V podstatě by bylo co slavit. Tradiční konjunkturální průzkum Česko-německé obchodní a průmyslové komory (ČNOPK) potvrdil pozici Česka jako nejatraktivnější země pro investory mezi desítkou postkomunistických zemí. Přesto organizace, mezi jejíž členy patří největší tuzemští zaměstnavatelé a plátci daní jako třeba Škoda Auto, varovně zdvihá ukazováček.
„Nálada je lepší než skutečná situace,“ říká Michael Krüger, ředitel pobočky Commerzbank pro Česko a Slovensko a člen představenstva ČNOPK. Druhá největší německá banka přišla do Česka před 26 lety spolu s prvními německými investory. Postupně však nabrala i ryze české korporátní klienty. Krüger je tak v denním kontaktu s managementem 1,2 tisíce předních firem a informace o jejich obavách má z první ruky.
Většinu z nich zachvátila letos na jaře doposud nevídaná skepse a obava z budoucího vývoje, kterou vyvolala debata o možném odchodu České republiky z Evropské unie. Tedy ne snad fakt, že czexit nastane, ale pouhá a stále ještě málo pravděpodobná možnost, že by nastat mohl. „Je to čistý jed pro ekonomickou situaci, který navíc ztěžuje řešení dalších důležitých témat, jako je vzdělávání nebo nedostatek pracovních sil,“ nastiňuje pocity mnoha firem Krüger.
Dopady czexitu? Ztráta statisíců míst a ekonomika na úrovni Běloruska
Na bankéře jde o neobvykle ostrá a jasná slova, která navíc potvrzuje průzkum ČNOPK. Politická (ne)stabilita je druhým nejčastěji zmiňovaným faktorem, který investory v Česku znepokojuje. Prvním je dostupnost kvalifikovaných pracovníků, v tomto případě jde však o letitý evergreen. Obava z politického vývoje se mezi pěti negativními vlivy letos objevila vůbec poprvé. Firmy do takové míry neznepokojily ani pád Nečasova kabinetu spojený s policejní razií na Úřadu vlády, ani Rusnokova vláda prezidentových přátel, která nikdy nezískala důvěru, ani čtyři roky trvající hádky v rámci koalice ANO, ČSSD a KDU-ČSL.
Částečný podíl na tom může mít donekonečna se vlekoucí sestavování vlády Andrejem Babišem. S podobnými problémy však bojují i jiné země. „Co se týká politického vývoje, jsou Němci v tuto chvíli rádi, že mají vlastní vládu,“ naznačuje Krüger, že byznysmeni mohou mít i díky vlastním zkušenostem pro vleklá jednání pochopení.
Čím se však Česko vymyká, je právě debata o czexitu a skutečnost, že se s populisty z SPD v jednu chvíli vážně jednalo jako s potenciálními vládními partnery. Tak jasně požadavek o vystoupení nezazněl v Kaczynského Polsku ani v orbánovském Maďarsku, které investoři hodnotí jako vůbec nejméně atraktivní zemi pro podnikání mezi desítkou států bývalého východního bloku.
Podle Christiana Ruhmkorfa z ČNOPK se diskuse o czexitu, a opět zdůrazněme slovo diskuse, obává 83 procent zahraničních investorů, ale také 66 procent českých firem. „Jedna čtvrtina navíc řekla, že by uvažovala o odchodu ze země“dodává Ruhmkorf. Zahrávání si s opuštěním EU tedy může vést nejen k odchodu zahraničních investorů, ale i ryze českých firem.
Babiš se musí přiznat k EU
„Od nové české vlády naléhavě potřebujeme jasné přihlášení k Evropské unii. Aje nutné přihlásit se nejen k právům, ale ik povinnostem,“ popisuje Krüger, jak vzniklou nervozitu zmírnit. Pověsti Česka by tedy pomohlo, pokud by v evropské agendě projevilo trochu více iniciativy namísto neustálého odmítání. A prospěla by také trochu větší kritičnost některých nejvýše postavených českých politiků vůči Rusku, byť Krüger se vyjadřuje mnohem diplomatičtěji a mluví pouze o „velké zemi na východě“.
To by nemuselo být nakonec tak nereálné. Od prezidenta Miloše Zemana vystupujícího na sjezdu komunistů a preferujícího vládu za účasti populistů z SPD lze sice větší vstřícnost ke společnému evropskému projektu čekat jen stěží. Premiér v demisi Andrej Babiš, jehož šance stát se premiérem s důvěrou sněmovny v posledních dnech opět vzrostla, si oproti tomu snaží budovat pověst evropského státníka.
Holding Agrofert, který ovládá skrze svěřenský fond, má pak své podnikatelské zájmy i za západní hranicí. Očekávání, že by se Babiš mohl nakonec projevit jako proevropský politik tak na rozdíl od prezidenta nejsou úplně přehnaná.
„Důležité je, co řekne vláda. Co řekne prezident, je bráno na vědomí, nemá to ale takový účinek,“ dodává Krüger o vnímání Česka zvenčí.
Nejsou lidi, firmy se chystají k odchodu
Vraťme se však ještě jednou k nedostatku pracovních sil. Byť nejde o nový problém, pro Česko může mít vážné následky a zužovat ho na vysvětlení, že firmy nechtějí srovnat zaměstnancům platy na úroveň německých kolegů, by bylo chybou. Podle Krügera byla kombinace relativně levné a přesto dodatečně kvalifikované pracovní síly hlavní motivací, proč se většina firem v minulosti rozhodla usadit se právě v Česku a ne v jiné zemi regionu. A tato pověst stále ještě částečně funguje.
Stížnosti na upadající kvalitu vzdělávacího systému, které nedokáže vybavit lidi znalostmi odpovídajícími poptávce zaměstnavatelů, však léta nikdo z politiků nevyslyšel. Zkušené zaměstnance odcházející do důchodu tak postupně nahrazují mladí lidé bez odpovídající praxe pro pracovní život a často i bez motivace.
Problém zesílil během probíhající konjunktury, která způsobila, že si zaměstnavatelé musejí na vybrakovaném trhu práce přetahovat lidi nabídkou stále vyšších platů. „Máme plnou zaměstnanost, což zní pozitivně, vede to však k exponovanému růstu mezd, který právě vidíme,“ říká Krüger. Obě dřívější hlavní příčiny Česka jako země atraktivní pro investory tak rychle ubývají na významu.
Firmy se bojí czexitu. Z Česka by kvůli němu odešlo 28 procent z nich
Doslova katastrofální situace přiměla řadu firem k investicím do digitalizace a automatizace výroby. Podle Krügera však automatizace některých oborů dosáhla už maximální možné míry a další úbytek manuální práce není technicky možný. To se týká i pro Českou republiku tolik důležitého automobilového průmyslu. „Existuje stále mnoho firem, často jde o dodavatele automobilového průmyslu, kde je potřeba řadu věcí smontovat ručně. To žádný robot, aspoň zatím, nedokáže,“ říká.
Takové společnosti už začínají uvažovat o přesunu výroby do levnějšího Rumunska nebo Bulharska, v některých případech takové rozhodnutí už padlo. Dokonce i mladoboleslavská Škoda Auto minulý týden rozhodla o přesunu. Podle ředitele automobilky Bernharda Maiera by se část produkce měla přestěhovat do německého Osnabrucku. „Bez ohledu na automobilku existují i další firmy, které ke stejnému rozhodnutí dospěly také. Jde především o automobilový průmysl, který je jedním z nosných pilířů české ekonomiky. Náklady na dopravu dnes už nehrají roli,“ dodává Krüger.
Jde přitom o dlouhodobá rozhodnutí, která se plnou měrou projeví až s časovým odstupem. Vzniká tak otázka, co to udělá s nezaměstnaností, až část firem zrealizuje své dnešní plány o přesunu výroby dál na východ, jiné dokončí investice do automatizace a zároveň nastane období ekonomickému útlumu, které dříve či později tak jako tak přijde. „Nesmíme zapomenout, že plná zaměstnanost je pouze přechodný stav. Jakmile firmy ukončí investice do automatizace a velká část firem už tolik lidí nebude potřebovat, bude to mít vážné důsledky pro pracovní trh,“ míní Krüger.
Pozitivní poselství na závěr? Česko má mezi investory stále velmi dobrou reputaci. Řadu dřívějších nešvarů se navíc daří zlepšovat. Podle ČNOPK se významně zlepšila třeba platební morálka a zdá se, že řada podniků se už nesetkává s korupcí v takové míře, jak to bylo obvyklé v minulosti. Z pohledu bankéře Krügera si pochvalu zaslouží také například ČNB za příkladné ukončení intervencí.
Když však Česko postupně promrhává výhody dostupné a kvalifikované pracovní síly, nelze popřít, že hlavním přidanou hodnotou Česka z pohledu investorů je právě členství v EU. „Ještě jsme nepropásli dobu, abychom negativní trendy zvrátili a mohli něco udělat,“ varuje proto šéf české Commerzbank.
Přečtěte si také:
Drahé Česko. Německé firmy straší rostoucí náklady práce
Komentář: Czexit není pro mladý
Češi by v EU zůstali, euroskepse je ale výrazná, ukázal průzkum
