Filozof nanotechnologií Rokůsek: Chystáme 3D tiskárnu oblečení, haly plné švadlen jsou minulostí

Petr Rokůsek zbohatl výrobou inovativních reklamních poutačů. Pak se vrhl na energetiku, ovšem úplně jinak než všichni ostatní. Nyní pracuje na tiskárně oděvů.

Budovu Drn na Národní třídě lemují zelené terasy. Není proto divu, že jednu z nejprestižnějších adres v Praze si za nové sídlo vybrala společnost Nano Energies, která mimo jiné obchoduje se zelenou elektřinou. V originálních prostorách firmy, které nedisponují jedinou rovnou stěnou, má kancelář i zakladatel Petr Rokůsek. V rohu stojí 3D tiskárna, vizionářský podnikatel však vytahuje i starý psací stroj, který si schovává na pobavení dětí.

V sídle firmy, jejíž obrat se předloni přiblížil miliardě, ale příliš často k zastižení není. Částečně žije v Lichtenštejnsku a v poslední době tráví stále více času ve Švýcarsku, odkud plánuje spustit revoluci v textilním průmyslu.

Máte velmi široký záběr. Jednak jste založil prosperující energetickou firmu Nano Energies, zároveň máte i módní značku zaměřenou na městské cyklisty Free Circle. Jak vznikla?

Když jsem začal dělat energetiku v Nano Energies, hlavně jsem si odpočinul od reklamací a drobných starostí, které jsme zažívali v mém původním výrobním podniku Jansen Display. Začala mi však chybět práce s materiálem. Nejdříve jsme si proto postavili vlastní elektrokolo a pak mi došlo, že pro jízdu ve městě na kole neexistuje oblečení. Spojil jsem se proto s návrhářkou Monikou Drápalovou a udělali jsme první kolekci. Ta získala spoustu cen, včetně hlavní ceny Czech Grand Design. Nejdříve to tedy začalo jako hobby, pak už ale nešlo nepokračovat.

Rozhodl jste se tedy věnovat módě naplno?

Přišel jsem na to, jak se oblečení vyrábí, a zhrozil jsem se. Chtěli jsme vyrábět v Česku a našli jsme i dobrého partnera, ale došlo mi, že je to strašně těžké a že textilní průmysl v současné podobě umře. Haly plné švadlen tady prostě nebudou a představa, že se oblečení šije na Dálném východě a vozí sem, je hrozná. Komerčně jsme to proto stopli a začali se zabývat tím, jak využít zkušenosti z robotizace a automatizace výroby, které mi dal Jansen Display, a znalosti digitalizace, práce s daty a IT, které jsem získal při vytváření Nano Energies.

A na co jste přišel?

Chceme udělat 3D tiskárnu oblečení, tedy mikrovýrobu, která by na základě lidského avatara byla schopna vyprodukovat oblečení na míru. Výrobní linka bude mít velikost menší místnosti a může být v každém větším městě. Budete si tedy moci nakonfigurovat oblečení přímo pro sebe a v místě, kde bydlíte, se i vyrobí. Je to projekt, který rozjíždíme v Curychu, spolupracujeme na tom s tamní odbornou textilní školou, partnerem je i švýcarský výrobce inovativních látek Schoeller Textil, který dodává značkám jako Mammut.

Rozumím tomu dobře, že chcete vyrobit stroj, kterému zadáte míry, a vypadne z něj oblečení?

Přesně tak. Takto bude vypadat budoucnost. Veškerá výroba bude robotická, bude tam technologie 3D tisku, technologie laserového svařování. Šití je něco velmi historického. Pokud bychom dnes stejným způsobem vyráběli auta, byla by pořád poseta nýty. Potřebovali jsme tedy technologii svařování látek a zjistili jsme, že není vymyšlená. Musíme jít tedy na struktury vláken, do nanorozměrů, kde se všechno odehrává.

Osmdesát procent módy je dnes značka a dvacet procent oblečení. My však budeme mít obrovské úspory na skladovém hospodářství a v tom, že obcházíme celý obchodní řetězec, říká Petr Rokůsek.

Kdy se to rozjede?

První fáze, která ještě nebude napojená na avatary, by se měla rozjet v září 2019. Bude to alternativa oproti velkým značkám. Ty vyrábějí co nejlevněji a pak neskutečně navyšují marže. Slevy padesát až šedesát procent neznamenají, že by se na něčem prodělávalo. Osmdesát procent módy je dnes značka a dvacet procent oblečení. My však budeme mít obrovské úspory na skladovém hospodářství a v tom, že obcházíme celý obchodní řetězec. Takže budeme níž cenou, ale výš kvalitou materiálu. Největším problémem módního průmyslu je nadvýroba, tedy odpad, který si nikdo nikdy neobleče. Některé řetězce 50 procent zboží pálí, protože než dojede do Evropy, už je v módě něco jiného. U nás se nevyrobí nic, co by nemělo dopředu svého majitele.

Jak si představujete, že budou tiskárny fungovat v praxi?

Vzniká hodně malých módních značek, za kterými stojí kreativní lidé a jejich příběh, jako je třeba Free Circle. Aby firma kreativních lidí fungovala, musí se z nich stát skladníci, výrobáci nebo vyřizovatelé objednávek, ale to většina z nich není, a proto často zkrachují nebo je pohltí nějaká velká značka. Pokud vytvoříme sdílenou tiskárnu, tak takoví tvůrci mohou veškerou výrobu delegovat na nás a lidé si koupí pouze digitální střihy. Český návrhář může udělat zajímavou věc, a pokud tiskárna bude v New Yorku, tak Newyorčané si mohou hned druhý den model objednat. Podobné je to dnes v hudbě, kde se dostanete k čemukoliv, nelimituje vás žádné nakladatelství.

Je to čistě váš projekt, nebo máte nějaké finanční partnery?

V této fázi finanční spoluinvestory nemám, protože bych je hrozně vystresoval (smích). Investor by měl vstupovat až do firmy, která je pevnější. V Lichtenštejnsku jsem založil fond pro investory, kteří se nedívají jen na to, kolik peněz se jim vrátí, ale i jaký dopad to bude mít na společnost. A takových lidí přibývá.

Kolik jste už investoval?

Jsou to vyšší jednotky milionů korun, ale předpokládám, že první fází bude investice dalších třicet až čtyřicet milionů.

S Nano Energies jste se po deregulaci trhu s energiemi před deseti lety také vydal úplně jinou cestou než většina trhu.

Příběh Nano Energies začal už v mých sedmnácti letech, kdy jsem si uvědomil, že miluju energii přírody. Tenkrát jsem surfoval, cítil energii vody a větru, zároveň mě ale zajímala technologie, a tedy i propojení těchto dvou oblastí. Proto jsem si na ČVUT zvolil obor životní prostředí, kde se poprvé učilo o větrných elektrárnách. Brzy jsem však pochopil, že z nás vychovávají úředníky, což jsem nikdy být nechtěl. Už během studií jsem si proto s holandským partnerem založil první firmu, kterou jsem loni po 23 letech prodal americkému investorovi.

Přečtěte si: Pokus o optimistického průvodce českou budoucností

Máte na mysli výrobce reklamních nosičů Jansen Display?

Přesně tak. Byla to výroba z hliníku a hodně mě naučila. Po deseti letech práce jsem měl nehodu na lyžích a musel jsem tři měsíce ležet. Tehdy se mi všechno srovnalo a z rozjetého upracovaného podnikatele jsem zatoužil vrátit se do oboru, který jsem chtěl původně dělat. Pochopil jsem, kolik se toho děje v nanorozměru, a bylo mi jasné, že se iv energetice bude nanověk hodně projevovat. Bylo potřeba se tedy zabývat tím, jak je elektřina distribuovaná a jak ji budeme sdílet. Začali jsme zkoumat, co se děje v sítích, pokud do nich zapojíme neřízené zdroje.

Vyvíjeli jste tedy modely predikující situaci v síti?

Zjistili jsme, že zapojením obnovitelných zdrojů do sítě vzniká určitý druh neefektivity. Tu jsme identifikovali a následně jsme naprogramovali predikční IT systémy. Nejdříve v Česku, pak v dalších zemích, jako jsou Francie, Belgie, Velká Británie a Nizozemsko.

Predikce situace přenosové sítě je však jenom jednou z oblastí, kterou se dnes Nano Energies zabývá...

Spíš bych to nazval chytrým tradingem, tedy obchodováním na spotových trzích s elektřinou za pomoci matematického predikčního modelu. Znalosti z tradingu využíváme i pro řízení spotřeby a výroby elektřiny velkých firem. Představte si výtopnu s kogenerační jednotkou, která vyrábí kromě elektřiny i teplo a má možnost ho ukládat do bojleru. My jim říkáme, kdy je pro ně finančně nejvýhodnější vyrábět elektřinu a teplo, pokud není potřeba, ukládat v bojleru. Třeba v době, kdy se předpokládalo, že bude foukat vítr, a on nefouká. Díky tomu vidíme do matrixu a vracíme se tak k noze, kvůli které jsme původně vznikli, a to je obchod se zelenou elektřinou. Nabízíme lidem stoprocentně zelenou elektřinu od českých výrobců.

Je to ziskové?

Bereme to spíš jako naši společenskou odpovědnost. Pokud bychom to dělali čistě ekonomicky, tak to nepotřebujeme dělat. Díváme se do budoucna. Vidíme, že se k stoprocentně zelené elektřině připojuje čím dál více zákazníků, a to jsme ještě nedělali žádný marketing. V budoucnu chceme propojovat konkrétní lokální výrobce s jednotlivými spotřebiteli.

Tím se blížíme ke třetí oblasti činnosti Nano Energies...

Jde o něco, co zatím děláme ve velké energetice, dojde k tomu však i v domácnostech. Zatím na dálku řídíme stroje, které vyrábějí teplo. Mohou to ale být chladírny, cementárny, železárny, chemický průmysl, vodárny, ale i velké budovy, prostě kdokoliv, kde je schopen řídit svoji spotřebu. Ovládáme je podobně, jako se řídí špičkovací elektrárny (vyrábějí pouze při vysoké spotřebě energie - pozn. red.), a tím pomáháme přenosové soustavě. Říká se tomu agregátor flexibility, o kterém se mluví i v zimním balíčku Evropské unie. Pevně doufám, že český stát brzy přijme potřebný legislativní rámec. Tato naše dovednost může být totiž využita i pro bezpečnost a stabilitu sítě.

V jakém smyslu?

Pokud se dnes podíváte na fakturu za elektřinu, tak tam najdete položky mimo jiné i za to, že existují „záložní“ špičkovací elektrárny, které se do soustavy zapojí třeba jen jednou za rok. Namísto toho, aby stát platil jen tyto špičkovací elektrárny, mohl by platit i našim zákazníkům. Třeba vlastníkovi továrny, který by v případě nedostatku elektřiny vypnul stroje, a tím ulevil soustavě. Bylo by to třeba jen na tři hodiny v roce, takže by mu žádná škoda nevznikla. Tím by však vznikla konkurence podpůrným službám a samozřejmě to povede ke zlevnění cen elektřiny pro všechny obyvatele.

Zatím tomu tedy brání neochota otevřít trh?

Česká energetika je limitovaná tím, jací lidé o ní rozhodují. Z hlediska inženýrského pojetí je navržená velmi dobře. Je důležité, aby na svých místech byli lidé, kteří nevycházejí z minulosti, nepodléhají tlakům lobby, ale dívají se do budoucnosti. Ať máme velké zdroje, které je bezpečné držet, ale ať máme také nějakou alternativu a ať tyto dva tábory spolu spolupracují. Musí existovat filozofie sdílení.

Česko za sto let: můžeme se stát silnou a technologicky vyspělou zemí

Co tím myslíte?

Každý člověk by měl mít právo investovat do vlastní elektrárny, protože tím v podstatě investuje do tiskárny té nejtvrdší měny na světě. Dneska existují kryptoměny. Kilowatthodina je přitom měna, která je navíc podložena skutečnou hodnotou. Za jednu kilowatthodinu se motor o výkonu jednoho kilowattu točí hodinu. S rozvojem baterií a proměnou bankovního systému lze očekávat, že se promění celá ekonomika. Chceme proto umožnit lidem, aby si mohli prodávat elektřinu mezi sebou za ceny, které si sami určí.

Co všechno se ještě musí stát, aby se kilowatthodina stala měnou a sdílená elektřina se stala realitou?

Musí to chtít podpořit regulátor. Věřím, že může dojít k politické změně, přijde nová generace lidí, pro které je zcela běžný blockchainový svět a rychle se to rozjede.

Na technologii blockchainu fungují kryptoměny, blockchain se však stále častěji dává i do souvislosti s energetikou. V čem vlastně spočívá?

Blockchain je v podstatě decentralizovaná databáze, díky které máme možnost zapisovat řetězce informací, které nemůže nikdo změnit. Dokonce umožňuje i jednoduché dohody mezi stroji. Je to tedy taková účetní kniha, která je nefalšovatelná. Je to základ jakékoliv změny decentralizovaného rozhodování, kdy existuje mnoho protistran, které se na něčem dohadují a nepotřebují nad sebou autoritu. To se projeví v řadě odvětví, energetika přitom nebude první.

Takže díky blockchainu budu moci jako malovýrobce prodávat svoji elektřinu třeba sousedovi nebo na vykrytí přenosové soustavy?

Představte si chytrý dům řízený nějakou jednotkou. Můžete jí třeba zadat, že pokud cena dosáhne 5,50 koruny za kilowatthodinu, začne elektřinu prodávat, a vy sám se přitom uskromníte. Jakmile je nastavena strategie a na druhé straně dojde k odsouhlasení, transakce proběhne, zatímco vy třeba spíte nebo se věnujete ženě a dětem. Těch transakcí bude hrozně moc. Proto je potřeba blockchain, aby stroje měly práva udělat obchod za nás. Jinak by se svět zahltil transakcemi a informacemi a pořád bychom jen něco vyřizovali. Vývojářský tým Nano Energies pracuje na hardwaru a softwaru, který dokáže číst elektroměry a posílá data přímo do blockchainu. Příští čtvrtletí chceme spustit pilotní peer-to-peer projekt. Možná se to jednou podaří i v Česku, ale začneme ve státě, který nám takovou věc regulatorně umožní.

Který stát to bude?

To bych asi předbíhal. Pilotní provoz poběží v Česku, ale ten oficiální, komerční, bude pravděpodobně v zahraničí. V Česku máme řadu zákazníků, kteří jsou pionýry a chtějí to vyzkoušet. Jde o investice, u kterých moc nepočítáme, že by se nám vrátily. Ale kdo jiný by to měl udělat než tým Nano Energies, který vychází z určité filozofie a ne z jednoho byznysového modelu.

Dále čtěte:

Kdo chce být miliardář. V Česku rostou nové úspěšné investiční skupiny

Chléb, hry a oblečení. Šéf Albi Kokeš startuje byznys s dámskou módou

Zakladatel Climaxu Jakubec: Věděl jsem, že firmu předám někomu schopnějšímu

Studie: Digitalizace zdvojnásobí růst produktivity a zvýší HDP Česka až o 26 miliard eur ročně