Dovolená je jednou nejpříjemnějších záležitostí v pracovním poměru, ale může se z ní stát problém. Na co má zaměstnanec nárok a jakou pravomoc má zaměstnavatel, řeší zákoník práce. Řada sporných situací se však může vyřešit dohodou obou stran.
Nástup na dovolenou
Hlavní slovo v tom, kdy si můžete vzít na dovolenou, má zaměstnavatel. Podle zákoníku práce č. 262/2006 Sb. nástup dovolenou určuje zaměstnanci zaměstnavatel. Zaměstnanec sice může požádat o čerpání dovolené v určitém termínu, závisí však vždy na zaměstnavateli, zda mu takto požadovanou dovolenou poskytne.NÁŠ TIP:
Nárok na dovolenou 2018 si spočítejte na naší kalkulačce
Pokud čerpání dovolené určí sám zaměstnavatel, je povinen to písemně oznámit zaměstnanci alespoň 14 dnů předem, pokud se nedohodne se zaměstnancem na kratší době. Zákoník práce však poskytuje pro čerpání dovolené určitou nezanedbatelnou ochranu i zaměstnancům.
Co může a nesmí zaměstnavatel při nařizování dovolené |
---|
Zaměstnavatel může určit zaměstnanci čerpání dovolené, i když dosud nesplnil podmínky pro vznik práva na dovolenou, jestliže je možné předpokládat, že zaměstnanec tyto podmínky splní do konce kalendářního roku, popřípadě do skončení pracovního poměru. |
Platí, že nárok na dovolenou za kalendářní rok vzniká každému, kdo pro jednoho zaměstnavatele odpracoval alespoň 60 dní. To bývá nejčastěji zkušební doba. Pokud není tato podmínka splněna, může zaměstnanci vzniknout nárok na dovolenou za odpracované dny v délce jedné dvanáctiny dovolené za kalendářní rok za každých 21 odpracovaných dnů v příslušném kalendářním roce. |
Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci náklady, které mu bez jeho zavinění vznikly proto, že zaměstnavatel změnil jemu určenou dobu čerpání dovolené nebo že ho odvolal z dovolené. |
Zaměstnavatel nesmí určit čerpání dovolené na dobu, kdy zaměstnanec vykonává vojenské cvičení, kdy je uznán dočasně práce neschopným, ani na dobu, po kterou je zaměstnankyně na mateřské nebo rodičovské dovolené a zaměstnanec na rodičovské dovolené. |
Požádá-li zaměstnankyně zaměstnavatele o poskytnutí dovolené tak, aby navazovala bezprostředně na skončení mateřské dovolené, a zaměstnanec zaměstnavatele o poskytnutí dovolené tak, aby navazovala bezprostředně na skončení rodičovské dovolené do doby, po kterou je zaměstnankyně oprávněna čerpat mateřskou dovolenou, je zaměstnavatel povinen jejich žádosti vyhovět. |
Jak je to s délkou dovolené v kuse
Podle zákoníku práce musí alespoň jedna část dovolené činit nejméně dva týdny vcelku, pokud se zaměstnanec se zaměstnavatelem nedohodne na jiné délce čerpání.Dobře napsaný motivační dopis otevírá cestu k vysněnému postu
„Zákoník práce sice preferuje čerpání dovolené pokud možno v celku nebo alespoň v délce dvou týdnů v celku, nic nebrání zaměstnanci čerpat dovolenou i v kratších časových úsecích, pokud se na tom dohodne se zaměstnavatelem, respektive zaměstnavateli nic nebrání určit zaměstnanci čerpání dovolené v kratších časových úsecích, pokud se na tom dohodne se zaměstnancem,“ vysvětluje Vít Havrda, advokát ze společnosti KODAP legal.
Přečtěte si:
Turistické poplatky v Evropě: na dovolenou si připravte extra peníze
V situaci, kdy chce zaměstnavatel zaměstnanci rozplánovat dovolenou na celý rok, tak alespoň jeden úsek dovolené musí činit nejméně dva týdny v kuse, opět pokud se obě strany nedomluví jinak. V pracovně-právních vztazích se často uplatňuje nařízená dovolená. Je třeba si pamatovat, že ze zákona může nařízená celozávodní dovolená trvat maximálně dva týdny v kuse, u uměleckých souborů nejdéle čtyři týdny, a to pouze v případě, že je to nezbytné s ohledem na provozní důvody zaměstnavatele.