Ekonomická konjunktura má na svědomí jedinečný fenomén. Nesmírně vyšponovala ceny nesplácených dluhů.
Bankéři se pevně drží staré poučky, že o špatných dluzích se nemluví. Každé čtvrtletí hrdě hlásí, kolik peněz se jim podařilo rozpůjčovat a jak rostla rozvaha banky, o nesplácených pohledávkách za klienty však raději pomlčí. Neplatič je cosi ošklivého, nehezká forma moderní lepry; dotknete se jí a ona se bleskově rozšíří.
S nesplácenými bankovními dluhy se ovšem čile obchoduje, přičemž ceny v poslední době vyletěly velmi vysoko. „Nám prostě nedává smysl kupovat pohledávky za 70 procent nominální hodnoty, a těchto tendrů se už neúčastníme,“ řekl týdeníku Euro Tomáš Chloupek, člen představenstva APS Holdingu, který skupuje pohledávky v Česku a jihovýchodní Evropě. „Proto děláme už pár let hlavně zahraničí. V tuzemsku nám to nevychází ekonomicky, ale ani selským rozumem. Tak vysoké ceny nebyly v Česku ani před krizí,“ tvrdí Chloupek, který byl jako jeden z mála lidí z inkasních agentur ochoten o obchodování s nesplácenými dluhy mluvit.
Pohledávkové šílenství
Ceny pohledávek žene vzhůru dobrá ekonomická situace v Česku, kdy rekordní množství lidí má zaměstnání a své závazky řádně splácí. Ze stejného důvodu je na trhu špatných dluhů velmi málo, roste po nich poptávka a tím i jejich cena. „U některých firem je velký tlak, aby se kupovalo. Podléhají současné situaci, kdy ten, kdo koupil rádoby nesmyslné pohledávky před pěti lety, na nich dnes vydělává,“ řekl pod podmínkou anonymity člověk z oboru.
V říjnu v Česku znovu klesla nezaměstnanost, a to na 2,8 procenta; bez práce je nejméně lidí za posledních jedenadvacet let. Prospívá to nejen platební morálce u normálních spotřebitelských úvěrů, kreditních karet či debetních zůstatků na běžném účtu. Práci ale zřejmě mají i lidé dříve nezaměstnatelní, díky čemuž „rozplácejí“ i několik let staré exekuce, které chtěl třeba exekutor zastavit pro nemajetnost. Trh se všemi špatnými dluhy od těch nejčerstvějších po nejstarší zažívá boom.
Čtěte: Novela insolvenčního zákona: pro a proti
Situace využívají banky, které začaly požadovat horentní sumy. „Přiznám se, že jsme teď s jednou bankou řešili odkup pohledávek a oni chtěli 110 procent nominální hodnoty. Úplně mi spadla čelist. A bankovní úředník mi povídá: vždyť vy na tom vyděláte 130!“dodává zdroj z inkasní agentury. Podle informací týdeníku Euro jsou v odprodejích nejaktivnější Česká spořitelna, Komerční banka či UniCredit Bank. U těch „nejčerstvějších“ pohledávek, které jsou staré jen něco přes tři měsíce, se cena často blíží 95 procentům, běžně však přesahuje 70 procent nominální hodnoty. Ještě před pár lety to přitom bylo v průměru kolem 30 procent.
Například Komerční banka letos prodala řádově několik tisíc retailových pohledávek po splatnosti v hodnotě přesahující jednu miliardu korun. „Pohledávky jsou prodávány v různých balících v průměru po zhruba 250 milionech korun,“ komentoval to šéf komunikace banky Pavel Zúbek. Podle něj stojí za takto vyšponovanými cenami kromě omezené nabídky také nedostatek jiných investičních příležitostí na českém trhu. Jinými slovy, lidé mají peníze a neví, do čeho by investovali. „Horkého zboží“ se dva až tři měsíce po splatnosti zbavuje i Česká spořitelna, která letos prodala „nižší tisíce pohledávek“ v celkové nominální hodnotě stamilionů korun.
Dobrou cenu dokázala získat i Moneta Money Bank, která se zbavuje velmi starých pohledávek. Při poslední aukci v září prodávala 12 tisíc nezajištěných spotřebitelských úvěrů v nominální hodnotě 1,2 miliardy korun, přičemž prodlení se splácením dosahovalo v průměru 14 let. Firma B2 Kapital Czech Republic za tyto hodně staré pohledávky přesto zaplatila 360 milionů korun, tedy třetinu nominální hodnoty.
Banka, to je jistota
Bankovní pohledávky - na rozdíl třeba od pohledávek za jízdenky veřejné dopravy nebo telefon - jsou nejlepším zbožím. Ideální jsou podle lidí z oboru úvěry na 80 až 100 tisíc korun, které klient měl splácet například tři roky. Inkasní agentury mu nabídnou, že mu splatnost prodlouží a sníží splátky. Na úrocích, které při nesplácení vyrostou na 25 až 30 procent ročně, pak od klienta dostanou dvojnásobek až trojnásobek původní půjčky. Navíc v případě soudního řízení, které vede k exekuci, mají jistotu, že jim soud přiřkne všechny poplatky a úroky. Riziko tak není vysoké.
Mezi nejaktivnější hráče na trhu odkupu bankovních pohledávek patří Bohemia Factoring, advokátní kancelář Mašek advokáti, německá EOS a již zmiňovaná B2 Kapital Czech Republic. Žádná ze společností na dotazy týdeníku Euro nereagovala. Důvodem jsou možná i praktiky, na které upozorňují zástupci neziskového sektoru. „Inkasní agentury si účtují svoji odměnu, někdy poměrně brutální. Na malý dluh třeba pět tisíc korun nabalí desetitisícovou odměnu. Můžou si tam dát cokoliv, není tady žádné omezení,“ komentuje praxi autor Mapy exekucí Radek Hábl, který se dluhovou problematikou dlouhodobě zabývá. Zlaté časy tedy zažívají i vymahači.
Lichva, hloupost a omyly státu. Proč se nedaří vysvobodit milion Čechů z dluhové pasti?
Ty nejvyšší ceny jsou však asi už minulostí. Sněmovna v říjnu schválila novelu zákona o oddlužování, který vyvolal mezi obchodníky s pohledávkami nejistotu. „Vím, že hned poté, co parlament schválil nový zákon, prodávala nějaké pohledávky myslím Komerčka, a ceny už klesly,“ uvedl zdroj z inkasní agentury. Novela zatím celým legislativním procesem ještě neprošla, ale podle lidí z oboru může mít poměrně značný dopad na výtěžnost pohledávek, protože někdy budou moci do insolvence vstoupit i lidé, kteří neprokázali, že mohou zaplatit aspoň 30 procent dlužné částky.
Výpočty a modely se tak inkasním agenturám mohou lehce sesypat.
Dále čtěte:
