Obava, že lidé kvůli stále dokonalejším robotům přijdou o práci, proniká i do vysoce odborných profesí. Stále však platí, že první na ráně jsou dělníci v továrnách. Aktuální studie ukazuje, jakým tempem postupuje nahrazování lidské síly stroji v jednotlivých zemích. Rozdíly jsou obrovské i mezi vyspělými státy.
Obvykle se pro vyjádření míry robotizace ekonomik používá ukazatel zohledňující počet robotů na 10 tisíc pracovníků ve výrobě. Výsledky takových průzkumů nejsou překvapivé. Na předních pozicích se tradičně objevují vyspělé země.
Výzkumníci z organizace Information, Technology and Innovation Foundation ve své zprávě ale uvádějí, že rychlost zavádění automatizované výroby do značné míry souvisí s finančními možnostmi firem v daných zemích, což je při cenách průmyslových robotů pochopitelné.
Proto studie jako s podstatným faktorem vypovídajícím o vůli zavádění robotů do výroby pracuje s průměrnou mzdou v zemi. A při aplikaci tohoto přístupu najednou vypadají výsledky docela jinak.
Do čela se dostávají asijské země, jejichž ochota investovat do robotizace je při zohlednění finančních možností výrazně vyšší než v Evropě a USA. I tomuto žebříčku dominuje Jižní Korea. Na starém kontinentu se nad průměrem (očekávané míry robotizace) drží jen dvě země: Slovinsko (+37 procent) a Česko (+25 procent).
Přestože studie je poněkud spekulativní povahy, o budoucí konkurenceschopnosti západních zemí neříká moc dobrého. V každém případě ukazuje na mnohem větší dravost a zápal pro inovace (a také menší starost o osud živé pracovní síly) na východě.
Dále čtěte:
