Byla jiná doba, říká o ovládnutí poloviny Mostecké uhelné Pudil

Petru Pudilovi se v pravý čas podařilo přijít do Mostecké uhelné společnosti (MUS), se společníkem Vasilem Bobelou postupně ovládnout její polovinu a v roce 2010 ji prodat Pavlu Tykačovi za deset miliard korun. Tehdy šestatřicetiletý Pudil s Bobelou a Janem Dobrovským potom založili family office BPD Partners a své peníze investují. Pudil teď v Praze za půl miliardy korun staví uměleckou galerii Kunsthalle.

Kdy jste se naposledy viděl s Antonínem Koláčkem, s nímž jste působil v Mostecké uhelné?

Je to už mnoho, mnoho let zpátky. Neudržujeme žádné vztahy.

Ptám se proto, že po vás požaduje šest miliard korun jako kupní cenu a odškodnění za podíly v MUS, které na vás a Vasila Bobelu převedl.

Na akvizici akcií MUS jsme si před 13 lety vzali bankovní úvěr. Před 11 lety jsme pak koupili podíl od Antonína Koláčka a Luboše Měkoty. Za ten podíl jsme jim zaplatili a nikdy jsme neobdrželi žádnou žalobu či něco podobného, co by indikovalo nějaký spor. Kromě několika trestních oznámení, která na nás podal, jsme se s žádnou jinou pří nesetkali.

Proč to Koláček tedy říká?

Přestal jsem se tím vlastně úplně zabývat.

Jak se díváte s odstupem času na celou kauzu MUS?

Já nevím. Před 11 lety jsme si koupili akcie Mostecké uhelné, založili jsme Czech Coal, věnovali jsme se byznysu. A ta kauza začala zpoza rohu doutnat, až vyeskalovala do soudů, které sledujeme nyní. Nikdy jsme nebyli obvinění a stíhaní. Týká se nás to jen proto, že se švýcarský soud rozhodl podat naším jménem žalobu o odškodnění, které nárokovala nástupnická firma Czech Coal Services. My jsme žádnou žalobu nepodávali.

Dřív bohatší rodiny svěřily svůj majetek bankám, ale teď to i kvůli regulacím často nejde. Slovy Marxe, znovu se musíme o náš kapitál starat, říká Pudil.

Museli jste snad poskytnout Švýcarům souhlas.

Ne. Přišla nám poštou podaná žaloba. A nepodal ji ani Tykač, ani nikdo podobný. Podala ji švýcarská prokuratura. Nechali jsme to posoudit právníky, kteří řekli, že pokud se prokuratura domnívá, že společnosti byla způsobena škoda, tak se k ní hlásíme. Řekli jsme také, že pokud bychom z toho dostali nějaké peníze, dáme je na charitu. Ale soud nárok na odškodnění odmítl.

Jak velký byl ten úvěr, za který jste si polovinu Czech Coalu koupili? Ručili jste tehdy majetkem Czech Coalu.

Byla jiná doba. Před krizí banky byly velmi agresivní, dneska by to nešlo. Sto procent by vám těžko někdo půjčil jako nám tehdy. Splatili jsme to ze zisků, protože se nám podařilo firmu strašně nakopnout. Když jsme ji kupovali, měla EBITDA (zisk před započtením úroků, daní a odpisů – pozn. red.) 800 milionů korun, a když jsme ji Tykačovi v roce 2010 prodávali, EBITDA byla 3,2 miliardy korun. Měli jsme štěstí, protože ceny energií šly tehdy nahoru. Následně se ale výrazně propadly.

Následně jste založili společnost BPD Partners, která má čtyři hlavní větve: obnovitelné zdroje, nemovitosti, chemii a biotechnologie. Co máte na starost?

Nesedíme zase na tolika židlích, aby se člověk nemohl v nějaké míře věnovat všem. V posledním roce jsme provedli personální změny, které změnily nastavení firmy. Jsme pořád family office, nejsme žádná private equity firma, nemáme investiční horizonty, nespravujeme cizí majetek. Trend family office, kdy se bohatší rodiny začínají starat o vlastní majetek, je i jinde ve světě. Dřív ho svěřily bankám, ale teď to i kvůli regulacím často nejde. Slovy Marxe, znovu se musíme o náš kapitál starat. Máme nového výkonného ředitele Miroslava Tvrzníka, se kterým spolupracujeme už řadu let. Předsedou představenstva je Pavel Brůžek, kterého jsme potkali u akvizice Draslovky. S celou rodinou Brůžků společně investujeme. Pavel je dnes už integrální součástí BPD Partners a investuje s námi do různých projektů, například v biotechnologiích.

V listopadu jste založili novou firmu BPD Medical. Jaké v ní budou projekty?

Rozhodli jsme se alokovat do startupů asi 30 milionů dolarů (620 milionů korun), z nichž část je už zainvestovaná. Půjdeme jen do dvou směrů, první je zdravotnictví a biotechnologie a druhý zemědělství. Věříme, že lidé budou chtít být vždy zdraví, populace stárne a věda se nachází ve zlomovém bodu, co se týká biotechnologií. Věda může medicínu posunout k úplně novým způsobům práce. Co se zemědělství týče, tak lidí na planetě bude přibývat a bude je potřeba uživit. A musejí se zefektivnit zemědělské metody.

V kolika startupech jste?

Investovali jsme do 12 biotechnologických projektů - v Česku, Spojených státech, Izraeli. Jeden z nich v Americe se jmenuje Finch Therapeutics a zaměřuje se na mikrobiotickou léčbu rozšířených střevních onemocnění. Další je třeba firma Gingko, která v posledním kole financování upsala 200 milionů dolarů. Podle nás bude mít po pěti sedmi letech valuaci v desítkách miliard dolarů. Vyvinuli revoluční platformu pro biochemickou výrobu chemikálií, enzymů a vůní. Za zlomek ceny dokážou vyrobit různé esence, oleje, etanol. Ve všech firmách jsme v minoritě.

Kdo vám tyto projekty hledá?

V Americe spolupracujeme s Powder Gate Capital, kterou vede Tadeáš Trojan a Benjamin Pinkas, ti nám dělají předvýběr. Daří se nám investovat s největšími venture kapitálovými fondy jako Sequoia Capital, True Ventures a investory, jako je Larry Page. Ale děláme projekty i v Česku, jako je Xeno Cell Innovations v Plzni. Dělají kyberneticko-biotechnologickou detekci chorob, kdy v buněčné tkáni dokážou najít specifické markery a velmi rychle a levně dát informaci, že tam tyto markery jsou. Může to mít velké využití v potravinářství, ale i zdravotnictví, kdy se pomocí této metody dá detekovat lecjaká nemoc.

Je to už trvalý jev, že současný český politik je někdo, kdo nejdřív chce urvat hřiště a kontrolovat ho, říká Pudil.

Základem majetku BPD Partners je deset miliard korun, které vám Pavel Tykač v roce 2010 zaplatil za polovinu Mostecké uhelné. V jaké hodnotě teď spravuje BPD majetek?

Čistá hodnota majetku je 800 milionů eur (20,3 miliardy korun).

Kam jste investovali nejvíc peněz?

Jsme velmi aktivní v nemovitostech. Postavili jsme budovu Blox Building, ve které teď sedíme. Loni jsme ji prodali za 1,8 miliardy korun. Teď stavíme vedle kancelářskou budovu Telehouse. Je to o něco větší projekt než Blox, investice dosáhne 1,2 miliardy. Děláme to s developerem Radkem Pokorným. Už nyní máme zhruba 30 procent pronajato. Vedle toho děláme i rezidenční projekty. Postavili jsme třeba Royal Triangle v Praze 6. Máme i portfolio luxusních a bytových domů, které pronajímáme velkým firmám a ambasádám.

Zároveň jste se vrhl na umění a vytvořil sbírku v hodnotě několik set milionů korun. Co sbíráte?

Jdeme spíše po kvalitních kusech, které reprezentují dané období. Nejde nám o kvantitu nebo konkrétního autora či období, ale chceme udělat během našeho života kolekci, která bude mapovat české umění 20. a 21. století. Jsme velmi silní v surrealismu, máme díla od Toyen, Maxe Ernsta, věci, které se na trhu objevují jen zřídka. Jiná je naše sbírka také v tom, že se snažíme k českým dílům vždy pořídit ekvivalent ze zahraničí a postavit sbírku do určitého mezinárodního kontextu. Tento mix vytváří identitu sbírky. Myšlenka propojit českou scénu s mezinárodní stál i u zrodu projektu Kunsthalle na pražském Klárově. Máme ambici ten projekt dělat na mezinárodní úrovni.

V jakém stadiu je vlastně projekt Kunstahalle?

Je to ve fázi, kdy jsme na rekonstrukci bývalé Zengerovy transformační stanice získali pravomocné stavební povolení. Je to kulturní památka, takže proces schvalování byl dlouhý. Během několika týdnů začne rekonstrukce. Plánujeme mít asi 1500 metrů čisté výstavní plochy, přičemž celková velikost budovy bude 5500 metrů, včetně depozitářů. Celkem očekávám, že rekonstrukce bude - včetně nákupu budovy - stát kolem půl miliardy korun

Chcete přilákat zahraniční návštěvníky?

Dnes je svět globální a umění vždycky odráží svou dobu. Globální svět se nám může či nemusí líbit, ale je to fakt. Logicky se stalo globální záležitostí i umění. Když se podíváte na poválečné umění, na první pohled rozeznáte, odkud autoři pocházeli. Jestli je to francouzská, americká, či asijská škola. Dneska tady vidíte odraz globalizace v tom, že se dá stěží rozpoznat, odkud díla jsou. Fakt, že pro umělce není podstatné, jestli je z Číny, Afriky, nebo Ameriky, se musíme začít naučit reflektovat. Umění nám může pomoct rozumět fenoménu, který česká společnost stále objevuje.

V rodině uhlobaronů. BPD Partners mají nového společníka

Neobjevila ho už? Česká ekonomika přece globalizaci výrazně využila. Exportujeme dvě třetiny produkce do zahraničí. V uzavřeném světě by neměla takový úspěch.

To je pravda. Otázka ale je, nakolik si uvědomujeme, že je to jen jedna strana mince. A druhá strana je to, že jestliže tolik exportujeme do světa a můžeme cestovat, musíme umět se světem nějak vycházet. V tom si myslím, že má česká společnost velké rezervy.

Proto jste podpořili částkou 1,5 milionu korun Jiřího Drahoše při prezidentských volbách? Protože přinášel jinou vizi, než má Miloš Zeman?

Ano, přesně to byl ten motiv. V BPD očekáváme od politiky jen jediné: aby Česko zůstalo pevně zakotvené mezi západními zeměmi, aby zůstala orientace na hodnoty, které k nám přišly po roce 1989. Zdálo se nám proto dobré podpořit Jiřího Drahoše, protože mohl Zemana porazit.

Jak se z tohoto pohledu díváte na současnou vládu?

Společnost je bezpochyby rozdělená. A myslím, že by se politici měli naučit určitou sebereflexi. Ti, kdo teď mají moci nejvíc, by měli přemýšlet o tom, že volby zase jednou prohrají. Je to bohužel už trvalý jev, že současný český politik není ten, kdo moderuje debatu, jak by se měly věci měnit, ale je to někdo, kdo nejdřív chce urvat hřiště a kontrolovat ho. A když zbude čas a síla, tak dát do toho vlastní vizi, ale čas a síla většinou nezbudou.

Popisujete teď i Andreje Babiše?

Zatím ano. Známe nějakou knihu, o čem sní. Ale teď se věnuje tomu, aby měl hřiště pevně pod kontrolou.

Dále čtěte:

Dozvuky privatizace Mostecké uhelné: soud odmítl nárok Credit Suisse na 300 milionů

Vlk v exekuci. Do čela ERÚ usedají pozoruhodné osobnosti