Indonéská vláda tlačí tamní aerolinky k pozastavení objednávek na celkem 219 dopravních letounů Airbus, které jim má na základě podepsaných smluv evropský výrobce v dohledné budoucnosti dodat. Podle agentury Bloomberg, jež s informací přišla, jde o odvetu Jakarty za uvalení vyrovnávacích cel ze strany EU na dovoz bionafty obsahující palmový olej. Unie se již před časem nechala slyšet, že chce od jeho přimíchávání do pohonných hmot do konce příštího desetiletí zcela upustit.
V Indonésii se podle dostupných informací vyrábí na 85 procent veškeré světové produkce palmového oleje. A přestože její dodávky míří do všech koutů planety, permanentně se tato ostrovní země ocitá pod palbou kritiky mezinárodního společenství.
Světovým lídrům se totiž nelíbí, za jakých podmínek se zmíněná surovina získává. Pracovní podmínky na plantážích jsou údajně neúprosné a tamní deštný prales mizí v důsledku její produkce doslova před očima.
Snahy indonéského prezidenta přišly vniveč
I proto se před necelým rokem tamní prezident Joko Widodo rozhodl podepsat tříleté moratorium, které by mělo vzniku dalších takovýchto plantáží zabránit. S pokračujícím subvencováním vyvážené suroviny si nicméně podle všeho už příliš hlavu nedělá. Myslí si to alespoň představitelé Evropské Unie.
Podle nich se totiž indonéští producenti těší nejrůznějším daňovým úlevám, státním grantům a podobným výhodám, díky čemuž se se svými výrobky dostanou výrazně pod tržní cenu a jejich bionafta se tak stane o poznání konkurenceschopnější.
Něco takového je však v rozporu se zásadami volného trhu, a proto se EU rozhodla během tohoto měsíce uvalit na indonéskou bionaftu osmi až 18procentní vyrovnávací clo.
Nová válka na obzoru?
Bezprostředně poté se ve světových médiích objevily informace o nové obchodní válce, jež by potenciálně mohla mít dalekosáhlé dopady. Indonéská vláda na zprávu zpočátku nikterak nezareagovala, nyní však přichází s odvetou.
Podle agentury Bloomberg totiž tamní politici v čele s ministrem obchodu Enggartiastem Lukitou vyzývají místní letecké společnosti, aby pozastavily objednávky na 219 dopravních letounů Airbus, které by jim evropský výrobce měl dodat v horizontu několika příštích let. Ba co víc, na místo airbusů by prý nakonec dotčené společnosti mohly sáhnout po konkurenčních boeinzích.
„Zkoumáme všechny možnosti,“ odpověděl Lukita na otázku agentury, zda je možné, že by vláda nařídila aerolinkám, aby své flotily ve výsledku vybavily stroji americké výroby. „Zkontaktoval jsem Rusdiho (Kiranu, jednoho ze spoluzakladatelů nízkonákladové společnosti Lion Air – pozn. red.) a ten řekl, že aerolinka udělá, cokoliv vláda nařídí.“
Jeden velký paradox
Pikantní na tom všem je, že to byla právě společnost Lion Air, jejíž havarované letadlo typu Boeing 737 MAX odstartovalo sérii dvou v podstatě identických leteckých nehod tohoto zbrusu nového stroje, které si v celkovém součtu vyžádaly životy všech 345 lidí na palubách.
V důsledku těchto katastrof došlo k uzemnění problematických letounů po celém světě, což vyústilo v situaci, kdy se celá řada přepravců rozhodla sáhnout po typově podobných strojích, avšak pocházejících z továren ve francouzském Toulouse, potažmo německém Hamburku.
Blíží se návrat maxů? Boeing hledá lidi, kteří mu pomohou s jejich zprovozuschopněním
Samotné Lion Air mají u Airbusu podle webu Ch-aviation.com objednáno 113 letadel typu A320-200neo, respektive 65 kusů A321-200neo. Kromě nich ovšem čekají na dodávku airbusů ještě další dvě tamní letecké společnosti, a sice Gudura Indonesia a Citilink. V případě prvně jmenované se jedná o dva A320 neo a 14 strojů A330-900 neo, kdežto druhé by měl evropský výrobce dodat pětadvacet letounů typů A320 neo. Celkem se tedy jedná o 219 objednaných letadel.
Nepomohl by si nikdo
Zrušit takto velkou objednávku by pochopitelně mělo nedozírné následky pro obě smluvní strany. Průměrná katalogová cena jednoho stroje typu 320neo činila v loňském roce podle oficiálních údajů výrobce částku 110,6 milionu dolarů, tedy v přepočtu něco přes 2,5 miliardy korun.
Při velkých objednávkách je sice běžné, že zákazník dostane množstevní slevu, takže konečná suma bude o poznání menší, stornovat takto velkou dodávku by ovšem rozhodně nebylo zadarmo.
Vyvstává tedy otázka, do jaké míry myslel indonéský ministr obchodu svá slova o nákupu boeingů vážně. Tím spíš když stroj, na který americký výrobce v dohledné budoucnosti sázel ze všech svých letounů nejvíce, již téměř půl roku nehybně čeká, až mu tamní úřad pro civilní letectví udělí opětovnou certifikaci a umožní mu dělat to, pro co byl skutečně stvořen - tedy létat deset kilometrů nad zemí, a nikoliv na ní pouze nečinně stát.
Dále čtěte:
Lion Air hraje o byznys. Nehoda v Indonésii může znamenat stopku miliardových investic
