EMANUEL MACEŠKAPočátkem letošního roku zaniklo slavné pražské kino - Bio Illusion.Založil ho již roku 1930 pražský velkouzenář a průmyslník Emanuel Maceška, který proslul zejména výrobou roztíratelného métského salámu s názvem „maceška“.Mít jméno, které se stane názvem výrobku, se nepovede hned tak někomu.
EMANUEL MACEŠKA Počátkem letošního roku zaniklo slavné pražské kino - Bio Illusion. Založil ho již roku 1930 pražský velkouzenář a průmyslník Emanuel Maceška, který proslul zejména výrobou roztíratelného métského salámu s názvem „maceška“. Mít jméno, které se stane názvem výrobku, se nepovede hned tak někomu. Vídeňský cukrář Pischinger nebo americký puškař Colt však měli také v Čechách zdatné konkurenty. Jedním z nich byl i pražský velkouzenář Emanuel Maceška, který začal již na přelomu 19. a 20. století vyrábět speciální roztíratelný salám s názvem „maceška“. Pochoutka to byla populární a její jméno brzy zlidovělo. Snad jen děti vymyslely ještě trefnější pojmenování - měkký salám ve střívku přezdívaly „mačkací buřt“. Emanuel Maceška patřil svého času k nejvýznamnějším pražským výrobcům uzenin. Konkurovat mu snad mohli jen Chmel ze Zvonařky a Beránek z Vinohrad, ani jeden z nich ale neměl tak výbornou pověst. MÁMO, KUP SI KOZU! Cesta na výsluní ale nebyla pro Macešku vůbec jednoduchá. Narodil se roku 1877 v Načeradci u Vlašimi, kde se později vyučil řezníkem a uzenářem. Již jako kluk byl velmi podnikavý a nechyběla mu ani potřebná drzost. V sadě například potají trhal třešně a u cesty je draze prodával. Jindy zase přesvědčoval rodiče, že pořídit si kozu se vyplatí mnohem víc než denně kupovat čerstvé mléko. V osmnácti letech mu už začínal být Načeradec malý, odstěhoval se proto do Prahy. Hned v následujícím roce začal s podnikáním a na Pankráci si otevřel malý masný krámek. Dařilo se mu znamenitě, hlavně díky tomu, že začal s výrobou již zmíněných „macešek“. Oproti ostatním výrobcům do nich dával místo hovězího masa vepřové a úspěch se brzy dostavil. Roku 1908 vystavoval i na pražské jubilejní výstavě a u jeho stánku byla dlouhá fronta. Uzeniny totiž na místě nejen servíroval, ale také vyráběl. Tento i další úspěchy vedly k tomu, že se Maceška již počátkem 20. století přestěhoval z Pankráce na Královské Vinohrady. Vybudoval zde moderní uzenářský závod, který se stal největším svého druhu v Praze a brzy si získal skvělou pověst doma i v zahraničí. PRASÁTKA Z VOTIC Problémy přišly teprve na počátku první světové války. Maceška byl totiž zvyklý dovážet prasata z Haliče a válečný stav mu to neumožňoval. Nelehkou situaci musel řešit, roku 1915 se proto rozhodl koupit velkostatek ve Voticích u Benešova, na kterém založil vlastní chov vepřů. Zároveň získal i malé panství, ke statku totiž patřil votický dvůr s lihovarem, pivovarem, vápenkou a pilou. Votice si brzy velmi oblíbil a snažil se napomoci jejich celkovému rozvoji. Roku 1931 se stal dokonce na několik let starostou města a zasloužil se mimo jiné o dokončení stavby vodovodu a vodojemu. Na jeho popud byly také pořádány votické výstavní trhy, na kterých se pravidelně scházelo až sto vystavovatelů. Podnikatelsky ale zůstával věrný Praze. Již roku 1923 založil ve Strašnicích první českou továrnu na výrobu uherského salámu, ve které se o prvotřídní kvalitu výrobků staral maďarský personál. Na Václavském náměstí navíc vlastnil i hotel Majestic, ve kterém se čepovalo votické pivo. Počet zaměstnanců firmy brzy přesáhl dvě stovky a z Macešky se koncem 20. let minulého století stal opravdový velkopodnikatel.
KINO MACEŠKA Roku 1929 se úspěšný uzenář pustil do další podnikatelské činnosti. Na pražské Vinohradské třídě si postavil „Palác Maceška“, ve kterém vybudoval byty, kanceláře, kavárnu i vinárnu. Nějaký čas uvažoval, že by v domě otevřel i malé divadlo, hercům ale příliš nevěřil, proto se nakonec rozhodl pro kino. Svůj biograf nazval jednoduše Maceška a slavnostní premiéra v něm proběhla roku 1930. Sál patřil se 760 místy k největším v Praze a zámožnost majitele byla patrná i z honosného interiéru. Veškeré vybavení bylo v tehdy moderním stylu biedermeier a představovalo opravdový luxus. Diváci si navíc mohli předplatit lóže na celou sezonu, což byl rovněž nevídaný komfort. Maceška se znovu projevil jako odvážný podnikatel. V Praze tou dobou fungovalo již kolem stovky biografů a přilákat diváky nebylo vůbec jednoduché. Ačkoliv se jeho vinohradský biograf nemohl pochlubit slavnostními premiérami za účasti hvězd, repertoár byl vždy zajímavý a lidé se do kina Maceška naučili chodit. KONEC FILMU S příchodem druhé světové války se ale od pražského továrníka štěstěna odvrátila. Krutou ránu mu zasadil letecký nálet na Prahu v roce 1945, při kterém byl jeho vinohradský podnik zcela zničen. Ihned po skončení války navíc přišel i o biograf, který byl na základě prezidentského dekretu znárodněn. Dovršení všech strastí se dostavilo s nástupem komunismu v roce 1948. Maceškům byl zabaven i zbytek majetku a bývalý velkouzenář se musel spokojit s podřadnou prací pro své někdejší odběratele. Pár let to vydržel a pak odešel s minimálním důchodem do penze. Zemřel v zapomnění roku 1966. Kino Maceška bylo ihned roku 1945 přejmenováno na Bystrica, po pár měsících byl ale název změněn na Illusion. Majitelem se stal Filmový podnik hlavního města Prahy, služby však začaly časem upadat a lidé přestávali do kina chodit. Po revoluci v roce 1989 se situace ještě zhoršila a roku 2000 to vypadalo, že promítání navždy skončí. Kino ale na poslední chvíli zachránil producent Miloslav Šmídmajer, který do podniku investoval dva miliony korun. Statečně odolával tlakům multikin, počátkem letošního roku byly ale ztráty již příliš velké a firma ohlásila bankrot. Klasický biograf tedy po 76 letech skončil, sál ale žije dál. V dubnu 2006 si ho pronajal herec Pavel Trávníček, který do něj přesunul své kočovné divadlo. | EMANUEL MACEŠKA (1877-1966)**Český velkouzenář Emanuel Maceška se narodil 24. března 1877 v Načeradci nedaleko Vlašimi. Jeho rodiče nebyli příliš zámožní, ačkoliv svůj původ odvozovali od šlechtického rodu Macešků z Peclínova. Mladý Emanuel se proto vyučil řezníkem a v osmnácti letech se rozhodl zkusit štěstí v Praze.Již roku 1896 si otevřel malý uzenářský krámek na Pankráci a díky svým vyhlášeným masným pochoutkám se brzy vypracoval na zámožného řeznického podnikatele. Počátkem 20. století se přestěhoval na Královské Vinohrady, kde založil největší pražský podnik na výrobu uzenářského zboží. Roku 1923 ho pak rozšířil ještě o továrnu na uherský salám v Praze-Strašnicích.Od roku 1915 pobýval střídavě v Praze a Voticích, kde vlastnil velkostatek. V letech 1931 až 1938 byl navíc votickým starostou a výrazně se zasloužil o rozkvět města. Zemřel 30. prosince 1966.|
Prameny: Český biografický slovník XX. století; město Votice; Aktualne.cz
