CS Fondy podvacáté: čtyřicet tisíc podílníků může znovu přijít o peníze

20. 4. 2019

Autor: Profimedia.cz

Spor o vytunelované CS Fondy se po dvaceti letech dostává do absurdní fáze. Padla vůbec první exekuce na podílový fond v Česku.

Důvěru mnoha Čechů v kapitálový trh silně nahlodala devadesátá léta, kdy krachovaly desítky privatizačních fondů, po kterých nezůstalo nic. Možná i proto dnes většina z nás nejraději drží peníze na bankovních účtech, i když nedostáváme žádné úroky.

Nyní se reputaci kapitálového trhu a důvěru investorů snaží zlepšit ministryně financí Alena Schillerová, jejíž resort v půli března vydal novou koncepci jejich rozvoje. Jen pár týdnů poté však stejné ministerstvo podalo bez předchozího vyzvání exekuci na kdysi vytunelované CS Fondy, s nimiž se už dvě dekády soudí.

Tykač a spol.

Celý příběh sahá až do roku 1997, kdy došlo k největšímu finančnímu skandálu té doby. Na jeho začátku byly velké transakce s cennými papíry, na konci pak zmatená majetková struktura, nákup bezcenných akcií společnosti Drůbež Příšovice, vyvedení celkem 1,23 miliardy korun do zahraničí a policejní vyšetřování, které jedny do vězení dostalo a jiné ne.

O úspory tehdy přišlo zhruba 50 tisíc investorů, přičemž odsouzeny byly jen „malé ryby“. Celý případ je neblahým dědictvím finanční skupiny Motoinvest, která patřila mezi správce fondů těsně před jejich vytunelováním. Její majitelé Pavel Tykač a Jan Dienstl byli obvinění zproštěni.

Mamute, otřes se. Proč se města propadají do dluhů?

Ještě v roce 1997 převzala CS Fondy -respektive to, co po nich zbylo - do své správy Akro investiční společnost. Té se pro podílníky podařilo získat odškodnění od Plzeňské banky, která byla původním depozitářem fondů, a následně v roce 2012 vysoudit odškodnění od ministerstva financí, jehož finančně analytický útvar umožnil vyvedení peněz do zahraničí navzdory varování, že by měl tomuto transferu zabránit.

Nicméně loni v listopadu soudy nařídily Akru, aby dvoumiliardové odškodnění od ministerstva financí vrátilo, a kt omu ještě úrok 8,05 procenta ročně - za šest let se úroky vyšplhaly na víc než 700 milionů korun. Dvě miliardy Akro loni v prosinci vrátilo, ale úroky zaplatit odmítlo, protože by na to samotný majetek CS Fondů nestačil.

Věci pak nabraly rychlý spád. Akro sice stačilo na začátku února podat dovolání k Nejvyššímu soudu, kde žádá o odklad vykonatelnosti rozsudku. Ale ministerstvo financí podalo 6. března na fondy exekuční příkaz, o němž soud neprodleně rozhodl a 15. března pověřil soudního exekutora Davida Koncze. O exekuci se vedou jednání v těchto dnech a může dojít k paradoxní situaci, kdy už jednou vytunelované skončí v likvidaci - tentokrát kvůli sporu se státem. A jelikož fondy v posledních letech celkem dobře prosperovaly, jejich čtyřicet tisíc podílníků by tak mohlo přijít o peníze podruhé.

Nekonečná bitva

Nicméně Akro se už začalo bránit a prostřednictvím právníků zpochybnilo odbornou fundovanost soudce, který o exekuci rozhodoval. „Zjistili jsme, že rozsudek exekutora je nevykonatelný. Asi si v předpisech nepřečetli, že každý fond si své dluhy nese sám, a rozhodnutí ve výši 717 milionů korun vydali kolektivně na všechny dohromady. Na tom je vidět, jak šili rozsudek horkou jehlou, řekl týdeníku Euro předseda představenstva investiční společnosti Akro Jiří Trávníček.

Upozorňuje současně také na neobvyklou rychlost postupu ministerstva financí, které prý přistoupilo k exekučnímu vymáhání majetku bez předchozího upozornění. „Nebyla to jen účelová hra vyplatit někomu osm milionů korun za exekuci?“ spekuluje Trávníček. Ministerstvo s ním však nesouhlasí a ve svém postupu nevidí problém. „Pro vymáhání pravomocné pohledávky za úroky z prodlení jsme zvolili formu exekučního řízení proto, abychom minimalizovali riziko, že se tyto prostředky nepodaří vymoct vůbec,“ uvedl tiskový mluvčí resortu Zdeněk Vojtěch.

Tunel do CS Fondů
• Začátkem roku 1997 byl veškerý majetek CS Fondů prodán a prostředky soustředěny na účtech podílových fondů
• 3. března 1997 bylo rozhodnuto o změně v představenstvu CS Fondů
• 5. března 1997 nový předseda představenstva Václav Franta zadal u Plzeňské banky pokyn k převodu částky 1 236 284 000 korun, představující veškerý majetek podílových fondů, na účet obchodníka s cennými papíry Umana k nákupu veřejně obchodovatelných akcií
• 6. března 1997 byla částka 1 233 274 143 korun převedena z účtu Umana u Plzeňské banky na účet Swirglen Limited u banky Girocredit Sparkassen k úhradě kupní ceny neobchodovatelných akcií Drůbež Příšovice
• 7. března 1997 zadal Swirglen Limited u Girocredit Sparkassen příkaz k převodu 1 232 010 000 korun do zahraničí a peníze dále putovaly přes další účty v Lucembursku, Spojených státech atd. neznámo kam

Zdroj: Akro investiční společnost

Soudní bitva tím teprve začíná. Akro kromě zpochybňování exekuce podalo i žalobu proti ministerstvu spravedlnosti, kde uplatňuje nárok na náhradu škody přesně ve výši úroků, které od něho chce ministerstvo financí. „Je to žaloba o zadostiučinění. My říkáme, že CS Fondy nejsou zodpovědné za rozhodnutí soudu z roku 2012, jímž nám bylo přiznáno odškodné. Proto po nás nikdo nemůže chtít úroky. Je to technická věc, ale pravdivá,“ dodává Trávníček, který pro fondy zároveň žádá tři miliony za nemajetkovou újmu.

Prázdné fráze

Velmi kritický je v kauze i Trávníčkův kolega Jeremy Monk, od roku 2004 investiční ředitel Akra, který za svou třicetiletou kariéru spravoval investiční fondy spadající pod jurisdikce různých států včetně Kanady, Spojených států či Británie. „Nikdy jsem neměl co do činění s jurisdikcí, v níž by byla ochrana investic tak nedostatečná jako v České republice. Podvody a neřešené střety zájmů zde bijí doslova do očí,“ tvrdí Monk.

Přečtěte si rozhovor:

Pravda vyjde najevo, říká exmanažer MUS a buddhista Koláček

Podle něho jsou proklamace vládních stran ANO i ČSSD o „sociální spravedlnosti“ jen prázdné fráze. „Stát se nikdy za svoje jednání neomluvil. Jak může těchto 40 tisíc podílníků věřit ochraně svých investic, když se za dvacet let nedovolali práv?“ ptá se.

„Důležitou součástí právní kultury je mimo jiné zásada ctít pravomocná rozhodnutí soudů, a tou se ministerstvo řídí,“ komentoval Monkovy výhrady Jakub Vintrlík z ministerstva financí. Případ CS Fondů každopádně obsahuje snad všechny nešvary, které Česko provázejí od přechodu na kapitalismus: tunelování, kvůli němuž přišly o peníze desítky tisíc podílníků fondů, zoufale pomalý postup soudů, přičemž Nejvyšší soud třikrát vrátil věc k novému projednání, i pasivní roli státu, který se zdráhá přiznat odpovědnost za vlastní chyby.

Na pozadí tohoto chaosu vzniká nová koncepce kapitálového trhu. Podílníci CS Fondů však zřejmě nebudou jejími příznivci.

Přečtěte si také: