Koncem 19. století vybudoval v Brandýse nad Labem prosperující továrnu na secí stroje. Její produkce patřila k evropské i světové špičce a většina zemědělské techniky tohoto typu z Melicharových modelů dodnes vychází.
Foto: autor
Počátkem 19. století pracovala většina obyvatel českých zemí v zemědělství. Technické vybavení bylo ale stále na úrovni středověku a jednoduché stroje měli jen ti nejbohatší. S nástupem průmyslové revoluce se proto velkým byznysem stala výroba zemědělské techniky. Zpočátku sice na českém trhu dominovaly německé a britské značky, po zavedení dovozního cla se ale otevřela cesta i pro domácí výrobce. Jedním z nejúspěšnějších byl brandýský podnikatel František Melichar, jehož doménou se staly secí stroje. Z malé dílny vybudoval podnik, který zaměstnával stovky lidí a výrobky vyvážel do celého světa.
Oceněná mlátička
František Melichar přímo z Brandýsa nepocházel. Narodil se roku 1842 v Pavlovicích na Benešovsku v rodině kováře a tomuto řemeslu se také vyučil. Rodina se později přestěhovala do nedalekého Kamberka, mladý František ale doma dlouho nezůstal. Hned po vyučení se vydal na vandr a roku 1863 nastoupil vojenskou službu v Českých Budějovicích. Zúčastnil se tažení do Itálie a vypomáhal také v opravárenských dílnách vídeňského arzenálu, kde se seznámil s prací na obráběcích strojích.
Po propuštění z armády roku 1869 se vrátil do Kamberka, kde se ještě tentýž rok oženil s Petronilou Bártovou, dcerou sedláka. Vyženěné věno investoval do rozvoje otcovy kovárny, kterou převzal. Vedle kovářských prací začal také s opravami jednoduchých zemědělských strojů, od kterých brzy přešel k vlastní výrobě. Roku 1871 sestrojil první ruční mlátičku, která získala hlavní cenu na zemědělské výstavě v Táboře. Tento úspěch Melichara utvrdil v rozhodnutí stát se konstruktérem.
Hopsa hejsa do Brandejsa
Roku 1873 zakoupil dům v Mladé Vožici, přestavěl ho na dílnu a začal s výrobou čističek na obilí, řezaček píce, ručních mlátiček a celokovových bran. Aby stačil zvyšující se poptávce, musel neustále investovat, čímž se brzy velmi zadlužil. Jeho finanční tíseň ještě prohloubila hospodářská krize, která měla za následek rychlý pád firmy.
Melichar byl neúspěchem zklamán, od podnikání ho to ale neodradilo. Rozhodl se začít znovu, tentokrát v Praze. Poblíž Strahovské brány si roku 1877 pronajal dílnu, ve které začal opravovat jednoduché stroje. Když se trochu zavedl, dal se opět i do vlastní výroby. Jeden secí stroj si u něj objednal také rolník Josef Šesták, který Melicharovi poradil, aby zkusil štěstí v Brandýse nad Labem. Středočeské město tehdy zažívalo prudký rozvoj a pro vybudování průmyslového závodu bylo ideální. Melichar se proto nerozmýšlel a už roku 1878 se do Brandýsa i s rodinou přestěhoval. První dílnu si otevřel na náměstí, roku 1881 se ale přesunul do Pražské ulice, kde spolu se dvěma učni začal vyrábět secí stroje.
Lžičkové Unicum
Zlom v jeho kariéře přišel roku 1882. Tehdy totiž rakousko-uherské mocnářství zavedlo clo na dovoz hospodářských strojů, čímž se výrazně zvýšily šance českých výrobců. Vídeňský velkoobchodník Friedländer si navíc u Melichara objednal hned 27 secích strojů a brandýský podnik se začal rychle rozrůstat. Roku 1881 vyrobil tři stroje, roku 1885 už 110, roku 1889 až 400, a o rok později dokonce 700. V továrně pracovalo přes 200 zaměstnanců a podnik se stal největším výrobcem secích strojů v Evropě.
Melichar prokázal velkou předvídavost, když se od počátku specializoval pouze na jeden druh zboží. Výrobky navíc neustále zdokonaloval. Stal se autorem více než 20 vynálezů a zlepšovacích návrhů. Vynalezl řádkovací rozmetadlo, stroj na současné setí i hnojení a sestrojil také takzvané lžičkové ústrojí, které přineslo firmě světový věhlas. Hlavní výhodou bylo, že se nabírací plocha dala měnit pouhým otočením klíče, a zařízení tak umožňovalo všechny druhy výsevu. Melichar ho nazval „Unicum“ a úspěchy s ním sklízel na řadě výstav.
František Melichar (1842—1907)
Narodil se 19. listopadu 1842 ve středočeských Pavlovicích. Vyučil se kovářem, s opravami zemědělských strojů začal v Kamberku a roku 1873 se přesunul do Mladé Vožice. Krátce působil v Praze, jeho největší úspěchy jsou ale spojené s Brandýsem nad Labem, kam se přestěhoval roku 1878. Vybudoval zde strojírenský závod, který se později stal největším evropským výrobcem secích strojů. Vedle podnikání se věnoval komunální politice a v letech 1895 až 1898 byl i brandýským starostou. Zemřel 28. června 1907.
Konec setby
Počátkem 20. století zaměstnávala firma přes 250 dělníků a ročně vyráběla až tři tisíce secích strojů. Vývoz přitom směřoval do celé Evropy, Tunisu i Alžíru. Mimořádná pracovitost se ovšem podepsala na Melicharově zdraví a úspěšný podnikatel roku 1907 v necelých 65 letech zemřel. Vedení firmy převzal František Melichar mladší, který postupně rozšiřoval sortiment a vedle secích strojů začal roku 1934 vyrábět i valníky na gumových pneumatikách. Další rozvoj podniku ale přerušila druhá světová válka. Roku 1948 byl závod znárodněn a přeměněn na národní podnik Brandýské strojírny a slévárny (BSS). Výrobní sortiment se zcela změnil a místo secích strojů se zde začaly vyrábět návěsy a přívěsy k nákladním automobilům.
Mohutný strojírenský kolos fungoval až do konce 80. let, kdy se od něj odtrhlo několik závodů a produkce začala klesat. Nástupcem zkrachovalého podniku BSS se později stala firma BSS Metaco, ani ona ale nedokázala výrobu udržet a roku 2004 skončila v likvidaci.
