Když se někteří absolventi po delší době vydávají zpět do škol, mívají pocit, že vlastně nikdy neodešli. A není se čemu divit. Ve třídách sedají na stejné dřevěné židle, za nimi se nachází totožná nástěnka s výtvory žáků a na lavicích leží jejich stará učebnice fyziky. Podobným myšlenkám se neubránil ani Lukáš Rejchrt, který školní prostředí navštívil zhruba po patnácti letech. Na rozdíl od ostatních však silné nostalgii vzpomínek nepropadl. Uvědomil si totiž, že zamrznout v čase pro školství rozhodně dobré není.
„Zatímco svět za okny tříd se obrovsky transformoval, školy zůstaly stejné,“ říká. S tímto zjištěním se proto rozhodl něco udělat. Využil svých zkušeností z marketingu a spolu se svým známým Pavlem Popluharem vytvořil vzdělávací materiál zaměřený na kariérové poradenství. „Jako jeden z největších problémů nám tehdy přišlo, že se děti v osmé třídě mají rozhodovat o tom, co budou dělat. A to bez jakýchkoli relevantních informací,“ vzpomíná Rejchrt.
V roce 2020 v návaznosti na to Edhance spustilo digitální vzdělávací aplikaci, kde kromě mediální gramotnosti a zdravého životního stylu učitelé a žáci momentálně naleznou také předměty STEM, tedy matematiku, fyziku, chemii a informatiku. Do budoucna chce společnost každopádně pokrýt daleko širší portfolio.
Předměty, které školy neumí učit
S oblastmi, jako je finanční či mediální gramotnost a zdravý životní styl, společnost původem z Ústeckého kraje začínala z důvodu, že se ve školství jednalo o nedostatečně pokrytá témata. Jednotlivé vzdělávací instituce je sice implementovat musely, ale jakým způsobem tak učiní, si určovaly ony samy. „Školy nevěděly, jak to učit, neměly žádné zdroje. Pochopili jsme, že je to pro nás dobrý moment přijít a ukázat jim, jak se to může dělat,“ vzpomíná Rejchrt. Další sadu předmětů pak startup přidal během pandemie.
Kromě toho vyvinul rovněž nástroj RE:FORM. Ten učitelům umožňuje vytvářet interaktivní obsah, tedy například různá cvičení, testy a úkoly, které je možné s žáky následně sdílet a které se následně samy vyhodnocují. Z projektu zpočátku určeného pouze jako doplněk pro interaktivní tabule je tak dnes aplikace, s jejíž pomocí může učitel pokrýt celý rozsah výuky bez použití sešitů a učebnic. A to jak prezenčně, tak dálkovou formou. K nahrazení učitelů coby autorit však podle Rejchrta rozhodně sloužit nemá.
Celkem za dobu své existence získala společnost z investic a grantů bezmála 40 milionů korun. Loni se startup se zmíněným nástrojem RE:FORM jako jeden ze sedmnácti úspěšně zařadil do programu Impact EdTech, do něhož se přihlásilo celkem 278 projektů z celé Evropy. Odměnou byl společnosti grant ve výši 2,2 milionu korun. V tomto roce pak spolu s dalšími sedmi startupy postoupilo Edhance do takzvané akcelerační fáze programu. V rámci té obdržela aplikace od Evropské komise dalších 2,7 milionu korun. Peníze hodlá společnost využít k expanzi do zahraničí, konkrétně do Španělska a Rumunska.
Potřebu digitalizace podtrhla pandemie
Že je školství potřeba digitalizovat, se ukázalo hlavně během pandemie, kdy se vyučování přesunulo za obrazovky počítačů a mnoho maminek a tatínků poprvé vidělo, jak proces vzdělávání vlastně probíhá. „Česká společnost je dost pasivní a řeší vesměs ty nejviditelnější problémy. Rodiče tak chodili na třídní schůzky, kde se dozvěděli pouze věci s nulovou informační hodnotou typu, že Jiřík má z matematiky za tři. Ale přesto odcházeli spokojení. Nemuseli za to nic platit, bylo to tam pěkné a třídy vypadaly stejně, jako když oni byli malí,“ přibližuje Rejchrt, podle kterého současná podoba školství připomíná spíše skanzen minulých dob.
Nejde přitom jen o potřebu digitalizace jako takové. Důležité je přizpůsobit 21. století i samotný proces výuky. Děti v dnešní době přeci jen tráví valnou většinu času s chytrým zařízením v ruce a přesouvají do něj značnou část svého života.
„Současná generace dětí navštěvujících školu jsou takzvaní digitální domorodci. Narodili se do světa online, neznají, jaké je to žít offline. Na to, aby v dnešní době uspěli, je tedy těžko připraví vzdělávání, které vzniklo pro potřeby zcela jiného světa,“ konstatuje Rejchrt s tím, že powerpointovou prezentací a třicet let starou učebnicí nemohou učitelé chytrým telefonům pod lavicí konkurovat ani náhodou. Jejich obsah je pro žáky pochopitelně atraktivnější a také relevantněji zpracovaný. Interaktivní výuka oproti tomu školou povinné zaujme, svým provedením jim je navíc mnohem bližší.
Znalostí v hlavě zůstane jen zlomek
Vedle učebních pomůcek je podle spoluzakladatele Edhance nutné zpestřit a aktualizovat i stávající výukový obsah. Na ten v rámci aplikace dohlíží celý tým metodiků pod vedením akademického pracovníka, který má zkušenosti nejen se samotným předmětem, ale i jeho výukou. Ke změně vyzývá už jen ta skutečnost, že mnoho dětí, jež dnes chodí na základní školu, bude pracovat v dosud neexistujících profesích. „Stejně tak se můžeme ptát na to, jak školy připravují dnešní děti na to, aby pracovaly jako UX designéři nebo zkrátka v nejžádanějších profesích, které dnes na trhu jsou,“ konstatuje Rejchrt a dodává, že těmto zaměstnancům školní vzdělání příliš mnoho nedalo.
„Zároveň dnes máme k dispozici i velice přesná data. Dokážeme změřit, kolik vám toho po ukončení povinné školní docházky zůstane v hlavě. Nechci vařit z vody, ale myslím, že jsou to jednotky procent. Rozhodně je to méně než deset,“ říká.
Společnost Edhance klade rovněž důraz na to, aby se atraktivní forma vzdělávání dostala i do sociálně slabších rodin nebo rodin s více dětmi. Právě ty byly během pandemie a online výuky značně limitovány nedostatkem počítačů a notebooků, na nichž vyučování probíhalo. Z toho důvodu je aplikace, kterou začátkem června používalo 184 škol, dostupná také pro smartphony.
Toho, že by na zařízeních školáci trávili až příliš mnoho času, se Rejchrt nebojí. Podstatné totiž je, za jakým účelem uvedené vymoženosti používají. „Pokud tam budou deset hodin v kuse koukat na nějaké hlouposti, tak je to samozřejmě špatně. Pokud to ale využívají k něčemu smysluplnému, tak nemá cenu je omezovat nějakým číslem,“ vysvětluje s tím, že negativní důsledky času stráveného u obrazovky řeší samozřejmě také. K omezování zmíněné techniky je však třeba přistupovat s uvědoměním a pochopením.
„Často to mají tendenci regulovat digitální imigranti, kteří se narodili do doby pevných linek. To je podobné, jako když chtěli Luddité diktovat regulaci výstaveb manufaktur v Londýně,“ tvrdí a na závěr zdůrazňuje, že v digitálním vzdělávání rozhodně vidí budoucnost. Dokáže si například představit, že by v této oblasti fungoval hybridní režim podobný tomu, který se po příchodu covidu aplikuje v mnoha tuzemských firmách. Jestli je na tento krok český národ připravený, je ale otázkou…
