Irák a Kurdové měli donedávna společného nepřítele. Po neslavném konci samozvaného Islámského státu se ale jejich již dost napjaté vzájemné vztahy ještě vyhrotily.
Na potemnělém monitoru se objevuje zelená tečka. Radar právě zachytil ruský dopravní stroj mířící na letiště v kurdské Sulajmáníji. „Ihned změňte trasu,“ velí do rádia irácké řízení letového provozu. Pilotovi letounu s 40tunovým nákladem nařizuje, aby přistál v Bagdádu. Stovky krabic z nákladního prostoru se pak musejí vyložit a k pešmergům válčícím s islámskými radikály dorazí až s několikadenním zpožděním.
K nečekané situaci došlo přesně před třemi roky. Dodávka desítek tun munice a zbraní, které si Kurdové nakoupili v České republice, zkrátka centrální vládě nebyla po chuti. Tehdy ale ještě irácká armáda a odhodlané kurdské milice měly společného nepřítele – Islámský stát.
Dnes panuje jiná situace. Kurdská území usilují o osamostatnění, což se nelíbí Bagdádu ani okolním státům. Události se vyhrotily v říjnu po referendu o nezávislosti. Národní armáda vyslala tisícovky mužů s těžkou technikou a letadly, aby vyhnali pešmergy ze strategického ropného města Kirkúk. Což se podařilo. Zatím bez boje.
Šance pro český průmysl: Francie citelně zvyšuje obranný rozpočet
Další vývoj s napětím sleduje řada zemí včetně Česka. Praha totiž v minulých letech poslala oběma stranám výzbroj za miliardy korun, a tak se klidně může stát, že do bujícího konfliktu velmi razantně promluví zbraně se značkou „Made in Czech Republic“ – podzvukové bitevníky L-159, tanky opravené ve Šternberku či lehké zbraně z přebytků české armády.
„Kdyby letouny L-159 byly použity proti Kurdům, mrzelo by mě to. Kdybychom tam ty letouny ale zavčasu nedodali, Kurdové by už dnes nemuseli existovat a Irák by třeba islámské teroristy nedokázal vytlačit,“ krčí rameny nad nečekanou konstelací Jiří Hynek, šéf Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu.
Pro české zbrojaře se Irák v poslední době stal velmi důležitým odbytištěm. Každý rok tam míří zhruba desetina veškerého vojenského exportu, loni šlo o materiál v hodnotě 1,66 miliardy korun, v roce 2015 za 1,64 miliardy.
Největší část připadá společnosti Aero Vodochody. S Irákem se zatím domluvila na dodávkách patnácti podzvukových bitevníků L-159 Alca. Kromě samotného prodeje jí tečou peníze i za výcvik pilotů.
Citelný podíl na exportu má i šternberský podnik Excalibur Army patřící do molochu Czechoslovak Group Jaroslava Strnada. Na začátku roku 2015 začal s vývozem stovky bojových vozidel pěchoty BVP-1 a tanků T-72. Přesnou hodnotu důležité zakázky Strnad neprozradil, mluvilo se o stovkách milionů korun.
Letecký most. Těžkou vojenskou techniku z Česka do Iráku převážejí velké transportní letouny An-124 Ruslan
A jak firmy zareagují, pokud letouny a tanky z Česka centrální vláda v Bagdádu nasadí proti odbojným Kurdům? Tobiáš Tvrdík z Aera nechce nic komentovat - nemůže prý sdělovat plány zákazníka. Andrej Čírtek, mluvčí Czechoslovak Group, zase namítá, že veškeré dodávky proběhly na základě s t á tem vydaných licencí.
Především v případě L-159 nicméně může podle některých hlasů ze zbrojního průmyslu jít o výrazný zádrhel. Český bitevník se na mezinárodním trhu dlouhodobě trápil, jeho pověsti pomohlo až zapojení do bojů s islámskými radikály. Nasazení L-159 proti pešmergům by údajně mohlo poškodit image letounu-zachránce.
Bezpečnostní analytik František Šulc tuto obavu nesdílí. „Zbraně se dodávaly legitimní irácké vládě, aby mohla čelit vnitřnímu nepříteli - teroristům z Islámského státu - a udržela integritu Iráku. Tato legitimní vláda může použít dodané zbraně i k tomu, aby udržela Kurdistán jako součást Iráku, a jen těžko se v tom dala dopředu omezovat“ tvrdí.
Ani ministerstvo obrany není ze hry
Použití zbraní v občanské válce netrápí jen soukromé zbrojaře. Munici do Iráku vyvezlo i ministerstvo obrany, celkově jde o stovky tun nepotřebného materiálu. Iráčané i Kurdové z Prahy získali darem stovky a stovky samopalů, pancéřových pěstí, tisícovky granátů a miliony nábojů do kulometů.
Už když se mezinárodní pomoc plánovala, Bagdád si vymínil, že pešmergové mohou ze zahraničí dostat pouze lehké zbraně. I kvůli obavám, že pokud jednou kurdské milice dostanou dobrou výzbroj, podpoří to jejich snění o osamostatnění a velkém Kurdistánu.
František Šulc namítá, že případné rozhodnutí Iráku zlikvidovat Kurdy i pomocí munice z Česka zvrátit nepůjde. „Je to suverénní vláda uznaná Českou republikou,“ upozorňuje. „Jedinou smysluplnou možností je apelovat na to, aby se využívaly politické a diplomatické nástroje, aby byla síla používána minimálně. Každopádně nejhorší přístup je vinit kladivo z toho, že má někdo rozbitou hlavu,“ říká.
Čtěte také:
