Nemáme, koupíme
Všechna předchozí čísla de facto říkají, že v tomto oboru je vyprodáno. Pokud nějaký soukromý subjekt nevrhne na trh své portfolio, majitele budou stále měnit jen asi dvě procenta pozemků ročně, což je sice stabilní, ale poměrně malé číslo, protože v něm je započítáno vedle nákupů i dědictví. „Pokud se nakupuje, tak jen jednotky hektarů od soukromníků, nejde o velké výměry,“ popisuje Josef Stehlík.
Nákupy komplikuje hned několik faktorů. Půda v Česku je typicky rozdrobena po malých výměrách a ti, kdo chtějí nakupovat, musejí jednat s více majiteli. Původní vlastníci už často nežijí, a není proto výjimkou, že i tyto malé výměry mají řadu drobných vlastníků, kteří sami půdu nevyužívají a na prodeji se nedohodnou. Z toho vychází další věc - nájmy. Orná půda patřící drobným vlastníkům je často pronajata velkým zemědělským společnostem, které mají jednostranně výhodné smlouvy s dlouhou výpovědní lhůtou. „Velkou bariérou jsou i přístupy na pozemky. Často se stává, že jednotlivě už dávno neexistují a ostatní vlastníci nechtějí přes vlastní pozemky nikoho pouštět,“ popisuje předseda Asociace soukromých zemědělců.
Že je po boomu už de facto rozebráno, ukazují i čísla z Monety. Mezi lety 2008 a 2018 se objem poskytnutých úvěrů na financování nákupu zemědělské půdy u banky zvětšil na dvojnásobek. Počet podepsaných úvěrových smluv vzrostl ve sledovaném období dokonce o 70 procent. Rostl stále až doposud. „V poslední době pozorujeme mírný pokles zájmu o tento typ financování oproti uplynulým třem letům. Za tímto jevem vidíme především zvyšující se cenu půdy a fakt, že jí je na prodej čím dál méně,“říká Richard Kadala, manažer Monety Money Bank pro zemědělství.
Jak se dostat k půdě
Pro banky zatím dobře vyhlížejí úvěry na nákup zemědělské techniky. Dostupnost půdy na to ale přímý vliv nemá. Po letech socialistického hospodaření je totiž v technice stále co obměňovat i na stejné výměře. Konkrétně ve srovnání s rokem 2018 docházelo v minulých deseti letech k výkyvům v objemu financování 15 procent nahoru či dolů, což bylo také dáno objemem dotační podpory na nákup zemědělských strojů a technologií. „Výjimkou v tomto trendu byly pouze roky 2009 a 2010, na něž měla negativní dopad tehdejší ekonomická krize,“ doplňuje Richard Kadala.
Zjednodušit přístup k půdě se snaží i Evropa. Podle dat, která projednal Evropský parlament, vlastní zhruba tři procenta evropských firem přes 52 procent půdy, což trh velmi uzavírá. Velké zemědělské podniky jsou přitom tradičně v postkomunistických zemích, kterou je i Česká republika.
Důvod, proč to Evropu trápí, je také ryze prozaický - dotace nepadají mezi hospodáře rovnoměrně, ale velkou část jich pohltí velké zemědělské firmy. Europarlament také v roce 2017 vyzval Evropskou komisi, aby vytvořila pracovní skupinu, která by analyzovala koncentraci půdy, a konstatoval mimo jiné, že malým a středním rodinným a družstevním zemědělským podnikům brání v získávání a pronájmu orné půdy a lesních pozemků vysoké investiční náklady.
Z Česka mizí ornice. Protierozní vyhláška je ale v nedohlednu
Dále čtěte:
Ekolog Josef Fanta: Přestali jsme uvažovat selským rozumem
Jak se změní Česko? Teplo jako na Jadranu a pořádné sucho, na citrony ale zapomeňte
V prach se obrátíš. Startovní čárou pro řešení sucha je záchrana půdy
