V čerstvé paměti je několik veřejných střetů - třeba kvůli neprůstřelným vestám nebo obrněncům pro českou armádu. Proč zbrojaři nedokážou najít společnou řeč?
Těch důvodů je celá řada. Od ne vždy dobře vypsaných výběrových řízení přes komplikované zákony a další hloupé prováděcí předpisy. Nedávno jsme srovnávali časový postup zakázek dnes a před deseti lety. Dnes je byrokracie tak velká, že firmy nemají v podstatě žádný čas na výrobu a dodávky. Zkušení lidé z ministerstva odcházejí a noví z neznalosti mnohdy dělají ukvapená rozhodnutí. Do hry se opět vrátili různí obchodníčci a spekulanti.
Jde tedy o přirozenou reakci?
Mají-li firmy pocit, že je něco špatně, pak brání své zájmy všemi možnými, ale vždy zákonnými prostředky. Což ale pak může vést ke zrušení tendrů a armáda nedostane to, co potřebuje.
Zbrojařské klany se perou o stomiliardové zakázky. Přečtěte si o tom
Uklidňujete někdy i vážnější rozepře?
Ve stanovách naší asociace je, že hájíme zájmy společné, ale i individuální, pokud nejsou v rozporu se zájmy jiného člena. To v takových případech našim členům připomínám. Samozřejmě se občas stane, že u někoho vybuchnou emoce. Ale když opadnou, nastoupí rozum a najde se řešení.
Český trh není nijak velký, neprospělo by firmám, kdyby táhly za jeden provaz a byly tak silnější i proti zahraniční konkurenci?
To si myslím i já. Proto se snažím vést české výrobce ke spolupráci. Ale je potřeba, abychom v tom měli podporu i na sekci vyzbrojování ministerstva obrany.
Obrana ale nedávno - za Karly Šlechtové - sekci průmyslové spolupráce zrušila.
Činnost sekce pod vedením náměstka Tomáše Kuchty hodnotil český průmysl velmi dobře. Často jsem od našich členů slýchal, že když už akviziční proces na ministerstvu nefunguje, tak aspoň cítí podporu při svých exportních aktivitách. Po reorganizaci, která vedla k převedení odboru průmyslové spolupráce pod sekci vyzbrojování a odchodu pana Kuchty do diplomacie, firmy už nechválí nic.
Dále čtěte: