Finská skupina Stora Enso odstartovala před dvěma lety v jedné z největších tuzemských pil ve Ždírci nad Doubravou výrobu dřevěných pelet. Ekologické palivo pro domácí topeniště se ukázalo jako zajímavý způsob, jak zhodnotit „odpadní“ piliny po ořezání dříví. Firma je s peletami spokojena do té míry, že investice v hodnotě zhruba čtvrt miliardy korun nezůstane dlouho jedinou výrobnou pelet dřevařského gigantu v Česku.
Podle manažera firmy Tomáše Krčila se už v současnosti chystá výstavba podobné linky i v druhé pile finské skupiny v Plané u Mariánských Lázní. „Zatím odtamtud piliny vyvážíme do Německa, které je asi jen 30 kilometrů vzdálené. Chceme si to ale zhodnotit sami a zpracovat je v našem závodě“ říká Krčil. K 75 tisícům tun pelet vyprodukovaných každý rok ve Ždírci tak přibude dalších zhruba 45 tisíc tun v Plané.
Dvoumiliardový trh
Finové přitom nejsou jedinou dřevařskou firmou, která se vydala podobným směrem.
Podle statistik zájmové organizace Klastr Česká peleta, které má týdeník Euro exkluzivně k dispozici, se loni v celém Česku vyrobilo 365 tisíc tun pelet. Pokud bychom to vynásobili průměrnou cenou, jde zhruba o dvoumiliardový trh. Před pěti lety bylo přitom vyrobené množství méně než poloviční. Na rozdíl od minulosti také většina produkce disponuje certifikací, a podléhá tak mezinárodním kvalitativním standardům.
Největším tuzemským výrobcem je závod rakouské společnosti MayrMelnhof Pellets v Paskově na FrýdeckoMístecku, významná je také pila rakouského zpracovatele Holzindustrie Pfeifer v Chanovicích na Klatovsku. Další, menší výrobci mají české vlastníky.
Zdroj: Klastr česká peleta
Pelety jsou tak segmentem, který začíná unikat z letitého prokletí tuzemského dřevařského průmyslu. Ten čelí kritice, že do zahraničí vyváží ve velkém surové nezpracované dříví, a tedy i přidanou hodnotu a zaměstnanost. A to navzdory tomu, že některým tuzemským zpracovatelům se pak nedostává surovina.
Podle poslední zprávy o stavu lesa ministerstva zemědělství se tak v roce 2016 vyvezlo více než sedm milionů kubíků surového materiálu v hodnotě 13 miliard korun. Mezi tím bylo i 277 tisíc kubíků pilin. Zatímco však celkové vyvezené množství setrvale roste, export pilin postupně klesá. Zpracovávají se totiž ve stále větší míře na pelety v Česku, a byť se tedy jedná o zanedbatelný segment celého odvětví, lze to označit za pozitivní trend.
Pelety pro Italy
Co však platí pro surovinu, už neplatí pro konečný produkt. Ze statistik Klastru Česká peleta totiž vyplývá, že většina produkce jde na export. Předloni to bylo 289 tisíc tun, zatímco tuzemská spotřeba činí jen asi 100 tisíc tun.
Stát v uplynulých letech umožnil čerpat na pořízení peletového kotle až 80procentní dotaci, což poptávku po peletách nakoplo.
„V první vlně kotlíkových dotací bylo schváleno 4953 žádostí na kotel výhradně na biomasu v celkové výši cca 533 milionů korun. Z těchto prostředků bylo proplaceno přibližně 345 milionů korun /‘vypočítává Veronika Štefková ze Státního fondu životního prostředí. V druhé vlně fond eviduje už více než pět tisíc zatím neschválených žádostí, číslo však ještě není konečné.
Měsíc k nápravě. Česko má čas na odstranění nedostatků v ochraně ovzduší
Ve srovnání se zahraničím je však rozšíření kotlů stále relativně zanedbatelné.
„Výroba pelet je vyšší, než je spotřeba současného počtu instalovaných kotlů. Firmy je proto vyvážejí tam, kde je pelet nedostatek. To je hlavně Itálie, kde nemají ani moc lesů, ani velké pily, ale kotlů na pelety tam mají mnohem více než u nás“ říká Vladimír Stupavský, šéf Klastru Česká peleta.
Kotle na pelety jsou přitom výrazně ekologičtější než na uhlí, jejichž moderní verze stát také dotuje. „Jeden kotel na uhlí zapříčiní asi takové zamoření jako šedesát peletových kotlů té samé výkonové kategorie,“ říká Stupavský a jeho slova potvrzují i ekologové. „Pelety nejsou čistší než plyn, ale jsou určitě čistší ve srovnání s uhlím i palivovým dřívím“ říká energetický expert hnutí Duha Karel Polanecký. Také podle odborného serveru TZB-info.cz vycházejí pelety jako nejčistší tuhé palivo.
Konstrukce moderních automatických kotlů navíc majitelům velmi ztěžují přidávání „alternativního“ paliva ve formě plastových lahví apod. „Výhodou je, že se dá omezit přikládání nevhodného otopu, což je důležité omezení“ dodává Polanecký.
Čtěte komentář Pavla Párala:
Čerstvý vzduch
