Když v pondělí 11. června dorazili do domu Ruperta Stadlera v bavorském Ingolstadtu vyšetřovatelé z Mnichova, vypadalo to jako rutinní součást vyšetřování skandálu s podvody Volkswagenu u emisních zkoušek. Aféra je už skoro tři roky stará a jen pár dnů předtím napařil soud firmě miliardovou pokutu. Pětapadesátiletý Stadler, tou dobou šéf vysoce ziskové značky Audi, jež patří do portfolia VW, mezitím povýšil; měl stanout v čele nové „prémiové divize“ koncernu a mít na starost veškerý prodej.
Vyšetřovatelé si vyžádali písemné i elektronické materiály z doby, kdy právě v Audi poprvé vznikl motor s duálním způsobem běhu. Jeden fungoval při běžném provozu, druhý při testech. To je princip podvodu, jenž za poslední tři roky připravil Volkswagen o 25 miliard dolarů na pokutách a zpětných odkupech vozů, jakož i o značnou část dobré pověsti.
Zrádný telefon
Jen co za vyšetřovateli zapadly dveře, vzal Stadler do ruky telefon a zavolal několika lidem. Věděl, že je zle. Co naopak nevěděl, že sedl vyšetřovatelům na lep - v té době již měl napíchnutý telefon (vše pochopitelně zcela legálně a se svolením soudu, jsme koneckonců v Bavorsku), a policisté tak mohli v přímém přenosu sledovat, jak za sebou šéf Audi zametá stopy.
Přesně o týden později přijeli vyšetřovatelé ke Stadlerům znovu, tentokrát brzy ráno. Když o pár minut později odjížděli, seděl v jejich autě i Stadler - coby zatčený. Soudce nařídil vazbu, protože měl „důvodné podezření“, že se člen nejužšího vedení Volkswagenu bude snažit ovlivňovat průběh dalšího vyšetřování. Podle deníku Suddeutsche Zeitung jej k tomu přiměly právě Stadlerovy telefonáty bezprostředně po první návštěvě kriminalistů.
Spotřeba je často výrazně vyšší, než jakou uvádějí výrobci:
Spirála lží: emise i spotřeba jsou skoro o polovinu vyšší, než tvrdí výrobci
Stadler se tak stal dosud nejvyšším funkcionářem Volkswagenu, který se v souvislosti se skandálem z roku 2015 dostal za mříže. Do plánů jeho firmy to zasáhlo hned několikrát.
Klíčový manažer
Zaprvé byl Stadler jedním z klíčových mužů čerstvé reorganizace běhu celého koncernu. Tu ohlásil nový CEO Herbert Diess bezprostředně po svém dubnovém jmenování. Dvanáct značek, které pod hlavičku VW spadají, dělí nový plán do tří divizí. Jedna má na starost masovou výrobu a zároveň výzkum a vývoj; tu si vzal na starost nový šéf sám. Druhá, „prémiová“, připadla Stadlerovi, spolu s odpovědností za veškeré prodeje koncernu. „Superprémiová“ divize, vedená šéfem Porsche Oliverem Blumem, je zároveň zodpovědná za veškerou výrobu.
Toto rozdělení pravomocí má za cíl zjednodušit manažerskou strukturu firmy a urychlit veškeré rozhodovací procesy. Stadler se na ní již podílet nebude. Ještě v den jeho zatčení se ve Wolfsburgu sešla dozorčí rada koncernu, aby rozhodla, jak postupovat dál. Kromě odvolání Stadlera se však na ničem jiném neshodla. Nejprve se objevila zpráva, že na jeho místo má nastoupit Holanďan Bram Schot, ale rada informaci vzápětí dementovala. V úterý pak přinesl znovu dobře informovaný deník Suddeusche Zeitung nezdrojovanou zprávu, že Schot by jmenován prozatímním generálním ředitelem Audi.
Volkswagen našel využití pro nové berlínské letiště: uskladní tam auta
Kromě role jednoho ze tří klíčových manažerů však Stadler plnil ještě jednu funkci, neméně důležitou: byl vnímán jako vyslanec či prodloužená ruka Ferdinanda Piecha,někdejšího šéfa představenstva (jemuž tehdy Stadler dělal osobního sekretáře) a dnes jednoho z hlavních akcionářů firmy. To z něho dělá středobod hned několika sporů najednou.
Odbory a Katar
První z nich spočívá v jedinečném způsobu delegace dvaceti členů klíčového orgánu společnosti, dozorčí rady. Deset míst v ní patří zaměstnancům, deset akcionářům. Dvě akcionářská křesla však náleží dolnosaské vládě, která má zájem na udržení pracovních míst a příznivých podmínek, za nichž jsou tato místa obsazována - tedy zhruba to, co leží na srdci odborářům. S nimi přitom vycházel Stadler velmi špatně: jeho manažerské jmenování schválili údajně (zase podle Suddeutsche Zeitung) jen po neformálním ujednání, že je Stadler neodslouží do konce.
Naopak na co nejdravější reformy tlačí Katar. Proč zrovna Katar, řeknete si. Inu, proto, že jeho suverénní fond je od roku 2009 významným akcionářem VW. Tehdy jeho finanční injekce ve výši sedmi miliard eur pomohla přežít firmě Porsche SE, jejímž prostřednictvím vlastní 30,8 procenta Volkswagenu a 52,2 procenta hlasovacích práv rodiny Piechových a Porscheových. (Qatar Holdings transakcí získala opce Porsche SE, na 14,6 procenta akcií Volkswagenu spolu se 17 procenty hlasovacích práv.) Ale snad aby se to nepletlo, hlavy obou rodin, vnukové Ferdinanda Porscheho Ferdinand Piech a Wolfgang Porsche, nemohou vystát jeden druhého; jediné, na čem se pořádně shodli, byla právě podpora Stadlera.
To vše dohromady znamená, že Stadler byl pro běh Volkswagenu důležitější než pouze jako manažer. Generálnímu řediteli Herbertu Diessovi je tak nyní ještě méně co závidět.
Dále čtěte:
Tři veteráni: exmanažeři Opelu a BMW vyvíjejí revoluční elektromobil
Čínský Musk chce porazit Teslu. Prodává o polovinu levněji, bankrotu se nebojí
Lodní doprava produkuje víc emisí než Německo. Je čas jednat
Renesance dieselu. Bosch slibuje nejčistší naftový motor všech dob
Partnerská krize: Daimler a Renault se přou, kdo může za špinavý diesel v mercedesech
