Jak se nesmlouvavý kritik buržoazního systému stal jeho nedílnou součástí
Volby za socialismu jsou „nesrovnatelně demokratičtější než jakékoliv volby v podmínkách buržoazní společnosti“. K tomuto názoru před dvaceti lety dospěl Stanislav Křeček (67), tehdejší činovník Československé strany socialistické v útlé knize Občan a volby, jež vyšla před volbami do zastupitelských sborů jako součást Stranické knihovničky socialistů. Kdo by si ji chtěl přečíst, může tak učinit ve studovně Národní knihovny.
Krajíc odříkaného.
Dnes už Křeček není členem předlistopadové „národněfrontové“ ČSS, ale ČSSD. Jako poslanec za sociální demokracii v „buržoazním“ politickém systému úspěšně působí (poslancem je od roku 1998) a nadále působit chce. Kniha porovnávající socialistický a kapitalistický volební systém nabírá opět na aktuálnosti, protože parlamentní volby se opět blíží a sám Křeček je na čtvrté pozici pražské kandidátky ČSSD. Dokonce se jednu chvíli uvažovalo, že by mohl být v hlavním městě lídrem (když se této možnosti vzdal bývalý vicepremiér Martin Jahn, ovšem partaj se nakonec přiklonila k ministru zdravotnictví Davidu Rathovi). Poslanec Křeček je mezi občany znám především jako důsledný obhájce nájemníků bydlících v bytech s regulovanými činžemi, je spoluzakladatelem a od roku 1991 předsedou Sdružení nájemníků ČR. K obecnějším politickým otázkám se v médiích vyjadřuje poměrně zřídka. Z jeho dosavadních postojů ovšem nelze dovodit, že by se mu současný volební systém nějak protivil, přitom se nijak podstatně neliší od systému, který v polovině osmdesátých let se svým kolegou Jaroslavem Králem (dnes první náměstek ministra pro místní rozvoj), podrobili zdrcující kritice. „Volič v buržoazních společnostech ve své naprosté většině nemá žádný vliv na výběr kandidátů na funkci poslance (to je v rukách úzkého vedení politických stran), ani na činnost jím zvoleného poslance po volbách (poslanci nejsou odpovědni svým voličům),“ uvedli například Křeček s Králem. S tím lze asi souhlasit. Ani pražský volič nemá dnes žádný vliv na výběr poslance Křečka jako kandidáta ČSSD.
Proč nezasahuje?
Některé pasáže literárního dílka nepochybně vybízejí k zamyšlení. To když se například dočteme, jak se buržoazní demokracie snaží potlačit skutečnou politickou pluralitu a používá k tomu volebního zákonodárství. „Jako příklad lze uvést takzvanou uzavírací klausuli v NSR, podle které strana, jenž nezíská alespoň pět procent hlasů, nemůže být zastoupena ve Spolkovém sněmu,“ poukazují Křeček s Králem. Dnes i ČSSD hovoří o tom, že by snížení uvedené pětiprocentní hranice vedlo k tříštění české politické scény (někdejší předseda strany Miloš Zeman, k jehož stoupencům je Křeček řazen, byl zastáncem většinového volebního systému). Naposledy to v předvolební televizní diskusi 13. dubna uvedl liberecký volební lídr Cyril Zapletal. Kdyby se Křeček vrátil ke své knize, nemohl by mlčet. Musel by i před Zapletalem okamžitě vystoupit na obranu menších stran a říci něco v tom smyslu, že „rovnost mezi politickými subjekty je u nás pouze formální, o skutečné rovnosti nemůže být řeči“. S názory autorské dvojice K+K by se i dnes leckteří voliči dokázali ztotožnit a případná reedice by si své čtenáře nepochybně našla, ovšem Křeček během dvou desetiletí dokázal spolehlivě popřít sám sebe, a jeho kniha tak v současnosti ztrácí na přesvědčivosti. Týdeník EURO se poslance dotazoval, zda zastává stejné názory jako v roce 1985, ale dostalo se mu jen strohého odmítnutí. „Nevím, proč se zabýváte dvacet let starými pitomostmi. Buď nemáte co dělat, nebo je to nějaká provokace,“ prohlásil. Na poznámku, že autorem oněch pitomostí je právě on, poslanec reagoval poněkud tajemně. „A jste si tím opravdu jistý?“ Je sice pravda, že Křeček je v knize uveden s titulem JUDr., ač dnes už bezpečně víme, že v té době jej užíval neoprávněně, ovšem není nic známo, že by byla celá autorova identita byla falešná.
Jako ředkvičky.
Otevřenější se nakonec ukázal být druhý z autorů - Jaroslav Král (54), náměstek ministra Radko Martínka. „Staří národní socialisté nás mladé členy vychovávali v duchu masarykovské demokracie a antikomunismu. Dodnes si pamatuji výroky Fráni Zemínové, místopředsedkyně národně socialistické strany před únorem 1948, jako 'Bratři, musíme být jako ředkvičky, které jsou navrch červené a uvnitř bílé', nebo 'Mysleme sovětsky, pracujme však americky'.“ Král na svou obranu připomíná, že všechny tiskoviny ve státě a zejména tiskoviny nekomunistických politických stran a křesťanských církví bývaly podrobeny pečlivé cenzuře. Všechny texty byly prý upravovány tak dlouho, dokud nebyly „zralé“ k otištění. „Přesně to se nám stalo s kolegou Křečkem. Byli jsme tehdy donuceni řešit dilema, zda publikaci vydat v ideologicky deformované podobě, nebo ji nevydat vůbec. Nakonec jsme se rozhodli pro první řešení,“ vysvětluje. Svazky Stranické knihovničky ČSS nebyly prý volně prodejné a z důvodu omezeného nákladu byly zdarma distribuovány pouze funkcionářskému aktivu, což byla jakási stranická elita. „Byli to politicky myslící lidé, kteří dobře věděli, co je možné a co není možné publikovat, proto jim nevadil tehdy nezbytný ideologický balast na který - měřeno však dnešními svobodnými poměry - jistě nemůžeme být pyšní. Tito lidé uměli politické texty číst a interpretovat svým vlastním rozumem a způsobem. Informace o volbách v západním demokraciích přece nebylo možné publikovat jinak než pod rouškou kritiky buržoazní demokracie,“ tvrdí Král. Když svou knihu psali, byl ještě činovníkem socialistické strany i současný premiér Jiří Paroubek. Možná by on pomohl najít onu bílou dužinu, která se nachází pod červenou ideologickou slupkou socialistické ředkvičky. Nezasvěcenec se k ní prokousává velice obtížně.
K+K o kapitalistických volbách
- ….Volební právo v kapitalistických státech se omezuje v podstatě na právo hlasovat pro navrhované kandidáty nebo celé kandidátní listiny. Na výběr kandidátů - jak jsme poznali - nemají voliči prakticky žádný vliv….
- ….Leninova teze o tom, že masy pracujících jsou v kapitalistické společnosti „tisícerými způsoby a úskoky vylučovány z účasti na politickém životě a používání demokratických práv a svobod“, neztratila nic na své aktuálnosti….
- …Voličům, dlouhou dobu vystaveným účinkům promyšlené, vědecky řízené kampaně jsou potom okázale předkládáni předem vybraní kandidáti, přičemž v naprosté většině je předem jasné, že tito lidé neohrozí podstatu společenského zřízení. Pokrokovým, zejména komunistickým kandidátům je nejrůznějšími způsoby, legálními i nelegálními, ztěžována možnost vstoupit do zastupitelských sborů a zde hájit zájmy pracujících…
- …Celá úloha voleb za kapitalismu se omezuje pouze na to - řečeno slovy K. Marxe - “….aby všeobecné hlasovací právo jednou za tři nebo šest let rozhodovalo o tom, který člen vládnoucí třídy má v parlamentě lid zastupovat a potlačovat…“
- … Třídní funkcí voleb za kapitalismu je reprodukce buržoazního společenského řádu. Buržoazie připouští pouze takovou volbami nastolenou vládu, která nevystupuje proti samé podstatě buržoazní společnosti - soukromému vlastnictví výrobních prostředků. K. Marx výstižně charakterizoval buržoazní volby jako situaci, kdy buržoazie pouští otěže vlády z jedné ruky, aby je druhou rukou opět chytila…
K+K o socialistických volbách
- ….Můžeme tedy říci, že právě volby v socialistické společnosti jsou základní formou přímé demokracie v socialistické společnosti, dalšími formami jsou např. referenda, všelidové diskuse - máme ještě v paměti rozsáhlou všelidovou diskusi o nové Ústavě SSSR v r. 1977 apod. Pro úplnost budiž řečeno, že nejvelkolepějším aktem přímé demokracie ovšem byla a zůstává sama socialistická revoluce…
- … V socialistické společnosti nám jde ovšem o něco zcela jiného. Vlastní akt volby je pouze jakýmsi „středním článkem“ účasti lidí na správě veřejných věcí, slavnostním vyjádřením již dříve přijatých rozhodnutí, vyjádřením své nynější i budoucí účasti na správě státu, na tvorbě a kontrole politiky…
- … To samozřejmě vytváří zcela jiný charakter i průběh voleb u nás a v buržoazních státech. Výběr kandidátů na funkci poslanců je u nás organizován tak, aby byl v každém volebním obvodě vybrán nejlepší kandidát Národní fronty…
- ….Navíc je třeba zdůraznit, že všichni voliči mají nejen právo, ale zcela neformální praktickou možnost vyjádřit se ke každému kandidátu na předvolebních schůzích, na nichž je kandidát před volbami představován. Kandidát, k němuž byly vzneseny oprávněné připomínky a výhrady, bývá nahrazen kandidátem novým. Je zcela zřejmé, že za této situace voliči nemají prakticky žádný důvod ve volbách hlasovat proti takto demokraticky vybranému kandidátu a že volby za těchto okolností nejsou ve skutečnosti méně demokratické, než kdyby ve volebním obvodu například kandidovali dva kandidáti….
- …Po druhé světové válce byli v lidově demokratických zemích, mimo jiné i v Československu, rovněž zbaveni volebních práv zrádci a kolaboranti. Nutno ovšem poznamenat, že vykořisťovatelé a kolaboranti byli zbaveni volebních práv pouze dočasně a představovali nepatrnou menšinu obyvatelstva…
(Citace z knihy Občan a volby, vydána roku 1985)
