Technologický gigant Amazon nabízí za používání své aplikace Assistant zákazníkům kredit v hodnotě deseti dolarů. Má to ovšem háček, aplikace má přístup k osobním údajům uživatelů včetně jejich aktivity na internetu. Nabízí se tak otázka, za jakou cenu jsme ochotni svá data soukromým firmám poskytnout. A také, jak se svými osobními údaji nakládáme.
Ať už si o Evropské unii myslíme cokoliv, minimálně čas od času to s námi myslí dobře. Výsledek se však někdy míjí účinkem. Příkladem může být nařízení Obecné nařízení o ochraně osobních údajů známější pod zkratkou GDPR. Nařízení letos v květnu oslavilo rok existence, ale slibované přínosy jsou přinejmenším sporné.
Pro připomenutí: GDPR mělo dát lidem kontrolu nad svými daty, včetně nároku na přístup k údajům a také práva být zapomenut. To vše pod hrozbou drakonických pokut ve výši až do výše čtyř procent z ročních příjmů firmy (například v případě Facebooku by to bylo astronomických 1,6 miliardy dolarů).
Zajímá vás zabezpečení vašich osobních údajů?
Reálné dopady jsou ale trochu jinde. Uživatelé jsou zahlceni množstvím aktualizací smluvních podmínek, které posílá každá společnost, aplikace nebo služba, bez reálné možnosti cokoliv ovlivnit. Nesouhlasíš s tím, komu poskytneme tvé údaje? Nedovezeme ti jídlo. Nedovolíš nám tvé údaje zpracovávat? Nepronajmeme ti byt. Veškerá odpovědnost byla přesunuta na uživatele, a pokud chce člověk nejmodernější technologie využívat, nezbývá mu než slepě klikat a důvěřovat.
Aktuální kauza aplikace FaceApp ale ukazuje rizika této taktiky. Aplikace, která již stihla ovládnout sociální sítě, ukazuje uživatelům, jak by vypadali výrazně mladší nebo starší. Není to ale zadarmo. Správci programu získávají „úplný a neodvolatelný“ přístup nejen k fotografiím, ale také k osobním datům uživatelů (o podezření, že data putují do Ruska a má k nim přístup tamní rozvědka, nemluvě). To je přece jenom trochu vysoká cena za chvilkovou zábavu, nezdá se vám?
Uživatelé mají samozřejmě ještě druhá možnost, a to, vše kontrolovat v obavě z důsledků, které mohou být stejně tak závažné jako komické. Web Aktuálně.cz popsal případ muže, který si u operátora T-Mobile koupil modem Huawei a po přečtení smluvních podmínek se nestačil divit. Čínská firma po něm požadovala, aby „při ukončení platnosti smlouvy do měsíce poslal Huaweii certifikát potvrzující, že zničil originál softwarového produktu i všechny jím vytvořené i tištěné kopie“. Člověk se potom až budí hrůzou, co všechno odklikl, aby mohl jenom používat telefon či chytrou televizi.
Technologické firmy, giganty moderní ekonomiky, jsou v defenzivě - ovšem často ze špatných důvodů. Na ty dobré teprve pomalu dochází. Čtěte více v eseji Hromy budoucích bouří
Samostatnou kapitolou jsou pak data, kterých se dobrovolně vzdáme výměnou za pohodlí. Nedávno mi někdo nadšeně popisoval, jak ho Mapy Google v Paříži dovedly s přesností na kroky z nádraží až do hotelu. Prý při tom ani nemusel zvednout oči od displeje telefonu (a skoro tak přehlédl hořící Notre-Dame). Mapu kupovat nemusel, namísto toho ho toto pohodlí stálo několik dobře cílených reklam na francouzská vína a levné vlakové jízdenky.
O spolupráci technologických firem vládami bylo napsáno mnohé, takže jen telegraficky. Existenci amerických zadních vrátek zveřejnil Edward Snowden. Rusko požaduje, aby firmy uchovávaly veškeré údaje o ruských uživatelích na jeho území a Čína má spolupráci firem s vládou přímo ukotvenou v zákoně.
Jeden si pak říká, jestli oněch deset dolarů od nejbohatšího muže světa není nakonec férová nabídka.
Čtěte také:
