Lobbisté u popelnic. Zákon o nakládání s odpady budí obrovský rozruch už dekádu

21. 7. 2018

Vzniká nový zákon o odpadech, který má nahradit zastaralou právní úpravu z roku 2001. Těžko hledat pro zájmové skupiny všeho druhu větší příležitost.

Snad všichni si uvědomují, že ukládat skoro polovinu odpadu na skládky je neekologické a neudržitelné. Jenže jakmile se řeč stočí k tomu, kam tok odpadků přesměrovat, shoda se hledá těžko. Dodnes se ptáme spolu s klasikem – kam s ním? Do kotle, či na třídicí linku? Současně ani nemáme jasno v tom, kolik komunálního odpadu Češi za rok vyprodukují. Podle ministerstva životního prostředí 5,6 milionu tun, podle Českého statistického úřadu o dva miliony méně.

V nastíněném chaosu vzniká nový zákon o odpadech, který má nahradit zastaralou právní úpravu z roku 2001. Tu před čtyřmi lety „vylepšil“ poslanecký přílepek, který s platností od roku 2024 zablokoval možnost ukládat komunální odpad na skládky. Zbývá tedy pět a půl roku, a to je na zásadní proměnu českého odpadářského byznysu málo.

Vyžadovalo by to doslova stachanovské nasazení, aby do té doby vyrostly potřebné spalovny pro energetické využití odpadu, třídicí linky či bioplynové stanice, které zužitkují biologicky rozložitelný odpad. Faktem je, že tak razantní zásah po nás nepožaduje ani Evropská unie. Její nedávno schválená směrnice počítá s možností ukládat až desetinu komunálního odpadu na skládky – i v dlouhodobém horizontu roku 2035.

Velká odpadová trojka

Otázku nakládání s odpady u nás dlouhé roky nikdo moc neřešil. Výsledkem je, že stále vozíme polovinu komunálního odpadu na neustále rostoucí skládky. Tento byznys ovládají tři velcí hráči – španělská FCC Group, dánský Marius Pedersen a skupina AVE náležící do holdingu EP Industries miliardáře Daniela Křetínského. Velká trojka si chce udržet kontrolu nad svozem odpadu, přesměrování toku odpadků ze skládek do třídicích linek akceptuje – pokud si nad ním udrží kontrolu.

Zažité pořádky chtějí změnit majitelé velkých tepláren, kteří vidí v komunálním odpadu náhradu za část spalovaného uhlí. Od roku 2000 se však v Česku podařilo postavit a dokončit jen jedno nové zařízení na energetické využití odpadků – v Plzni. Další projekty, za kterými stojí ČEZ, Křetínského EPH, Veolia Energie a další zájemci, zatím vyčkávají na příležitost.

Do této zákopové války se postupně zapojili další účastníci. Svaz měst a obcí ČR odmítá jakékoli navyšování poplatků za svoz odpadu pro občany. Je to zkrátka politicky citlivé téma, zvláště před komunálními volbami. Aktivně vystupuje také Hnutí Duha, které požaduje co možná nejvyšší míru recyklace. Tito dva hráči vytvořili spolu s odpadářskými firmami jakousi tichou koalici, která brání plánům na přesměrování toku odpadků ze skládek do kotlů spaloven.

Okleštěný Okleštěk

Jako první se zažité poměry pokusil změnit poslanec Ladislav Okleštěk z Hnutí ANO 2011. Ten před čtyřmi lety „vylepšil“ technickou novelu zákona o odpadech takzvaným přílepkem. Podle jeho návrhu mělo být ukládání jinak využitelných komunálních odpadů na skládky možné jen do roku 2022. Současně tento záměr počítal s dvojnásobným navýšením poplatků za skládkování.

Oklešťkův přílepek nakonec třetím čtením ve sněmovně v červnu 2014 neprošel. Přispěl k tomu odpor trojkoalice skládkařů, ekologů a starostů. Krátce poté se objevil nový návrh, mezi insidery žertovně pojmenovaný „Okleštěný Okleštěk“. Zákaz skládkování byl odsunut o dva roky dále, politicky citlivé navyšování poplatků z návrhu zmizelo.

Přečtěte si polemiku na téma spaloven:

Spalování ANO: Jak se propálit k další metě

Spalování NE: Pec nám spadla

Návrh měl opět formu přílepku, tentokrát k novele zákona, která omezila sběrným dvorům možnost vykupovat kovy pochybného původu. Vládní koalice spolu s komunisty tuto změnu protlačila sněmovnou v září 2014. Od té doby je v zákoně zásadní věta, která mění pravidla hry. Tato věta zní: „Na skládky je od roku 2024 zakázáno ukládat směsný komunální odpad a recyklovatelné a využitelné odpady.“

Narychlo sepsaný přílepek prošel i díky tomu, že reagoval na výhrady Evropské komise. Zavedl totiž sběrné nádoby na kovy a biologicky rozložitelný odpad. Narychlo připravená novela sice prošla podivnou cestou, ale Česko se aspoň vyhnulo sankcím za ignorování unijní legislativy.

První pokus nevyšel

Po této poslanecké „partyzánštině“ se konečně probralo ministerstvo životního prostředí, které sepsalo věcný záměr nového zákona o odpadech. Stará právní norma z roku 2001 již nutně potřebuje nahradit, to si uvědomují všichni. Jenže výsledný návrh, který představilo ministerstvo vedené Richardem Brabcem (ANO), šel až příliš na ruku fanouškům spalování.

Preferování spaloven je ve zdech ministerstva životního prostředí doslova zažrané. Zřejmě největším fanouškem přikládání odpadků do velkých kotlů byl ministr Tomáš Chalupa z ODS, který úřad vedl v letech 2011 až 2013. V posledních letech má teplárenská lobby zastánce hlavně v řediteli odboru odpadů Jaromíru Manhartovi.

Skládka Česko. Byznys se zpracováním odpadů čeká prudký rozvoj

Věcný návrh zákona, schválený vládou v květnu 2015, měl na trh nemalý dopad. Zájemci o spalování z řad tepláren oprášili své staré plány a začali na nich znovu pracovat. Brabcův úřad současně dotlačil krajské úřady k tomu, aby do svých koncepcí nakládání s odpady zapracovaly nové spalovny či rozšíření těch stávajících.

Paragrafové znění nového zákona o odpadech dalo ministerstvo životního prostředí dohromady o rok později. Jenže už na počátku udělalo chybu - svůj návrh nekonzultovalo s některými zájmovými skupinami. „Ministerstvo nepozvalo zástupce oborových sdružení k jednání o podobě zákona. Něco takového se dosud nestalo,“ postěžoval si tehdy výkonný ředitel České asociace odpadového hospodářství Petr Havelka.

Pod palbou připomínek

Na nesouhlas narazil také návrh Brabcova úřadu zvýšit platby za ukládání odpadu na skládky ze současných 500 korun za tunu, a to až na čtyřnásobek. Proti takovým plánům se opět postavil vlivný Svaz měst a obcí ČR. Starostům vadí dodatečné zatížení obecních a městských rozpočtů a převést náklady na domácnosti také není snadné. V minulosti takové zdražení vedlo k častějšímu zakládání černých skládek a pálení odpadků v domácích kamnech.

K návrhu zákona se nakonec sešlo více než tisíc připomínek z různých stran, a to představuje v českých podmínkách zřejmě rekord. Nepomohly ani ústupky různým zájmovým skupinám. Ministerstvo chtělo zavést možnost dále vozit na skládky materiál nevhodný k recyklaci či spálení, navrhlo recyklační slevy pro města a obce či další úpravy. Zákon se do konce minulého volebního období nepodařilo protlačit sněmovnou, a tak celé úsilí vyznělo do ztracena.

Pět korun za plechovku. Zálohovat se budou možná i hliníkové obaly

Do hry mezitím vstoupil faktor Brusel. Balíček k oběhovému hospodářství, na kterém se loni v prosinci dohodly členské země s Evropskou komisí a který v dubnu definitivně schválili europoslanci, určil směr. Prioritu má mít opětovné použití a recyklace komunálních odpadů, přičemž minimální cíl je stanoven na 55 procent v roce 2025 a 60 procent k roku 2030.

Unijní balíček dále zavádí povinné třídění bioodpadu, odpadních olejů, textilu a nebezpečných složek komunálních odpadů. Členské země mají též zajistit předepsaná procenta recyklace nápojových obalů, plastů, kovů, dřeva, skla a papíru. Ta jsou poměrně mírná a Česká republika by neměla mít problém s jejich splněním.

Znovu a lépe

Jak potvrdila tisková mluvčí ministerstva životního prostředí Petra Roubíčková, úředníci pracují na nových zákonech o odpadech, výrobcích s ukončenou životností a obalech. K posouzení je uvolní v závěru roku a s jejich schválením Brabcovo ministerstvo počítá nejpozději do poloviny roku 2020. Základní body nového zákona se již rýsují.

Nové recyklační cíle mají odpovídat hodnotám stanoveným evropskou legislativou. Stále však platí zájem ministerstva zvýšit podíl energetického využití komunálního odpadu - ze současných 12 procent na zhruba 25 procent. „Co se týká návrhu výše poplatku za skládkování, tak žádná konkrétní částka aktuálně navržena není,“ dodává Petra Roubíčková.