VINCENC DANĚK - Český podnikatel Vincenc Daněk je nejčastěji spojován s Emilem Kolbenem a firmou ČKD. Společníci však ve skutečnosti nikdy nebyli. Daněk se narodil o celých 36 let dřív a proslul jako významný konstruktér a výrobce cukrovarnických strojů. Vzniku ČKD se již nedožil.
Roku 1832 založila dvojice anglických mechaniků David Evans a Joseph Lee v Praze na Novém Městě malou továrnu na výrobu textilních strojů a parních kotlů. Byla to jedna z prvních strojíren v Čechách a stala se základem pozdějšího mohutného průmyslového rozvoje Prahy.
Roku 1845 vznikla v sousedství tohoto závodu továrna na parní stroje německého podnikatele Karla Friedricha Breitfelda. Vyráběla veškeré druhy parních strojů a od počátku dobře prosperovala. Koncem 40. let 19. století se proto oba podniky spojily a vznikla nová firma Breitfeld & Evans. Pracovalo v ní 250 dělníků.
Jejím zaměstnancem se roku 1852 stal také pozdější významný český podnikatel Vincenc Daněk. V továrně ale dlouho nevydržel. Již roku 1854 se osamostatnil a začal budovat vlastní strojírenské impérium.
Od pušky ke strojům
VINCENC DANĚK (1826-1893)
Narodil se 5. dubna 1826 v Cholticích u Přelouče. Po studiích v Chlumci nad Cidlinou a Kutné Hoře byl krátce členem ženijního sboru, rozhodl se ale pro strojírenství. Studoval ve Vídni a praxi získal v Praze. Roku 1852 nastoupil do firmy Breitfeld & Evans, již za dva roky se však osamostatnil. V Karlíně založil společnost Daněk a spol., která se zabývala výrobou zařízení pro cukrovary. Podnik vedl až do roku 1872. Poté z něj vystoupil a stáhl se do ústraní. Zemřel 19. března 1893.
Vincenc (Čeněk) Daněk se narodil roku 1826 v Cholticích na Pardubicku. Základní vzdělání získal v Chlumci nad Cidlinou a v Kutné Hoře. Krátkou dobu byl příslušníkem ženijního sboru, vojenské dráze se ale věnovat nechtěl. Místo toho studoval strojírenství na polytechnice ve Vídni a praktické zkušenosti získal v Praze u Františka Božka.
V letech 1852 až 1854 pracoval v pražské strojírně Breitfeld & Evans. Již roku 1854 se však spojil s cínařským mistrem Josefem Götzlem, se kterým společně převzali karlínskou strojírnu „A. Meisner a spol.“ v dnešní Pernerově ulici.
Firma dostala název Daněk a spol., mezi lidmi se jí ale běžně říkalo „Daňkovka“. Orientovala se na výrobu strojního zařízení pro cukrovary a brzy se zařadila k nejlepším v oboru. Již roku 1857 se přestěhovala do nově vzniklé továrny v téže ulici a její produkce neustále rostla.
Řepné agitace
V 60. letech 19. století Daněk úzce spolupracoval s karlínským stavitelem Václavem Nekvasilem (Profit o něm psal v čísle 19/2007). Společně jezdili po Čechách i Moravě a výrazně se angažovali při zakládání prvních rolnických cukrovarů. Protože Daněk češtinu příliš neovládal, většinu práce odvedl Nekvasil. Propagoval pěstování cukrové řepy a vždy měl již připravenou technickou i stavební dokumentaci cukrovaru.
Tímto způsobem se podařilo vybudovat například velké cukrovarské podniky v Kralupech, Opatovicích, Vinoři či Kostelci nad Orlicí. Zatímco Nekvasil postavil budovy, Daněk je vybavil strojním zařízením. Spolupráce fungovala až do roku 1870, kdy se podnikatelé pro neshody rozešli.
Nejvýznamnější dodavatel
KARL FRIEDRICH BREITFELD (1797-1862)
Narodil se roku 1797 v Johanngeorgenstadtu v Sasku. Roku 1832 se přestěhoval do Prahy a ještě tentýž rok zde s krajanem Gottschaldem založil malou opravnu strojů. Roku 1845 se osamostatnil a začal vyrábět parní stroje. Již koncem 40. let se spojil s firmou Evans & Lee,čímž vznikla nová strojírna Breitfeld & Evans s 250 dělníky. Byla prvním strojírenským závodem v Čechách, které se podařilo vyvážet výrobky do zahraničí. V jejím vedení zůstal až do smrti v roce 1862.
Daněk byl již tehdy uznávaným odborníkem a autorem řady vynálezů a patentů. Zdokonalil mnoho cukrovarnických strojů a vychoval i několik nadějných specialistů. Jedním z nich byl například Josef Bromovský (Profit o něm psal v čísle 36/2005), který roku 1873 převzal akciovou strojírnu v Hradci Králové.
Karlínský podnik se díky Daňkově invenci brzy stal nejvýznamnějším dodavatelem zařízení pro cukrovary v českých zemích, což se projevilo i ve značném nárůstu strojního vybavení továrny. V té pracovalo na počátku 70. let 19. století již více než sto strojů, včetně zařízení na výrobu těžkých strojních součástí, jakými byly parní buchary a čerpadla.
Roku 1870 začala stavba další tovární budovy, aby bylo možné zvládnout stále se zvyšující příval objednávek. Jen za rok 1871 dodala firma kompletní vybavení 23 cukrovarům a počet zaměstnanců se zvýšil na 600.
Odchod v pravý čas
Bouřlivý rozvoj cukrovarnictví ale nemohl trvat věčně. Daněk si toho byl vědom, již roku 1871 proto přeměnil svou firmu za účasti Všeobecné banky na Akciovou společnost, dříve Daněk a spol. Tato firma pak hned v následujícím roce fúzovala s konkurenční firmou Breitfeld & Evans.
Vznikl nový podnik s názvem „Akciová společnost strojírny, dříve Breitfeld, Daněk a spol.“, který měl již 1500 dělníků a byl jedním z největších strojírenských závodů v Čechách. Vincenc Daněk se stal předsedou správní rady, na dalším rozvoji firmy se ale již podílet nechtěl. Roku 1872 zakoupil velkostatek Tloskov u Neveklova a odešel do ústraní. Byl povýšen do šlechtického stavu s přídomkem von Esse a zemřel o jedenadvacet let později.
Cukrovarnictví se skutečně brzy dostalo do krize a počet objednávek na strojní vybavení výrazně klesl. Nový podnik byl ale již tak silný, že dokázal těžké období překonat.
Půlstoletí Dukly
Část výroby se roku 1873 přesunula do bývalé továrny D. G. Fischel Söhne v Šaldově ulici. Ještě do konce 19. století koupila společnost od Salmů železárny v Blansku a strojírnu ve Slaném, založenou roku 1872 firmou Bolzano, Todesco & Co. Počet zaměstnanců stoupl na 5000.
Poslední velká fúze proběhla roku 1927. Tehdy se karlínský podnik spojil s Českomoravskou-Kolben v Libni, čímž vznikl známý strojírenský koncern Českomoravská-Kolben-Daněk (ČKD). Většina výroby přešla do Libně a původní „Daňkovka“ měla být postupně likvidována. K tomu ale nakonec kvůli zbrojní konjunktuře nedošlo.
Po druhé světové válce byl celý koncern znárodněn. Karlínský podnik se změnil na ČKD Dukla a pod tímto názvem fungoval až do roku 2000. Po zrušení výroby upravil italský architekt Alberto di Stefano část zchátralých objektů na ateliéry pro umělce a galerii. Jedna z výrobních hal se změnila na kancelářský komplex Corso Karlín.
