Podle zákona může například majitel auta odmítnout výpověď před policií, jestliže by tím usvědčil osobu blízkou. Chápu, že se tím rozumí manžel(ka), nejspíš i děti a rodiče. Ale co když řeknu, že osobou blízkou je například můj kolega (spolumajitel firmy) nebo třeba má milenka?
Nejdříve je potřeba napsat pár vět k vámi zmíněnému právu. To je zakotveno už v Listině základních práv a svobod, tedy zákoně č. 2/1993 Sb. Společně s Ústavou a dalšími ústavními zákony je Listina nadřazena všem ostatním tuzemským předpisům. V článku 37 Listiny je uvedeno: „Každý má právo odepřít výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké.“
Dodejme, že trestním stíháním se rozumí obecně nejen obžaloba z trestného činu, ale že se dané právo vztahuje i na přestupky (tedy společensky nebezpečná jednání, které mají oproti trestným činům méně závažnou povahu). Zákon o přestupcích (č. 200/1990 Sb., ve znění novel) toto právo stanoví v paragrafu 60.
Definici osoby blízké najdeme v trestním zákoně. Rozumí se jí „příbuzný v pokolení přímém, osvojitel, osvojenec, sourozenec, manžel a partner. Jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké jen tehdy, kdyby újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá právem pociťovala jako újmu vlastní.“ Prakticky stejnou definici najdeme také v občanském zákoníku.
Zjednodušeně řečeno lze tedy za osobu blízkou označit značné a prakticky téměř neomezené množství lidí. V trestním řízení je však nutné vždy zkoumat skutečný stav věcí - vyšetřovatel či soud se tedy nemůže spokojit s vaším tvrzením, ale musí si jej ověřit, respektive vyšetřovat vše dál a nespokojit se s tímto přesunem odpovědnosti na jinou osobu. Nezapomínejme, že s velkou pravděpodobností lze najít jiné postačující důkazy i při absenci vaší výpovědi.
V případě trestního zákona má pojem „osoba blízká“ ještě jeden důležitý význam. U některých jasně vyjmenovaných trestných činů je totiž k zahájení trestního stíhání nutný souhlas poškozeného, pokud je ve vztahu k obviněnému osobou blízkou.
Často se setkávám s nejasnostmi kolem loňského zpřísnění silničního zákona. Ten stanovil povinnost provozovatele vozidla sdělit totožnost podezřelého, tedy řidiče. Poslední část § 10 odst. 3 silničního zákona však umožňuje výjimku, když poukazuje na „zvláštní právní předpis“. Tím se rozumí již zmíněné právo odmítnout výpověď podle přestupkového zákona, jde-li o osobu blízkou.
Mgr. Zdeněk Bauer, právník
