Karel Giebisch je nevidomý podnikatel, který v Olomouci provozuje vlastní masážní salón. V komentáři pro Euro.cz nastiňuje, jakým nástrahám kvůli svému hendikepu každý den čelí, a zároveň se zamýšlí nad tím, co všechno mu je pomáhá překonávat.
Zavřete oči a představte si, jak vyplňujete údaje v obyčejné platební bráně. Nebo že tak zaplatíte fakturu, případně si založíte účet v online bankovnictví. Co je pro běžného smrtelníka naprosto automatické, to může pro zrakově handicapovaného znamenat mnohdy nepřekonatelnou překážku. Na jaké nástrahy při placení nevidomí dennodenně narážejí a co je potřeba změnit, aby se jim ve světě financí orientovalo lépe?
Největší nástrahy financí na nevidomé číhají v bankovnictví a rozpoznávání peněz. V dřívějších dobách se finance řešily prostřednictvím speciálních plastových šablon, do kterých vložíte bankovky a s pomocí hmatových čárek určíte jejich velikost, která zároveň značí jejich hodnotu. To bohužel funguje jen za předpokladu, že bankovky vložíte správně, jenže to je pro nevidomého někdy oříšek. U kovových mincí už to je jednodušší. Ty české se tvarově podstatně liší (na bocích mají charakteristické drážky nebo zkosení), ale bohužel to tak nefunguje u každé měny. Třeba taková eura jsou téměř identická a nejdou od sebe po hmatu odlišit.
Rozpoznávání bankovek a mincí je skvělým příkladem, jak nevidomým ve financích pomáhají nové technologie. V Brně vznikla skvělá mobilní aplikace, která se jmenuje Cashreader. Ta vám prostřednictvím fotoaparátu sdělí hodnotu fyzických peněz v jakékoliv měně. Pokud by se náhodou stalo, že aplikace fotku sama nerozpozná, je možné ji poslat vývojářům, kteří už se o její přečtení postarají – a navíc fotku rovnou zapracují do systému, čímž ho neustále zdokonalují.
Nové technologie pomáhají, ale často mají své mouchy
Velkým milníkem ve fintechu byl nástup placení biometrikou, pro mě konkrétně Apple Pay. Dnes už téměř všechno platím iPhonem, zřídkakdy pak kartou. Bohužel i v tomto směru stále existují jisté mezery. Například nemám nikdy šanci zjistit, zda obchodník zadává správnou částku do terminálu, a neexistuje ideální způsob, jak to předem zkontrolovat. V Česku už se naštěstí objevila služba Trisbee, která umožňuje, aby zákazník zadal skrz aplikaci do mobilu pro obchodníka částku sám, ale stále není na trhu dostatečně rozšířená.
Efektivní řešení často chybí i při placení faktur. Mnohdy mi přistanou ve formátu PDF, který znemožňuje čtení dokumentu. Odečítací program pro nevidomé totiž neumí číst po sloupcích, takže stěží poznám, co je koncová částka a co variabilní symbol. Proto je potřeba požádat toho, kdo fakturu vystavil, aby mi poslal otevřená data v e-mailu, nebo zkusit trefit QR kód, což se velmi často nemůže podařit. Přitom řešení už existuje: na faktury týkající se fyzických osob je v tomto případě skvělá funkce Snap od Twista, která umožňuje zaplatit jakoukoliv fakturu pouhým vyfocením nebo nahráním do aplikace. Umím si představit, že by podobně snadný způsob mohl být rozšířený plošně u všech bank. Obzvlášť v době, kdy ještě občas dostávám faktury, které někdo oskenoval a poslal jako obrázek.
Často se v praxi potýkám také s platebními bránami na e-shopech, každá je trochu jiná. Někdy je proto těžké vypsat do nich údaje z karty. Pak je pro mě jedinou možností platit bankovním převodem, případně využiji službu Twisto Pay, se kterou není třeba nic opisovat.
Velkým tématem pro zrakově handicapované osoby je naše bankovnictví. Jeho nepřístupnost se většinou točí kolem technologických drobností. Například většinu informací mají banky uvedené v grafice, aby se lépe zobrazovaly klientům. Odečítací program ale spoustu těchto věcí přečíst nemůže. Je také potřeba, aby jednotlivé ovládací prvky měly textová pojmenování, což je programátorsky poměrně jednoduchá záležitost, ale často nedotažená. Jde o malý krok navíc, který si ale spousta lidí neuvědomuje, proto není prioritou ani v zadání pro vývojářský tým. Naštěstí i v případě českých bank existují světlé výjimky, které se snaží nevidomým vycházet vstříc a aktivně uzpůsobit služby i zrakově postiženým.
Někdy mám pocit, že české peněžní ústavy často ani netuší, že by nevidomí vůbec mohli či chtěli pracovat s bankovním účtem – natožpak zakládat účet živnostenský. Když jsem si jej přišel založit do jedné z největších českých bank, pracovnice za přepážkou ze mě byla v šoku a neustále se dožadovala, aby k němu byl zřízený disponentský účet pro někoho jiného. Přitom zrovna paradoxně tato banka má svůj systém pro nevidomé uzpůsobený dobře, takže se v něm snadno orientuje i bez asistence. Jedinou překážkou byl tedy needukovaný personál.
Neinformovanost lidí v pobočkách je mezi tím vším nakonec to, co vnímám jako největší problém. Často mi bohužel nedovedou dopředu říct, jestli pro mě bude nějaký účet uživatelsky vhodný. Proto si ho musím založit, abych to zjistil – a tím pádem mám mnohem více účtů, než by bylo zdrávo.
Podnikání s bílou holí není žádná legrace
Další kapitolou v příběhu nevidomých platících jsou složitější platební úkony, které přesahují rámec běžného uživatelského módu. Jako podnikatel v masážích jsem narazil na obrovský problém: bohužel žádná banka v Česku nepočítá s tím, že chce nevidomý podnikat a obsluhovat terminál. Ani jeden není přizpůsobený pro zrakově postižené. Ačkoliv by se používání běžné techniky teoreticky zvládnout dalo, prostě bych se naučil s tlačítky manipulovat, kvůli bezpečnosti mi to žádná banka neumožnila – s tím, že zákazník by mohl terminál zneužít a naťukat si jinou částku sám. Nechtěl jsem brát hotovost, proto jsem si musel najít službu SumUp z Německa, která funguje na bázi mobilní aplikace. Je škoda, že něco podobného není běžné také v Česku.
České finanční prostředí se díky fintechovým službám lepší, pro nevidomé je čím dál přístupnější, ale stále má co dohánět. Určitě by nám pomohla vhodná legislativa, která by uzákonila přístupnost bankovních služeb pro osoby se zrakovým handicapem. Co se však musí změnit především, je celkový přístup k nevidomým. Stačilo by si uvědomit, že jsme plnohodnotnou součástí společnosti a že máme chuť i právo fungovat zcela samostatně.
