Verdikt televizní rady zničil Martinovi Dindošovi byznys a pověst. Teď žádá zadostiučinění.
Prožít dětství ve Vysokých Tatrách, pubertu v Pekingu, být jedním z klíčových spolupracovníků nejbohatšího Čecha Petra Kellnera, figurovat v Panama Papers, vlastnit kávovou plantáž v Panamě, dělat do realit v Karibiku, přežít několik hurikánů, pěstovat technické konopí, angažovat se v komunální politice, zplodit pět dětí s jednou ženou, vyrábět z česneku léčivou tinkturu. Tak tohle všechno se vejde do jednoho života jednoho 46letého občana Neratovic. Co z toho všeho je ale pro současný život Martina Dindoše, potažmo náš článek, zásadní?
Pravděpodobně jste vedle. Odpověď zní allivictus, tedy česnek. Přesněji řečeno reklama na česnekovou tinkturu, kterou Martin Dindoš prodává. Spor s Radou pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), která mu za televizní spot dala téměř dvoumilionovou pokutu, mu prý málem zničil byznys a její verdikt z něj udělal podvodníka v očích obchodních partnerů a zejména financujících bank. Po pěti letech soudů mu dal nakonec za pravdu Nejvyšší správní soudu. Tím to ale pro Martina Dindoše neskončilo. Chce evidentně víc. Zadostiučinění, omluvu a snad i potvrzení, že úředníci nemůžou nesprávným rozhodnutím člověku ovlivnit život beztrestně. Dindoš je první v historii, kdo se na mocné radě domáhá náhrady škody, kterou mu způsobila.
Ten od Kellnera
Martin Dindoš je svérázná osobnost, jak napovídá už výčet jeho aktivit na začátku. Jeho bývalý kolega vzpomíná, jak se coby vytáhlý student ekonomky vždy kolem druhé hodiny odpoledne někam vypařil. Až po letech se jeho spolužáci dozvěděli, že odcházel poslouchat vysílání BBC, ve kterém se hlásily kurzy měn. Banky je čerstvě po revoluci nějakou dobu odtud přebíraly zhruba s dvouhodinovým zpožděním, a tak začal Dindoš vydělávat první slušné peníze. Byl v tu dobu oficiálním „money changerem“ v českých bankách, navíc oficiálně se studentským zdaněním pěti procent. Podobně jako Soros vydělal na pádu britské libry. Byla to prý ale časem nuda a proto nastoupil ještě při studiu na VŠE jako asistent v české reklamní agentuře. Jako Slovák plynně mluvící česky, anglicky a rusky se v hierarchii firmy posouval rychle nahoru. Pět let v kolektivu těch nejlepších reklamních mágů zlatých devadesátek a „cit pro finance“ jej patrně dovedl až k Petru Kellnerovi. V PPF působil v dozorčí radě investičního holdingu a byl členem investičního výboru. Z této doby pak najdeme o Dindošovi zmínky v článku, který referoval o české stopě Kellnerovi skupiny v kauze Panama Papers.
Jak uplatit rakovinu. Čeští miliardáři investují do výzkumu
„Kellnerovské“ období je také jediné, o kterém se Dindoš odmítá bavit. Se vzpomínkami na roky strávené v komunistické Číně naopak problém nemá, v jeho světonázoru možná zanechala stopu ruská škola, kterou tam navštěvoval. (Dodneška se rád označuje za ruského trolla). O politiku ale prý tehdy nešlo. „Bylo legrační pozorovat rozdíly mezi výukou na ruské střední škole v období ,glasnosti‘ a za Jakešovy éry u nás,“ vzpomíná. Otec Martina Dindoše působil za socialismu na československé ambasádě v Číně jako lékař, a když se rodina těsně před rozpadem Československa vrátila, zamířil do Neratovic místo na rodné Slovensko. Tam působí dodnes jako uznávaný plicní lékař. „Některé pacienty za mnou otec posílá rovnou ze své ordinace,“ odpovídá Dindoš junior na dotaz, jak se snáší v rodině klasická medicína s tou „alternativní“.
Játra na česneku
Kouzlu česneku, o kterém je Martin Dindoš přesvědčen, že mu zachránil život, a zároveň stál na počátku letité soudní anabáze, propadl na jaře v roce 2003. V tu dobu měl odletět concordem na veledůležitou schůzku do New Yorku, když ho schvátila kombinace běžné a střevní chřipky. V zoufalství sáhl po česnekových kapkách vyráběných Václavem Kubíčkem, osobitým chemikem a botanikem v jedné osobě. A ono to zafungovalo. Na česnek si Dindoš vzpomněl o pár měsíců později, když ho odmítla AIG pojistit, dokud si nedá do pořádku játra.
Ne, nebyl alkoholik. Martinovi v pubertě diagnostikovali Gilbertův syndrom - dědičnou poruchu tvorby žlučového barviva bilirubin v krvi. „Tehdy jsem opět zkusil česnekové kapky. Jaterní testy se po půlroce zlepšily zásadně, na roční kontrole se mě doktor podezřívavě vyptával, co jsem změnil v životosprávě a co užívám za léky na játra… A jestli mám jistotu s tím Gilbertem. Prý ještě neviděl případ, kdy by to nebylo na doživotí. V pojišťovně se jim jaterní testy taky nezdály - pořád jsme nebyli v EU, a tak mě hnali na krev až do Frankfurtu. Tam se jaterní testy potvrdily,“ říká Dindoš. A to byl začátek projektu Allivictus.
Televizní sprcha
Dindoš se spojil s „alchymistou“ Kubíčkem, který dokázal česneku, jemuž bývají přisuzovány nejrůznější schopnosti - že dokáže pomoci od bolesti hlavy, tělesné slabosti nebo nádorů hrdla, umí vyhnat kromě upírů i parazity, množí sperma, zvyšuje touhu atp. -, ponechat jeho účinky, ale minimalizovat jeho nepříjemný odér. Dindoš usoudil, že objevil diamant. Certifikáty od GynCentra a ze Státního ústavu jaderné, chemické a biologické ochrany mu, zdá se, dávají za pravdu. První dokument shrnuje výsledky česneku vyzkoušeného na vzorku 107 pacientek s chronickými gynekologickými mykózami: většina pacientek měla po česnekové léčbě pokoj. Státní ústav zase tvrdí, že neředěný česnek má výrazné virucidní účinky na virus chřipky H1N1.
V roce 2007 přišel Dindoš s novou generací přírodních česnekových doplňků a nechal promluvit svého obchodního ducha. Začal prodávat tinkturu na internetu, pronikal do lékáren. Jako bývalý (mimo jiné) markeťák věděl, že základ úspěchu je dobře zacílená reklama. „Důsledky náročné léčby se snažím kompenzovat také osvědčenými přírodními prostředky. Používám Allivictus. Allivictus je česnek a česnek je zdravý,“ prohlašoval před šesti lety badmintonista Petr Koukal, který se právě potýkal s rakovinou varlat a chemoterapií. S badmintonovou raketou v ruce dodával, že se chce opět vrátit mezi nejlepší ve svém sportu. „Nepolevím. S partnerem jako Allivictus to určitě dokážu,“ uváděl v reklamním spotu, který běžel na TV Prima před více než šesti lety.
Bývalí uhlobaroni chtějí dát půl miliardy do biotechnologií. Je to vášeň, říká šéf BPD Brůžek
Firmě se v té době dařilo, obrat narostl na 32 milionů korun, Dindoš se chystal vyrazit s Allivictem do zahraničí. V létě 2012 bylo však všechno jinak. Do flremní datové schránky dorazily na konci července tři žaloby, každá s hrozbou dvoumilionové pokuty. V listopadu 2013 televizní rada udělila společnosti Allivictus pokutu 1,8 milionu, protože měla podle ní uvádět v omyl spotřebitele, který si mohl potravinový doplněk splést s lékem.
„Konstrukci tohoto sdělení bylo možno interpretovat i tak, že užití přípravku je přírodním a alternativním ekvivalentem k chemoterapii, a tedy i léčbě rakoviny,“ rozhodla rada s tím, že ji tak závažné provinění opravňuje k pokutě na samé horní hranici, tedy dva miliony korun. Dindoš s Koukalem marně argumentovali, že toto nikde nezaznělo a že hlavním sdělením bylo, že Allivictus je česnek, a ten je zdravý. Reklamu jim odsouhlasili i právníci. Nebylo to nic platné. Firma se pak bála zadat jakoukoliv reklamu. A bez té šly tržby dolů, klesly až na pětinu. „Farmaceutický byznys se snaží potlačovat přirozenou přírodní léčbu,“ komentuje Dindoš přísnost rady. Krátce předtím, než dostal vysokou pokutu, prý odmítl nabídku významné farmaceutické firmy na prodej Allivictu.
Už babičky znaly česnek
Od roku 2012 se Dindoš soudil. Dovolal se až po pěti letech u Nejvyššího správního soudu. Ten konstatoval, že ani zvlášť zranitelný spotřebitel, který trpí rakovinou, nebude reklamu chápat tak, že by byl česnek součástí chemoterapie. Ale následná reakce RRTV dávala tušit, že anabáze nekončí. „Takový exces ze strany NSS je fatálním průlomem v dosavadní regulaci reklamy na doplňky stravy, jejímž smyslem je ochránit zejména zranitelné skupiny spotřebitelů. Staří nebo nemocní lidé jsou pochopitelně mnohem náchylnější podlehnout tlaku komerční komunikace, uvěřit reklamním tvrzením a nakoupit drahé doplňky stravy v naději, že jim v těžké nemoci prospějí. A to není jen hypotetické riziko, osobně znám případ, kdy se na přednášce pro veřejnost, kde byla reklama Allivictus promítána, dotázala seniorka, zda Allivictus léčí i typ rakoviny, kterým trpí její manžel,“ napsal v tiskové zprávě šéf rady Ivan Krejčí.
Dindoš následně podal žalobu na RRTV za způsobenou nemajetkovou újmu na pověsti a důvěryhodnosti. „Táhne se to už od roku 2012.1 přes rozsudek NSS rada v tiskové zprávě nadále tvrdí, že jsem delikvent a klamu spotřebitele. Moji právníci v tom vidí neobjektivní zášť, které se úřední osoba nesmí dopustit,“ říká Dindoš.
Předseda rady Krejčí se nechce vzhledem k probíhajícímu soudu - další stání je naplánováno na 8. března - ke kauze příliš vyjadřovat. Půjde totiž o precedens. Firmy se občas soudí o to, zda byla radou uložená pokuta zákonná, Dindoš ale jako první žaluje radu o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem. Krejčí nicméně odmítá, že by v tomto případu bylo cokoliv osobního. „Rozhoduje třináct radních a RRTV postupuje na základě analýz, které připravuje úřad rady,“ tvrdí Krejčí.
Na minulé roky nevzpomíná rád ani Petr Koukal, který v reklamě účinkoval. „Vítězství u soudu považuju za morální vítězství Martina. Pokud vyhraje i další soud o náhradu škody, mohl by ukázat cestu dalším firmám, které rozhodnutí RRTV poškodilo,“ říká dnes. Ani tím možná příběh neskončí. Dindoš je totiž vedle českého vlastníkem i slovenské občanství a chce vést s Českem arbitráž. Škodu zatím vyčísluje.
Dále čtěte:
