Směr hospodářství šestice zemí jihozápadního Balkánu má v současnosti jeden společný jmenovatel. Všechny usilují o vstup do EU, což se snaží podpořit zlepšením podmínek pro byznys.
Vlastně se stačí podívat na jakoukoli mapu, kde jsou barevně zvýrazněny členské státy Evropské unie. Nepočítaje specifické Švýcarsko, posledním bílým místem v rámci centrální části kontinentu zůstal západní, respektive jihozápadní Balkán. Jeho chystané začlenění do Unie je tudíž logické. Už teď je EU samozřejmě hlavním partnerem regionu, vzájemná obchodní výměna přesahuje ročně 43 miliardy eur.
Balkánská ekonomika nabrala při konfliktech v devadesátých letech zpoždění a teď ho dohání. Předvstupní fáze tak znamená v těchto šesti zemích masivní investice do dopravy, energetiky a další infrastruktury. I na tom participuje EU. Jen za loňský rok poskytla regionu v rámci pomoci před vstupem přes miliardu eur.
Byť většinu regionu spojuje podobný jazyk a společná zkušenost ze soužití v bývalé Jugoslávii, každá země je v současnosti trošku odlišná kulturně i stavem hospodářství.
Černá Hora: poklidný rozcestník
Představení regionu lze začít od jedné z nejmenších a také nejmladších zemí Balkánu i celé Evropy. Černá Hora získala nezávislost teprve v roce 2006 a dnes dosahuje poklidný, relativně nenápadný státeček na pobřeží Jadranu nejrychlejší růst životní úrovně z řečené šestice. V současnosti má nejvyšší HDP v přepočtu na obyvatele i nejvyšší průměrnou měsíční mzdu. Země je také společně se Srbskem nejdále v přístupových jednáních s EU. A s Černou Horou nejdynamičtěji roste i český obchod – jen loni to byl meziroční nárůst skoro o 80 procent.
Černá Hora sice nedisponuje příliš velkým průmyslem, ale malou populaci zhruba 620 tisíc obyvatel pohodlně uživí rostoucí turistický ruch a služby na něj navazující. Podle prognózy organizace World Travel and Tourism Council budou v zemi růst příjmy z turismu v následující dekádě každoročně o šest procent. Pobřežní stát se může pochlubit podobným přírodním půvabem jako sousední Chorvatsko – tedy jadranským pobřežím, z něhož dramaticky vyrůstají hory až do nadmořské výšky 2,5 tisíce metrů.
Výhodou země je, že může fungovat jako dobrý obchodní rozcestník pro celý západní Balkán. V první řadě proto, že sídlí v geografickém středu regionu. Hlavně má ale poměrně dobré a neutrální vztahy se všemi okolními zeměmi, což se o ostatních státech Balkánu říct nedá. Oblast Černé Hory nebyla vtažena ani do války v první polovině devadesátých let, ani do konfliktů s albánským etnikem. I odtržení od Srbska v roce 2006 na základě všelidového referenda proběhlo poklidně a šlo o poměrně „smířlivý rozvod“.
Nevýhodou sympatického státu tak zatím zůstává hlavně špatná dopravní dostupnost. Donedávna neměl ani kilometr dálnic. Ta první se ale v současnosti začíná směrem k srbské hranici stavět, a to za peníze půjčené od Číňanů.
Srbsko: konjunktura podomácku
Obchodní význam Srbska vyplývá z toho, že je největším a nejlidnatějším státem regionu. Země vykazuje v poslední době zlepšující se makroekonomické ukazatele, v první řadě loňský růst HDP nad čtyřmi procenty. Podobnou úroveň čekají analytici i pro letošek. Pozitivně se vyvíjí také míra nezaměstnanosti, která spadla téměř z 20 procent přibližně ke 12 procentům.
Země měla i s ohledem na vnitrozemskou polohu a nedávnou komplikovanou historii trochu uzavřenější trh, takže dosud mají zahraničního majoritního vlastníka jen tři procenta podniků. Že se ale Srbsko více otevírá zahraničnímu obchodu, to dokazuje například aktuální vývoj exportu. V posledních čtyřech letech roste srbský vývoz každoročně zhruba o deset procent.
Z pohledu Česka je zajímavým rysem poměrně početná a aktivní česká komunita. Čítá přes 1800 Čechů, jejichž pradědečkové přišli do Srbska už v 19. století. Krajané dodnes udržují dobrou znalost češtiny i tradičních zvyků. Například Česká beseda Bělehrad letos oslavila 150. výročí existence. Hlavní část krajanské komunity je nicméně soustředěna v oblasti kolem města Bela Crkva v srbském Banátu. Ten přes hranici sousedí se známější rumunskou částí Banátu, kde žije také početná komunita krajanů.
Severní Makedonie: supernízké daně
Od dosud používaného krátkého názvu Makedonie tato země letos ustoupila. Dlouhodobě proti němu protestovalo sousední Řecko, jehož příhraniční provincie se jmenuje stejně. Severní Makedonie nakonec Řecku vyhověla „výměnou“ za to, že Řekové přestanou blokovat vstup svého souseda do NATO.
Do Evropské unie chce Severní Makedonie také, ale na rozdíl od Černé Hory a Srbska zatím teprve čeká na zahájení přístupových jednání. Plusem je pro tento balkánský stát určitě relativní otevřenost vůči zahraničním investorům a liberální podmínky pro podnikání. Země má neobvykle nízké daně – podle českého zastupitelského úřadu ve Skopji je v současnosti celkové daňové zatížení na úrovni pouhých 7,4 procenta.
Bosna a Hercegovina: rozvojová spolupráce
Poměrně složitá je hospodářská i politická realita Bosny a Hercegoviny, která utrpěla válkou v devadesátých letech nejvíce. Rozvoj země je navíc komplikován dvěma dalšími faktory. V první řadě exodem obyvatel, který válka způsobila. V zemi žije nyní už jen 3,5 milionu obyvatel, v emigraci je více než 1,5 milionu lidí. Druhým komplikujícím rysem je etnická i náboženská pestrost populace. Polovinu tvoří Bosňáci, 30 procent Srbové, 15 procent Chorvaté, národnostní směsici doplňují další etnika. Stejně tak jsou hojně zastoupeny hned tři náboženské směry – islám, pravoslaví i římskokatolická církev.
Vláda i místní samospráva jsou tudíž voleny a organizovány poměrně složitým způsobem, který tam odráží zastoupení všech skupin. To zákonitě vede k tomu, že se hledá složitě kompromis mezi politiky reprezentujícími různé skupiny a že centrální výkon státní správy je komplikovaný. Byznysmeni proto někdy zdůrazňují, že obchodní průnik do Bosny a Hercegoviny je možný, ale klíčem může být hlavně získání podpory úřadů či podniků přímo v konkrétním místě, kde má obchod proběhnout.
Česko má pro budoucí rozvoj obchodu s touto zemí dvě výhody. Jednak je to tradiční historická vazba, která je nejlépe vtělena přímo do architektury metropole Sarajevo. Některé nejvýznamnější místní stavby totiž nesou podpis slavného českého architekta Karla Paříka. Ten projektoval na přelomu 19. a 20. století například zdejší radnici, muzeum, kasárna či kostely a další náboženské stavby. Bez nadsázky lze říct, že Pařík dal Sarajevu tvář. V celé Bosně a Hercegovině projektoval více než stovku budov. Navíc na jeho práci navázali v balkánské zemi další čeští architekti.
V moderní éře si obyvatelé Bosny cení rozvojovou spolupráci, kterou Češi započali už v roce 1992, ještě během války. Spolupráce pokračuje v různých formách dosud a jsou do ní zapojovány i české firmy. Například v roce 2017 šlo na tyto účely 76 milionů korun. Jako příklady projektů, na nichž se účastnily české podniky, lze uvést třeba instalaci solární elektrárny v nemocnici v Mostaru nebo rekonstrukci čistírny odpadních vod v Gradačaci.
Kosovo: obnova těžby
Kosovská republika vyhlásila nezávislost v roce 2008, ale Srbsko si toto území stále nárokuje. Velká část členů OSN včetně České republiky nicméně Kosovo uznala jako nezávislý stát a v oblasti se po etnickém konfliktu mezi Albánci a Srby na konci minulého století nyní situace stabilizovala. Albánci tvoří 90 procent populace.
V ekonomice zatím zemi čeká mnoho výzev. Jde o stát s nejvyšší mírou nezaměstnanosti v Evropě. Bez práce je víc než čtvrtina obyvatel, díky hospodářským reformám se ale situace zvolna zlepšuje. Byznys by měly v nejbližších letech pohánět dva faktory. V první řadě jde o finanční pomoc od Evropské unie a související infrastrukturní projekty. Druhým plusem jsou – vzhledem k malé rozloze Kosova překvapivě rozsáhlé – zásoby nerostných surovin, především lignitu a minerálů. Po násilnostech v roce 1999 se ale těžba snížila na pětinu původní hodnoty a vláda pochopitelně hledá cestu k tomu, jak klíčové odvětví ekonomiky obnovit.
Albánie: nejrychlejší růst
Jediná země ze šestice, která nebyla součástí dřívější Jugoslávie. Populaci tvoří téměř homogenně Albánci, další etnika mají zcela minoritní zastoupení. Země má logicky úzké vztahy s Kosovskou republikou.
Ekonomicky patří v současnosti k nejrychleji rostoucím zemím Evropy s tempem růstu hospodářství za poslední tři roky kolem čtyř procent. V obchodu s Českou republikou loni Albánci dosáhli skokového růstu o víc než 60 procent. Za tím stojí ale především jedna položka – elektroinstalace do motorových vozidel vyrobené firmou Forschner. Razantně ovšem roste i dovoz oděvů, obuvi a elektrického proudu. Českému exportu dominují osobní vozy.
Zajímavým fragmentem českých aktivit je budování turistické infrastruktury v Albánských Alpách. Čeští dobrovolníci pomáhají již několik let značit v horách turistické stezky, opravovat mosty či budovy v přilehlých vesnicích. Tato dobrovolná pomoc při nastartování turistického ruchu a propagaci albánských destinací pomohla vytvořit Česku v balkánské zemi dobré renomé.
PDF verze zářijového čísla magazínu Export a podnikání ke stažení
