ve kterých levně nakoupil rozsáhlé portfolio oceláren. Štěstí mu přálo; krátce po převzetí majority ze strany indického investora začala Nová huť vytvářet miliardové zisky.
Jenže jak to bývá, prospěch z toho měli jen vyvolení. Vlastník začal vyvádět z ostravských hutí peníze formou půjček v rámci skupiny. Přístup vlastníka, který se po fúzi dvou ocelářských gigantů stal skupinou ArcelorMittal, se změnil až poté, co v ostravském podniku získal stoprocentní podíl.
Finanční vysávání hutí na úkor investic do rozvoje či vytváření rezerv na horší časy připomíná neblaze proslulý příběh OKD. Během let 2013 až 2017 si ArcelorMittal postupně z ostravských hutí nechal vyplatit částku převyšující 47 miliard korun. Část v hotovosti, část jako úhradu dříve poskytnutých půjček.
Vlastník vybral nahromaděné zisky z minulých let a v loňském roce došlo i na „vyrabování“ rezervního fondu. Naopak investice do modernizace a ekologizace výroby pokulhávaly. Ještě v říjnu roku 2015 šéfové koncernu ArcelorMittal přislíbili investici zhruba pěti miliard korun do zásadní modernizace výroby oceli v Ostravě. Zhruba o rok později vlastník všechny rozvojové plány zavřel do šuplíku a místo toho začal chystat prodej hutí.
Zatemněná budoucnost
Vyhlídky ostravských hutí nevypadají dobře. Hospodaření AMO se postupně zhoršuje, loni podnik vykázal provozní ztrátu 2,6 miliardy korun. Značný podíl na tom mají poruchy a odstávky tandemových pecí. Jen díky prodeji vybraných dceřiných firem nakonec AMO loni vykázalo čistý zisk 3,2 miliardy korun. Negativní vliv mají americká cla na dovoz oceli i levnější konkurence z Ruska, Ukrajiny a Blízkého východu.
Otázka zní: jak dlouho budou stárnoucí a podinvestované hutě vzdorovat sílící konkurenci, když nebudou mít pod kontrolou dodávky energií, ale ani nákup surovin a prodej hutních produktů? Ostravské vysoké pece čekají na spasitele, ale tím Sandžív Gupta zatížený mohutnými dluhy zřejmě nebude.
Dále čtěte:
