Majitelé solárních panelů sice inkasují 29 miliard korun ročně, ale musejí se o ně podělit s bankami a státem.
Téměř 50 miliard korun nás bude stát podpora obnovitelných zdrojů v příštím roce, varoval ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček. Jiní, inteligencí méně obdaření politici, rovnou tuto částku připisují výhradně na účet majitelů solárních elektráren. Platit tyto vícenáklady v cenách elektřiny sice není nic příjemného, přesto neuškodí uvést věci na pravou míru.
Vícenáklady spojené s preferovanými zdroji energie za loňský rok přesáhly 46 miliard korun. Jenže v této sumě jsou zahrnuty nejen obnovitelné zdroje, ale třeba také příspěvek pro teplárny na společnou výrobu elektřiny a tepla. Podpora fotovoltaiky loni vyšla na 29 miliard korun, ale pojďme si položit otázku: Skončí celá suma 29 miliard korun na účtech vysmátých majitelů solárních elektráren?
Má stát dotovat solární elektrárny?
Odpověď zní: Neskončí. Majitelům elektráren zůstane podle propočtu týdeníku Euro jen asi třetina této částky. Zbytek shrábnou hlavně banky a také stát. Ten sice přispívá z rozpočtu na podporované zdroje zhruba 26 miliardami korun za rok, ale současně vybere dvě miliardy ročně na solární dani a další miliardy inkasuje na dani ze zisku firem podnikajících v oboru zelené energetiky. Tok peněz je tedy složitější, než se na první pohled může zdát.
Banka má víc než majitel
Jako příklad může posloužit jedna zcela průměrná solární elektrárna o výkonu 1,5 megawattu dokončená v závěru roku 2010. Nachází se v oblasti, která není výjimečná vysokým ani nízkým počtem hodin slunečního svitu, a vlastní ji podnikatel, který do té doby podnikal mimo energetiku. Právě tito lidé, vlastníci firem střední velikosti, patřili spolu s rentiéry, kteří svůj podnik prodali, mezi hlavní tahouny solárního boomu.
Zmíněná elektrárna loni dostala za vyrobenou elektřinu téměř 23 milionů korun. Jenže několik milionů padne na provoz a údržbu, bance musí vlastník splácet dluh s úrokem šest až devět procent ročně, státu solární odvod a daň ze zisku. Splátka úvěru odpovídá odpisům - pět milionů korun ročně. Zatímco vlastníkovi zůstalo něco přes sedm milionů korun čistého zisku, banka inkasovala přes osm milionů a stát čtyři miliony.
Poněkud jiná situace nastává u elektráren dokončených již v roce 2009. Na ně se srážková daň nevztahuje, což může vést k vyšší ziskovosti těchto zařízení. Jejich handicapem je však vyšší pořizovací cena technologie a s tím spojené vyšší investiční náklady. V praxi to znamená větší zadlužení u banky a vyšší nároky na vlastní kapitál.
Pokud tyto modelové příklady rozpočítáme na všechny fotovoltaické elektrárny na českém území, lze říci, že ze zaplacených 29 miliard korun za elektřinu ze slunečního záření skončí v kapsách vlastníků „jen“ asi devět miliard. Oproti tomu banky na úrocích a splátkách jistiny úvěru získaly deset až 11 miliard korun, stát na odvodech a dani ze zisku inkasoval zhruba čtyři miliardy.
Vítězové a poražení
Jenže průměr je jen průměr. Nerovnost v příjmech se týká nejen běžných lidí, ale i solárníků. Velcí investoři s přístupem k výhodnějšímu financování jsou schopni na fotovoltaice vydělávat víc. Příkladem může být společnost Divalia, vlastnící velkou desetimegawattovou elektrárnu u Uherského Brodu. Reálné vlastníky této firmy nelze z obchodního rejstříku vyčíst, mezi solárníky je však veřejným tajemstvím, že zmíněnou firmu vlastní byznysmeni Martin Ulčák a Marcel Belhocine.
Divalia patří mezi nejziskovější solární elektrárny v Česku - například loni vydělala 75 milionů korun při tržbách 170 milionů. Jak lze dále vyčíst z účetní závěrky, vlastníci si loni z firmy stáhli nahromaděný zisk ve výši 162 milionů korun. Oproti tomu menším solárníkům banky často ani dnes výplatu zisku nepovolí; přednost má splácení úvěrů.
Na opačném konci spektra jsou ti, kteří nestihli elektrárnu dokončit včas, a pobírají tak nízkou výkupní cenu z prvního čtvrtletí roku 2011. Ti dnes zpravidla nesčítají zisky, ale ztráty. Do této skupiny patří například podnikatel Zdeněk Zemek a jeho finanční skupina Z-Group. „Za dvacet let provozu taková elektrárna vykáže ztrátu ve výši až 75 milionů korun za kaž dý instalovaný megawatt výkonu,“ tvrdí Zdeněk Zemek.
Případ Zemkových elektráren Saša-Sun a Zdeněk-Sun je nejznámější, ale nikoli výjimečný. Podle informací týdeníku Euro dostávají nižší výkupní cenu z roku 2011 zhruba tři desítky velkých solárních parků. Situace je o to horší, že banky tyto případy nechtějí financovat. V mnoha případech do nich musel vlastník nalít desítky milionů korun ze svého nebo si napůjčovat od známých.
Strašák překompenzace
Ještě zpět k částce 50 miliard korun zmíněné v úvodu. Mezi podnikateli v oboru obnovitelných zdrojů vyvolala jistou nespokojenost. Vše nasvědčuje tomu, že náklady na financování systému by se měly stabilizovat, možná i mírně klesat. Růst ceny elektřiny na středoevropských burzách vede k tomu, že se vícenáklady spojené s výrobou energie z obnovitelných zdrojů snižují.
Pozitivní vliv by mohlo mít také snížení objemu provozních dotací pro teplárenské zdroje zpět na úroveň roku 2018. Před rokem si totiž teplárenská lobby prosadila navýšení těchto plateb o 900 milionů korun ročně, přičemž nárůst byl nejvýraznější u nejméně efektivních zdrojů s kombinovanou výrobou elektřiny a tepla. Navýšení této dotace se letos v létě stalo jedním z důvodů pro zásah vlády a výměnu tří z pěti členů rady Energetického regulačního úřadu (ERÚ). Nové vedení úřadu nyní navrhuje bonus pro teplárny opět snížit.
Jsou to lidé, ne démoni. Většina velkých solárních elektráren má dohledatelné vlastníky
Nejisté zatím je, jak se na objemu vyplácených provozních dotací projeví zavedení kontrol překompenzace. Na něm se Evropská komise s českými vyjednavači dohodla před třemi lety. Hranice nadměrné ziskovosti je stanovena výší vnitřního výnosového procenta - 8,4 procenta pro solární, větrné a vodní elektrárny a 10,6 procenta pro biomasu a bioplyn.
Podle dostupných informací se do potíží mohou dostat spíše investoři do bioplynových stanic či větrných elektráren, u kterých došlo k souběhu investiční dotace z evropských fondů a provozní podpory. Naopak oslovení majitelé fotovoltaických elektráren ani vedení Solární asociace větší problémy neočekávají. Nadměrný zisk už jim odčerpává desetiprocentní srážková daň a výsledná ziskovost většinou nepřekročí povolenou hranici 8,4 procenta za rok.
Vlivem okolností se ze zelené energetiky a bank stávají spojenci, kteří mají společný zájem na návratnosti vložených peněz. Když například v letech 2013 a 2014 vláda spolu s tehdejší šéfkou ERÚ Alenou Vitáskovou chystala zkrácení výplat podpory pro obnovitelné zdroje z dvaceti na patnáct let, vyjádřily se banky ostře proti a významně tím přispěly k pohřbení návrhu. Česká bankovní asociace tehdy varovala, že by tímto krokem vláda ohrozila splacení úvěrů v objemu přes 100 miliard korun.
Morální vítězství
Stát za posledních deset let připravil investorům do solárních elektráren řadu nepříjemných překvapení - od zavedení solární srážkové daně přes úvahy o zkrácení doby vyplácení podpory až po redukci plateb v případě zjištěné překompenzace. Přesto se dnes solárníci cítí být morálními vítězi. Kdysi drahá energie ze slunečního záření za posledních deset let výrazně zlevnila a dnes vychází výhodněji než třeba elektřina z nových jaderných reaktorů.
Jak to svítí ve světě. Na aukcích se ceny za kilowatthodinu dostaly pod dva americké centy
Důkazem mohou být poslední aukce v Německu, jejichž výsledkem je požadovaná cena ze strany investorů v rozmezí 55 až 60 eur za megawatthodinu. To je téměř stejná hodnota, jakou má dnes „tržní“ elektřina na burzách. V roce 2010, kdy v Česku vrcholil solární boom, byla výkupní cena elektřiny ze sluneční energie na desetinásobku tržní ceny.
Navzdory poklesu cen odmítá ministerstvo průmyslu a obchodu zařadit solární elektrárny do plánovaných aukcí. Podporovat je chce pouze formou investiční dotace, například z evropských fondů, a pak ať si každý vyrábí a prodává za tržní ceny. Česko se tak stává světovým unikátem - umožnilo živelnou výstavbu v době, kdy fotovoltaika byla velmi drahá, a dnes, navzdory výraznému zlevnění, její rozvoj brzdí.
Dále čtěte:
Zemkova Z-Group spustila v Maďarsku soláry za 100 milionů korun
Solární byznysmen Zemek: Nechci být obětním beránkem
Velký návrat: solárníci v Německu loni instalovali zdroje o výkonu tří jaderných reaktorů
Energetická laboratoř v praxi: sever Německa chce být do roku 2035 bez emisí
Nejsilnější reaktory má Čína. Elektrárna Taišan spustila druhý zdroj o výkonu 1,66 GW
