Na podzim loňského roku Donald Trump hledal nového člověka do čela americké centrální banky. Horkým kandidátem na jeden z nejvlivnějších postů ve světové ekonomice byl jedenasedmdesátiletý profesor Stanfordovy univerzity John B. Taylor.
Trump ho sice nakonec do čela Fedu nejmenoval, v Bílém domě spolu ale vedli rozsáhlou debatu o americké ekonomice. „Z Trumpovy strany padlo hodně kvalitních dotazů. Roky se zajímám o měnovou politiku, takže jsme se bavili o ní. Všem říkám, že mě těší, jak se po politice nízkých úrokových sazeb a tištění peněz politika Fedu zase vrací do normálu. A to jsem říkal i prezidentu Trumpovi“ popisoval Taylor týdeníku Euro při nedávné návštěvě Prahy, kam přijel převzít výroční cenu Liberálního institutu.
Profesor s bílou kšticí je přesvědčeným zastáncem volného trhu. Největším přínosem pro ekonomiku je podle něj volný obchod, nízké daně, malá regulace firem a stát, který se neplete do podnikání. Trumpa v tomto ohledu chválí, třebaže americký prezident nedávno zahájil mezinárodní obchodní válku (jíž se věnujeme v hlavním tématu tohoto vydání týdeníku Euro), která obchodu těžko prospěje - zavedl cla na dovoz zboží z asijských států a plánuje další cla i na dovoz automobilů z Evropy.
„I když jsou ve Spojených státech náznaky protekcionismu, neřekl bych, že se nějak odvracíme od otevřenosti“ namítá Taylor. Podle něj už proto, že cla jsou nyní ve světě mnohem nižší než například po druhé světové válce.
Zvedá se příliv
Po jiné práci v Trumpově administrativě Taylor prý netouží. „Už nechci, jsem spokojený s tím, co dělám na univerzitě. Byl jsem v pěti amerických vládách“ říká. Pracoval pro prezidenty Henryho Forda, Jimmyho Cartera, oba Bushe a Billa Clintona.
„Nejlepší bylo období ve vládě Bushe mladšího, když jsem se mohl přímo podílet na hospodářské politice“ vypráví. Bylo to od roku 2001 do 2005, kdy působil jako náměstek pro mezinárodní záležitosti na ministerstvu financí. Za vlády Bushova otce zažil i pád železné opony. Na začátku 90. let jezdil do Varšavy podporovat tehdejšího ministra financí Leszka Balcerowicze a premiéra Tadeusze Mazowieckého.
Potkal se ale i s českými politiky, zejména Václav Klaus na něho prý udělal dojem.
Jak vydělat na obchodní válce? Vsaďte na brazilské farmáře
Na své první pracovní štaci po škole v poradním sboru prezidenta Forda poznal i budoucího šéfa Fedu Alana Greenspana, který byl šéfem poradců. Pracoval pak dokonce pro jeho poradenskou firmu. „Dělali jsme například model světového trhu kávy. Musíte tam mít dodavatele, poptávku, stav zásob. Šli jsme tak daleko, že jsme se pokoušeli modelovat, kolik kávy mají na skladě obchodní řetězce, a dokonce i domácnosti, protože od toho se cena kávy odvíjí“ vzpomíná Taylor.
Za nejlepší počin současného amerického prezidenta Trumpa považuje Taylor daňovou reformu, která podle něj nakopne pomalu rostoucí (dvouprocentní) americkou ekonomiku. Nejzásadnější změnou je snížení firemních daní z 35 na 21 procent. Běžní lidé si naopak často připlatí, jelikož si budou moci méně odečítat z daní například u hypoték.
Proti reformě okamžitě vystartovali ekonomové americké levice. Jejich neoficiální mluvčí, nositel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman, tvrdí, že Trumpova daňová reforma pomůže bohatým a zasáhne ty nejchudší. „Lidé to pořád opakují, ale není to tak. Když se snižují daně, okamžitě se objeví názory, že to pomůže bohatým, ale velmi často to ekonomika potřebuje, aby se rozběhla. Tato daňová reforma se týká hlavně firem, velkých korporací i malých firem“ oponuje Taylor.
Americká ekonomika se po finanční krizi v roce 2008 dlouho nemohla vzpamatovat. I po velké hospodářské krizi v třicátých letech minulého století se probrala rychleji. „My potřebujeme víc investic, potřebujeme tedy, aby firmy rostly, najímaly víc lidí a získávaly víc kapitálu, víc strojů, technologií.
Pak jsou zaměstnanci produktivnější a dostávají vyšší mzdu. Jsou to vlastně úplné základy ekonomie“ říká Taylor.
Oponenti reformy namítají, že právě politika nízkých daní a menší sociální podpory ve Spojených státech přispěla k nesmírnému prohloubení příjmové nerovnosti. Trumpovi příznivci naproti tomu na základě tzv. trickle-down teorie (teorie stékání) argumentují, že lidé a firmy v ekonomice jsou jako lodě v přístavu při přílivu a odlivu. Když hladina stoupá (ekonomika roste), vynáší nahoru jak luxusní jachty (nejbohatší firmy či miliardáře), tak ztrouchnivělé rybářské bárky (nemajetné vrstvy). Jinými slovy, polepší si jak bohatí, tak chudí. Tuto teorii nicméně zpochybňují události posledních čtyřiceti let, kdy bohatým lidem v USA příjmy rostly o desítky procent, výdělky střední třídy stagnovaly, či se dokonce reálně snižovaly. Při přílivu se tedy rybářské bárky začaly potápět.
Sociální sítě
Taylor vidí velké problémy spíš jinde: neřešený rozpočtový schodek, který se neustále prohlubuje, a ruské pokusy ovlivnit americkou politiku prostřednictvím internetu a sociálních sítí. Přesto je optimista.
Internet a moderní technologie, které to umožnily, podle něj ekonomiku převratně transformovaly. Dává příklad Kalifornie, kde žije a pracuje. V Kalifornii sídlí Facebook, Google a další technologické firmy, které podle Taylora přinesly lidem po světě kromě samotné jednodušší komunikace i velkou přidanou hodnotu.
Nobelista Sims: Z budoucnosti našich vnoučat mám obavy
„Například Google má svůj cloud, který můžou využít malé firmy z celého světa. Facebook se snaží dělat stejnou věc. Tyto věci mají obrovský vliv, ať už někdo žije v Africe nebo Brazílii,“ uvažuje. Například firma z Česka tak má možnost využít platformy Facebooku, Googlu či Amazonu k prodeji svých produktů.
Když třeba v Praze někdo dostane nápad, může jej prostřednictvím Facebooku promovat. „Někdo jiný v Americe to pak uvidí, může to rovnou koupit, a na jednom místě dokonce i zaplatit. V jistém smyslu je to substitut pro mezivládní dohody. Internet a moderní technologie umožňují lidem obchodovat napřímo, nepotřebujete už tolik mezivládní spolupráci,“ dodává.
Internet mění rovněž způsob, jak moderní člověk pracuje. „Myslím, že přínosy internetu nakonec přerostou současný stav, třeba pokud jde o produktivitu práce. Vezměte si lidi v Africe, kteří se mohou na internetu zdokonalit v tom, jak pěstovat obilí. Zvedne to jejich životní úroveň,“ domnívá se.
Konec amerického snu?
Ať už je řeč s americkými akademiky o čemkoli, vždy se nakonec vrátíte k fenoménu Trump. Taylor se domnívá, že Trump uspěl, protože se postavil proti establishmentu a nastavil dobrou hospodářskou politiku. Oslovuje republikány i demokraty, fandí mu bohatí i bílá spodina, kterou ekonomická krize zasáhla snad nejvíc.
„Když žijete v Ohiu nebo v kalifornském Centrálním údolí, kde je těžké sehnat práci, máte při současném dvouprocentním růstu velký problém. Prostě se vám nevede dobře. A těmto lidem se Trump zamlouvá,“ myslí si Taylor.
S tím, že je Trump populista, nesouhlasí, připouští však, že se v Americe zhoršily možnosti vystoupat výš po společenském žebříčku, najít lepší práci či mít víc peněz. „Myslím, že největší problém spočívá v tom, že lidé nemají možnost zvednout se ze země, zlepšit svou životní úroveň. Vymizela vertikální společenská mobilita,“ říká s tím, že to dokládají data o příjmové nerovnosti. „Chceme mít společnost, v níž mají všichni příležitost, a když se díváte po Spojených státech, jsou příležitosti na některých místech lepší než jinde. Například v Utahu je dobrá možnost vystoupat po sociálním žebříčku, v Georgii či Alabamě je to špatné,“ dodává.
Americká společnost je proto mnohem polarizovanější. Projevuje se to už ina univerzitách, kde podle Taylora neexistuje pořádná diskuse mezi jednotlivými politickými tábory či filozofickými přístupy. To ho zneklidňuje nejvíc.
| John Taylor (71) |
|---|
| Profesor ekonomie na Stanfordově univerzitě, je zmiňován mezi kandidáty na některou z příštích Nobelových cen za ekonomii. |
| Mezi jeho nejvýznamnější příspěvky v ekonomii patří tzv. Taylorovo pravidlo. |
| Patří k zakladatelům empirické makroekonomie a dlouhodobě se zabývá měnovou politikou. |
| Pracoval pro pět amerických prezidentů od Forda po Bushe mladšího. |
| V Praze vystoupil s přednáškou Měnová politika po světové finanční krizi. |
