„Na vině neoblíbenosti naší profese ´patologů mezi právníky´ jsou kromě excesů jednotlivců a mediálních kauz tendence některých z kolegů uchopit trh, moc a rychle zbohatnout namísto poctivé, nestranné a nezávislé služby státu,“ říká Petr Polanský, exekutor a člen prezídia Exekutorské komory ČR.
Předpokládám, že tuto stížnost tvořili právě proto, aby uspěla a našlo se řešení, které minulá vláda (a hlavně ministerstvo spravedlnosti pod taktovkou ANO) neprosazovala navzdory slibům voličům, vlastnímu vládnímu prohlášení, koaliční smlouvě či nedávnému Akčnímu plánu Strategie boje proti sociálnímu vyloučení. Navíc zavedení místní příslušnosti je nutnou podmínkou zavedení skutečné nestrannosti, nezávislosti a spravedlivosti exekuční činnosti, jak požaduje Ústava a deklaruje i exekuční řád - jen k tomu nedává podmínky.
Myslíte si, že má naději na úspěch ústavní stížnost senátorů na zrušení části exekutorského řádu týkající se volného výběru exekutorů?
Co by se změnilo pro exekutory?
Exekutoři by přestali být ve své rozhodovací činnosti nepřípustně závislí na systémových oprávněných, zprostředkovatelích a dalších „dodavatelích exekucí“. Přestal by existovat „trh s exekučními řízeními“ který je motorem produkce mnohočetných exekučních řízení. Exekutoři by exekuce prováděli z naprosto převládající části na území daného teritoria, podle zásady jeden povinný jeden exekutor. Při opakovaných exekucích (kterých je dnes 95 procent) nebude třeba opakovaně zatěžovat třetí subjekty součinnostními dotazy, opakovat šetření, která dnes vede vůči stejnému povinnému často deset nebo více exekutorů.
Výrazně by se zvýšila efektivita a účelnost úkonů v exekučním řízení, snížily by se dnes zbytečně multiplicitně vynakládané náklady. Exekutor by měl lepší přehled nejen o povinných, ale například i o činnosti vlastních zaměstnanců „v terénu“ - pohybovali by se ne od Aše po Jablunkov, ale jen na území nejbližšího okresu (případně kraje) a o „svých povinných“ by časem získali i jasný přehled.
Cesta z dluhové pasti: jak vyhlásit osobní bankrot
Exekutoři by získali přehled i o rozhodovací činnosti svého exekučního a zejména odvolacího soudu - a tyto soudy zase o činnosti konkrétního „svého“ exekutora. Dohled nad činností exekutora, který se dnes omezuje na namátkové kontroly v desítkách tisíc exekutorem vedených spisů či řešení excesů, by se tak stal systematickým – žádný předseda soudu nenechá ve vlastním zájmu bez povšimnutí opakované excesivní chování „svého exekutora“. Vzhledem k ukončení trhu s exekucemi by se snížil výskyt zbytečných exekucí na mnohonásobně zadlužené povinné a zreálnila by se možnost zastavení starých zjevně bezvýsledných řízení.
A co by přinesla místní příslušnost exekutora dlužníkům?
Reálnou možnost účasti na všech řízeních vedených na jednom jediném, nejbližším úřadě. Snížení nákladů exekuce hrazených povinným - nejen na dojezd exekutora přes celou republiku k povinnému (dnes „řešeno“ limitovaným omezeným cestovným, ale ve skutečnosti bez omezení - stačí převést do fakturovaných nákladů na přepravu), ale zejména na zbytečné opakované výjezdy různých exekutorů k témuž povinnému a samozřejmě i opakované další úkony.
Možnost sloučení více exekucí, snížení jak náhrad nákladů, tak i odměny exekutora, u nižších částek - což je pravidelné, protože medián exekucí vymáhané pohledávky je deset tisíc korun. Humanizaci exekucí - při řízeních vedených více exekutory je snaha „předběhnout“ dříve zahájené exekuce i za cenu nezákonného nátlaku na povinné, kteří jsou například nuceni k lichvářským půjčkám pod pohrůžkou odvozu zařízení bytu.
Snížení vlastních nákladů povinného na dojezd k exekutorovi za účelem jednání, možnost hotovostních splátek na pokladně úřadu bez bankovních poplatků. Reálná možnost volby méně invazivních způsobů exekuce na základě znalosti majetkových poměrů dlužníka - například možnosti postupného splacení více dluhů. Možnost jednodušší dohody s exekutorem a případně jeho prostřednictvím s věřiteli o způsobu úhrady splátkovým kalendářem, jednodušší řešení prodeje zejména nemovitého majetku „se souhlasem exekutora a oprávněných“.
Zjednodušilo by se i zaměstnávání lidí, kteří mají hodně exekucí?
Jejich návrat na legální trh práce by byl jednoduší. Vysoké náklady zaměstnavatelů nejsou způsobeny ani tak výpočtem exekučních srážek, jako spíše komunikací s velkým množstvím exekutorů, kteří mají navíc rozdílné požadavky. Snížilo by to i motivaci vymáhajících subjektů k vytváření účelových pohledávek, kde podstatou není vymožení dlužné částky, ale výdělek na nákladech vymáhání.
Komentář k Pelikánově novele insolvenčního zákona: Oddlužení jasně, ale takhle?
Pro věřitele by byla přínosem vyšší efektivita exekuční činnosti s nižšími náklady, které by nesnižovaly uspokojení věřitele. Věřitel by měl jistotu, že se na činnosti exekutora nepodílí žádný zprostředkovatel, získal by reálný přehled o situaci povinného, při současném zavedení povinné alespoň minimální zálohy by vždy předem zvážil, zda má smysl řízení zahajovat. Jistota, že nesvěří celé své portfolio jednomu exekutorovi, který například pod tlakem zprostředkovatelů dovede úřad do krachu a věřitele nepřipraví o všechny vymožené peníze z tisíců jeho řízení.
Pro velké věřitelé typu bank by ale asi bylo těžké komunikovat s desítkami exekutorů. Co s tím?
Pro systémové věřitele není těžké vést nalézací řízení u desítek soudů, také to zvládnou, mají na to právní útvary a případně advokátní kanceláře. Ale není nic jednoduššího než nastavit pro výkaznictví a informace „ze spisu“ jednotný formát (systémové věřitele nezajímají nikdy detaily řízení, ale přehled - informace typu kolik je v řízení vymoženo a jim poukázáno). Obdobně všichni exekutoři komunikují s bankami a dalšími subjekty při součinnostech.
Proč si myslíte, že ministerstvo spravedlnosti neplánuje zavést teritorialitu?
Ministr spravedlnosti dělá vše pro to, aby místní příslušnost nebyla zavedena, ač v řadě jiných věcí často horuje za „prodlužnické“ úpravy (oddlužovací novela, snížení tarifu exekutorů, advokátů.). Jediným jeho výraznějším argumentem jsou „rozdíly ve výkonnosti“ exekutorských úřadů - které ovšem nemá a ani nemůže mít nijak zmapované, zvláště za situace, kdy každý úřad má naprosto jiné „portfolio“ případů a malý úřad může být často ziskový a velký naopak ztrátový. Nezavedení místní příslušnosti je stěžejním tématem lobby systémových oprávněných, zprostředkujících kanceláří a několika velkoexekutorů, obdobně jako na Slovensku.
Jakou zkušenost se zavedením místní příslušnosti mají na Slovensku?
Vzhledem k tomu, že na Slovensku rozběh reformy ovlivnila současně nepřipravená elektronizace řízení (podávání návrhů přes úzkou bránu elektronického podání bez připravených možností hromadného podání, povinnost konvertovaných exekučních titulů, které do té doby nebyly běžné, atd.) a že systémoví oprávnění před účinností reformy „vyprázdnili sklady“ došlo dočasně k výraznému snížení nápadu. Objektivně to tedy ještě není možné vyhodnotit, natož přenášet tuto krátkodobou „zkušenost“ k nám - elektronizace dokumentů, konverze a využívání datových schránek a na ně navázaných spisových služeb je u nás zcela jinde, hromadné podávání návrhů je podmínkou spuštění obdobného systému.
Školitel insolvenčních správců: Nulové oddlužení by mělo celospolečenské dopady
Jsou kvůli teritorialitě exekutoři rozhádaní? Mně chodí tiskové zprávy od platformy Exekutoři proti teritorialitě.
Nevím, zda máte na mysli slovenské nebo české exekutory, ale rozhádaní kvůli místní příslušnosti jsou na obou stranách, někomu jde o exekuční byznys, někomu o výkon povolání, na které stát přenesl výkon státní moci.
Projeví se to nějak ve volbách do čela Exekutorské komory, které budou 22. března?
Ano.
Pan Plášil, který je zmiňován jako favorit, je příznivcem místní příslušnosti?
Skutečné názory pana doktora Plášila na tuto problematiku mi nejsou ani po třech letech spolupůsobení v prezidiu přesně známy, on sám je, pokud se pamatuji, odmítl prezentovat.
Bylo by podle vás po zavedení místní příslušnosti možné snížit tarify exekutorů, které jsou stále vyšší než v Německu?
V Německu je systém státního výkonu rozhodnutí - exekutoři jsou zaměstnanci státu a stát účtuje poplatky za řízení stranám - není přímá vazba mezi poplatkem a mzdou či jinou složkou odměny exekutorů. Je to podobné, jako u našich celníků, kteří vedou finanční exekuce. Ale pokud poklesne počet zbytečně zahájených, předem jasně bezvýsledných exekucí (nejjednodušší je ekonomické kritérium, například pět let bez výsledku) se ze zákona zastaví, pokud oprávněný nesloží zálohu na další vedení exekuce. Ta záloha může být i velmi nízká, třeba polovina nejnižšího soudního poplatku za výkon rozhodnutí - 500 korun (nad pět let je 50 procent z pěti milionů vedených exekucí) a nové exekuce se budou zahajovat k místně příslušnému exekutorovi (též s poplatkem nebo minimální zálohou) - mohou se náklady exekuce snížit. Jejich část u bezvýsledných exekucí navíc nahradí oprávnění.
Národ v exekuci: v dluhové pasti jsou dva miliony Čechů
Není právě neexistence teritoriality důvodem, proč některé úřady krachují, nebo se je nedaří obsadit?
Důvodem krachu (bohužel se dotkly větších, dlouho provozovaných úřadů) byla kromě manažerských selhání i „ztráta byznysu“ - věřitel či zprostředkovatel „osedlal“ jiného exekutora, který třeba dočasně nabídl lepší podmínky.
Před volbami všichni mluví o tom, že je potřeba dát profesi respekt a napravit špatnou pověst. Je to vůbec v krátkém čase možné po všech těch excesech? Jak to udělat?
V krátkém čase je to úkol obtížný, respekt a pověst se budují dlouhá léta a po drobných krůčcích. Ztrácejí se ale velmi rychle. Řekl bych, že nyní nejsme v bodě nula, ale v hlubokém mínusu. Na vině neoblíbenosti naší profese „patologů mezi právníky“ jsou kromě excesů jednotlivců a mediálních kauz tendence některých z kolegů o uchopení „trhu“, moci a rychlé zbohatnutí namísto poctivé, nestranné a nezávislé služby státu.
Čtěte také:
Dluhy se mají platit. A elektronické registry tomu hodně nahrávají
