Poté co nastoupil do prezidentského úřadu Donald Trump, výrazně se ztížily podmínky udělování stipendií pro cizince. „Sponzorovala mě firma, pro kterou jsem pracoval. Když se pak stal Trump prezidentem, začala se dělat loterie, což znamená, že se dají dohromady přihlášky a z nich se vylosují výherci, kteří dostanou studijní vízum. Já jsem měl smůlu,“ říká mladík Pham. V Kalifornii se mu nicméně podařilo vystudovat bakaláře z mezinárodního byznysu a ekonomie a znalosti ze školy i byznysu se mu po návratu do Prahy hodily.
Silná trojka
V Sapě se měl původně zapojit do rodinného byznysu místo toho se ale se dvěma mladými Vietnamci pustil do vlastních aktivit. „V Asii mají Alibabu, která zdigitalizovala a propojila výrobce s velkoobchodníky. A v Americe vyrůstá hodně podobných tržišť, například Faire. Jsou to platformy, které spojují výrobce, klidně ruční výrobu, a firmy nebo přímo koncové zákazníky. V Evropě to ale není,“ vypráví Pham.
Spolu s přáteli ze Sapy, Sonnym Nguyenem, který studoval biotechnologie v Londýně, a Long Doem, který pracoval jako programátor pro Vodafone a studoval v Německu, tak založil před dvěma lety Nulisec. V Česku měli zázemí. Nahrávalo jim to, že vietnamská komunita se pohybuje hlavně ve velkoobchodu.
My jsme budoucnost: tito Češi zazářili už jako teenageři
Rozhodli se tedy digitalizovat nejprve tržnici Sapa, která je jedno obrovské velkoobchodní tržiště, kde podniká zhruba šest tisíc osob. Při digitalizaci navíc odpadá jazyková bariéra, která je ve vietnamské komunitě stále ještě silná, a Vietnamci tak mohou prodávat víc i mimo vietnamskou komunitu.
Pro začátek dostali asi sto tisíc korun od pěti obchodníků, kteří se rozhodli to s nimi zkusit. „Koupili jsme si webovou šablonu a udělali jim e-shopy. Problém byl v tom, že jsme nevěděli, nebo spíš oni nevěděli, že když máte e-shop, musíte do něj investovat: musíte mít lidi, dělat marketing atd. Prostě samotný e-shop nic neřeší. Je to pořád obchod, ale je to na webu,“ říká Pham. A najednou už o e-shopy nikdo další neměl zájem, protože viděli, že na e-shopy nikdo nechodí a nic se tam neprodává. Vietnamští obchodníci v nich přestali vidět výhodu.
Mladí Vietnamci se museli rozhodnout, jestli všechny tyto jednotlivé e-shopy spojí na jedné velké platformě, nebo například začnou dělat pro jednotlivé obchody marketing na míru. Převážila první varianta, a vznikla tak vlastně myšlenka společné platformy, jakou je asijská Alibaba.
O tématu čtěte více:
Vietnamské podnikání: ze Sapy do Silicon Valley
Překážky byly na každém kroku, protože Sapa v současnosti funguje poměrně staromódně. Vietnamec z večerky, které jsou rozeseté po městě, v neděli nebo někdy dopoledne na půl dne zavře obchod, a jede do Sapy nakupovat zboží, za které zaplatí hotově a odveze si ho. Někteří z nich přitom dosud nikdy neplatili na fakturu, nikdy neprovedli bankovní převod.
„Řekli jsme si, že když už je zdigitalizujeme, zdigitalizujeme celý proces. A museli jsme je to naučit,“ směje se Pham.
Partner Knorr
Na jejich digitálním tržišti se konečně začalo obchodovat, ale měsíčně jen asi za dva miliony korun. Přišel klasický problém vejce a kuřete, kdy se výrobci nechtěli připojit, protože na platformě nebylo moc nákupčích, a velkoobchody se nepřidávaly, protože byl malý výběr zboží.
Pham tedy šel za největším vietnamským velkoobchodníkem s potravinami Tamda, se kterým se mu podařilo domluvit spolupráci a angažovat jejich obchodního manažera. „Využil svých kontaktů a oslovil české firmy, například výrobce krmiva pro zvířata Partner in Pet Food nebo obchodníka s chovatelskými potřebami Tenesco, kteří už s vietnamskou komunitou obchodují. Spolupráce s nimi byla snazší, protože se sami také snažili nějak digitalizovat,“ říká Pham. Nulisec tak získal první velké české partnery, kteří sami hledali online řešení, aby nemuseli tolik objednávek přijímat přes telefonní centrum nebo přes obchodní zástupce, kteří objíždějí velkoobchody. Dnes má „česká Alibaba“ na své platformě 41 výrobců, přičemž dalších asi 250 firem má zájem se přidat.
Zákazníků mezi velkoobchodníky, hlavně Vietnamci, pak má přes tisícovku. Ambice jsou však daleko větší.
K Nulisecu se před pár týdny přidala první skutečně velká firma, česká pobočka mezinárodního výrobce spotřebního zboží Unilever. V Česku totiž většina trhu se spotřebním rychloobrátkovým zbožím funguje na takzvané stock loty. Unilever například vyrábí do řetězců jako Kaufland či Tesco. S těmito obchodními řetězci mají uzavřenu smlouvu s jistými podmínkami, typicky, že zboží musí mít dobu trvanlivosti minimálně čtyřiadvacet měsíců, nebo je nutné ho dodat v minimální hodnotě dva miliony eur a podobně.
Jak utopit milion: startupy umírají rychleji, než se rodí
„Problém je, že Unilever zboží někdy kvůli logistice nebo že mu pozdě přišel materiál, nestihne vyrobit. A obchodní řetězec svou objednávku zruší. Unilever pak má problém zboží na šest měsíců dopředu rychle prodat, protože má třeba krátkou dobu trvanlivosti. My jim s ním pomůžeme,“ rozvádí svou strategii Pham.
Unilever samotný přitom žádnou vlastní e-commerce platformu nemá a nadbytečné zboží (značky Dove či Hellmann’s, Knorr, Magnum nebo nanuk Míša) prodává přes tržiště jako eBay nebo Amazon. Přes nadnárodní výrobce jako Unilever či Partner in Pet Food pak chtějí mladí vietnamští byznysmeni pronikat na další trhy. Už nyní začínají na Slovensku, v plánu mají digitalizovat i další blízké země.
Jejich aktivit si všimli už i investoři, takže v současnosti probíhají jednání se dvěma velkými evropskými fondy s českou účastí o minoritním vstupu v řádu desítek milionů korun. Peníze umožní Nulisecu rychleji zařazovat do platformy nové výrobce i obchodníky. Jen v Česku je asi 48 tisíc večerek a obchodních domů, které fyzicky prodávají zboží, nejen vietnamské, ale jakékoliv. „Do budoucna přitom pro ně chceme dělat i logistiku. Plán je takový, že budeme něco jako Uber či Airbnb. Postaráme se o transakci mezi výrobcem a nákupčím, včetně například zálohové platby, escrow účtu (svěřenský účet k vázání platby do předání zboží – pozn. red.) a podobně,“ nastiňuje své plány.
V Malé Hanoji
Platforma zatím vydělává pouze na provizích, které si bere za každý uskutečněný obchod. U prodeje potravin si berou 0,5 procenta z transakce, u domácích potřeb pak jsou to tři procenta. Z důvodů nízkých marží na trhu rychloobrátkového zboží se přitom Nulisec příliš nebojí konkurence, které se na trh zkrátka nevyplatí vstupovat.
Prostoru pro konkurenci je nicméně dost v jiných oblastech. Jen na trhu s rychloobrátkovým zbožím je dvanáct kategorií – třeba zboží pro domácí mazlíčky, potraviny, domácí potřeby. Celá Evropa přitom má přes dva miliony firem, které rychloobrátkové zboží vyrábějí.
Nulisec se tedy musí specializovat, jinak se může stát, že se jeho byznys rozplizne a lidé nebudou vědět, co na něm mohou najít. Bude tedy zřejmě pokračovat především v prodeji potravin a zboží s krátkou dobou trvanlivosti, kde mu nahrává i současná evropská legislativa. „Ve Francii například teď mají zákon, že se nesmí pálit zboží, které je po skončení doby trvanlivosti. A v Německu je zákon, že nesmíte dávat zboží po expiraci do charity. Všichni výrobci proto hledají způsoby, jak se toho zboží co nejrychleji zbavit a my nabízíme další kanál. Je to sice jen doplněk, ale velcí výrobci na to hodně slyší,“ uzavírá Pham. Vypadá to, že v Malé Hanoji, jak se Sapě často přezdívá, roste další silný hráč českého, vlastně evropského byznysu e-commerce.
Jako Amazon, jako Alibaba
Můj sen je poskytnout podnikavým Vietnamcům platformu, kde by mohli dělat svůj byznys, říká zakladatel firmy Nulisec Lukáš Pham
Pětadvacetiletý Lukáš Pham pochází z rodiny bohatých Vietnamců, kteří v minulých desetiletích zakládali v Česku proslulé tržnice. Podnikavý mladík dostal – jako mnoho jeho vrstevníků – vzdělání v zahraničí a nyní se pokouší modernizovat tradiční vietnamský byznys prostřednictvím své firmy Nulisec. „Moje matka byla hodně proti. Říkala, že je škoda začínat něco od začátku, když už máme vybudováno zázemí,“ vypráví Pham. Přečtěte si více v rozhovoru.
Jak v Česku začínali vaši rodiče?
Můj otec musel skončit školu už v sedmé třídě. Do Česka přišel v roce 1988 pracovat do železáren v Ostravě. Když skončili komunisté, zůstal tady a dostal papíry. Zpočátku tady moc Vietnamců nebylo a lidé se vraceli. Nejdřív přivezl matku a bráchu, protože ten se narodil ve Vietnamu už v roce 1979.
Fungovali na ubytovnách, kde obchodování Vietnamců začalo. Prodávali hodinky, zboží každodenní potřeby. Postupně se to rozrůstalo, protože ubytovna nestačila a koupil se obchodní dům. A pak přišli do Prahy a v roce 1999 začala Sapa. Otec je jedním ze čtrnácti původních akcionářů Sapy. Každý akcionář dělá něco jiného, mají to rozdělené. Dva z nich například vlastní obchodní řetězec. Otec dělal import a export drogerie a drogistického zboží a domácí potřeby. Jiní dělají restaurace a hotely. V poslední době v Sapě probíhají rozvojové projekty, ale je těžší nakupovat pozemky, protože se v Praze-Písnici bude stavět metro a nové silnice.
Jak otec obchodoval?
Za celou dobu, kdy jsme vyrůstali, rodiče vždycky spolupracovali jen mezi sebou, kvůli jazykové bariéře. Nevěděli také zpočátku pořádně, jak vůbec byznys dělat. Takže táta prodával v rámci komunity v Ostravě. Postupně se naše rodina zaměřila na dovoz drogerie z Evropy do Česka.
Ustupuje podle vás ve vietnamské komunitě nelegální obchod?
Ano. Hlavně kvůli elektronické evidenci tržeb. Ti lidé, kteří fungovali načerno, už hodně vymizeli. Je to vidět na trendu, že se hodně večerek přidalo do aliancí, například COOP nebo Můj obchod. Mají v nich lepší podmínky, lepší nákupní ceny. Vietnamcům se v Česku přitom velmi líbí a chtějí se víc asimilovat. Život je tady mnohem lepší, než jaký řada z nich měla ve Vietnamu.
Co říkají rodiče na vaše podnikání?
Začnu matkou, která byla hodně proti. Celá naše rodina byla vždycky podnikatelská. A matka říkala, že je škoda začínat něco od začátku, když už máme vybudováno zázemí. A chtěla, abych pokračoval v rodinném byznysu, abych si založil například nějaký sklad, či menší řetězec potravin. Nic proti tomu, je to fakt dobrý byznys, když se to udělá dobře.
Říkal jsem si ale, že když jsem byl v Americe a pracoval ve firmě, která dokázala vyrůst strašně rychle, a mám tedy vzdělání i zkušenosti, které dokážu využít, tak proč nezkusit vybudovat něco nového? Když spadnu a rozbiju si pusu, tak půjdu zpátky na nulu, ale je to jedno, protože od nuly jsem začínal.
Kdo tedy převezme rodinný byznys?
Mám staršího bráchu, který už ho převzal. Bratr už teď prodává drogerii přes naši platformu. Je mu 42 let, je mezi námi rozdíl celé generace. A časem se stane nákupčím, bude nakupovat zboží, které dokážeme přidat na web. My naším podnikáním nechceme nikoho zničit. Naše hlavní hodnota je, že lidé obchodují přes náš web.
Co říkal otec?
Otec nám od začátku věřil. Sám budoval tržiště Sapa a pak se podílel ještě na stavbě dalších tržišť v Brně a Ostravě, náš strýc je jeden z vlastníků tržiště v Brně. Fandil nám od začátku v tom, že jdeme správným směrem a máme se přiklonit k technologii. Ale protože je konzervativní obchodník, tak do nás nechtěl nic investovat.
Prosil jsem ho dokonce o investici, ale říkal: Kdybych ti dal peníze, budeš se flákat, nebo to nějak utratíš. Je lepší, když půjdeš jinam a poprosíš někoho jiného. A když ti řeknou lidé, kteří tomu rozumějí, že je to dobrý nápad, a uvidí tam potenciál, tak ti pak koupíme třeba auto, abys nemusel jezdit tramvají. Ale do té doby si to vybuduješ sám. Je to vtipný, protože nám hodně fandí, ale nikoli finančně. Nejdřív naši firmu musí validovat někdo zkušenější. Můj sen je vybudovat tržiště, nikoli abychom nahradili naše výrobce či velkoobchody a prodávali zboží, ale chceme, aby nejen naši strýčkové, tety, bratranci, ale i kamarádi, kteří mají potenciál a mají obchodní myšlení, uspěli online. Chceme jim dát platformu, aby mohli dělat svůj byznys. Jako Amazon, jako Alibaba.
Dále čtěte:
Nová vlna českého byznysu: Expanduj, dokud můžeš
Odkazuji ti podnik, dítě moje aneb Předávání firem v Česku
Dlouhé, dlouhé peníze. Jen slavné jméno dětem miliardářů nestačí
Kdo chce být miliardář. V Česku rostou nové úspěšné investiční skupiny
Nový trend v českém byznysu: rodinné investiční kanceláře
Vietnamská Savile Row: místo, kde vám za pakatel ušijí oblek na míru
