Je chvíli po poledni, místo není u jediného stolu, číšníci kmitají. A nezastaví se ani sládek Filip Žaba v podzemí restauračního pivovaru Ossegg Praha. Kontroluje tanky ve sklepě a po oku hlídá čas, aby mu neutekla chvíle, kdy nastane chmelovar a do varné kádě hodí zelené peletky. Zatímco Žaba sleduje výrobu, jeho kolega čistí nerezovou technologii od mláta. „Teď jsme tady dva, ale on brzy odejde do ciziny, zaučuje se tu,“ vysvětluje Žaba.
I takhle probíhají přípravy litvínovské společnosti Ossegg Holding na rozšíření značky do zahraničí. Jako vůbec první český minipivovar chce své jméno zavést i v jiných evropských zemích. A to už během několika měsíců. „Nejdále jsme s projektem v Duisburgu, kde předpokládáme otevření do června 2019,“ přibližuje David Borovský, jednatel firmy. Nedlouho poté by se mělo začít vařit i v madridském Ossegg Cervecería a Ossegg Brauerei v Drážďanech. „Dlouhodobý plán je dvacet pivovarů pod značkou Ossegg v Evropě,“ netají se Borovský odvážnými vizemi.
Klášterní minulost
Završuje se tak jeden příběh, který začal poměrně nenápadně před pěti lety pod svahy Krušných hor. Tam, mezi Litvínovem a Hrobem toho na první pohled moc zajímavého není, ovšem historicky patřil Osek k jedněm z nejdůležitějších měst v oblasti. Především díky mnišskému cisterciáckému řádu, který tady od začátku 13. století budoval velmi rozsáhlý a především výstavní areál kláštera. Ve středověku si zde řádoví bratři vařili pivo.
Podle kronik se začalo už v roce 1701 a poslední várka přišla s koncem druhé světové války. Tradice se v úctyhodné památce oživila v roce 2015. Tím ale obnova neskončila. Letos v červenci otevřel „pobočný“ minipivovar Ossegg Praha. A i když mají oba podniky stejný název, na první pohled se liší. Přímo v Oseku sice čepují pivo do stejných sklenic jako v Praze a v obou výčepech si můžete dát světlý ležák Philipp, ale tím podobnost končí. Zatímco v severozápadních Čechách dávají v první řadě důraz na ducha místa a konzervatismus, což se projevuje třeba v sortimentu založeném jen na spodně kvašených pivech, v Praze se sládek Filip Žaba odvázal hned od začátku. Celoročně tu nabízí svrchně kvašenou jedenáctku Ruthard, což by si jeho kolegové v Oseku nikdy nedovolili.
Raněný chmel. České zlato ze Žatce ztrácí kvalitu
A právě pražský model včetně vlastního skla, lahví s patentním uzávěrem, grafických prvků a jednoduchého designu nálevny z pohledového betonu a tmavého nábytku se Ossegg Holding pokouší přenést i do dalších evropských států.
„Pivovary Ossegg by měly být snadno rozeznatelné a v mnoha směrech podobné - ať už například výstavem, nebo kapacitou mezi 150 a 300 místy,“ vysvětluje David Borovský. A samozřejmostí je i totožná technologie pocházející z dílen firmy Strojírny Litvínov, sesterské společnosti Ossegg Holding. Co se týče finanční návratnosti, podle Borovského se u všech jejich projektů pohybuje mezi pěti až deseti roky.
Na zkušenou
Případ Osseggu je dalším důkazem, jak svébytný trh se postupně z minipivovarů stává. Jak už týdeník Euro informoval loni v létě, v Brně a nejbližším okolí se pod vedením holdingu Czech Craft Beers rodí pivovarská skupina čítající například podniky Lucky Bastard či Moravia, jejíž celkový roční výstav se bude blížit úrovni 100 tisíc hektolitrů, čímž se lehce objemem výroby vyrovná běžnému regionálnímu průmyslovému pivovaru.
Ossegg je zase prvním podnikem s ročním výstavem pod deset tisíc hektolitrů, který zkouší štěstí v cizině. Jeho příští měsíce ukážou, jak silná značka - v evropském měřítku - to vlastně je. A jestli může české minipivovarnictví uspět i na zahraničních trzích.
Dále čtěte: