Alpine Pro začala vyrábět pod cizím jménem i pro jiné značky. „Oblečení jim i částečně navrhujeme,“ říká majitel firmy Václav Hrbek.
Před třemi týdny byl majitel firmy Alpine Pro se svými zaměstnanci na teambuildingu. Sjížděli Orlici. Sluníčko hřálo, lidé se ještě koupali v řece, jen Václav Hrbek se těšil, až se v pondělí ochladí. S klesající teplotou totiž rostou prodeje firmy. Outdoorové oblečení je jedním z oborů, který prý klimatická změna velmi ovlivňuje. „Pořád říkám, že v létě má být hezky a v zimě má být sníh. Ale ono to tak poslední roky úplně neplatí,“ stěžuje si Hrbek, který vyrábí sportovní oblečení už více než dvacet let.
| Václav Hrbek (44) |
|---|
| • Je spoluzakladatel a majoritní vlastník firmy Alpine Pro, kde působí jako generální ředitel a ředitel oddělení designu a realizace. |
| • Podnikat začal už při studiích na VŠE, kde získal titul bakalář. |
| • Firmu založil v roce 1998 spolu se svým spolužákem Vladislavem Fedošem. |
| • Je ženatý, má dvouletou dceru Sofii. |
Opravdu je to tak, že začne sněžit a lidé jdou nakupovat lyžařskou výbavu?
V září bylo teplo a to pro nás opravdu nebylo dobré. Teď se o víkendu ochladilo a v pondělí byl první den, kdy jsme přeplnili plán. Myslím, že naše vlastní obchody jej překročily o 11 procent.
Jak na teplo reagujete?
Třeba tím, že máme kolekce jaro, léto, podzim, zima, i když se pochopitelně částečně překrývají. Začínali jsme jako čistě lyžařská firma, pořád si myslím, že to je nejdůležitější sortiment, který máme, ale ledovce tají, tak musíte nějak reagovat. Není to úplně sranda.
Jak často lidé mění zimní výbavu? Já mám bundu na lyže 15 let a budu ji muset vyměnit jen proto, že jsem přibrala.
Nám zákazníci v dotaznících odpovídají, že mají zimní vybavení a oblečení na čtyři až pět let… Je ale pravda, že když jsem jezdil před Vánocemi lyžovat do Itálie do Livigna, kde byly mraky Čechů a Poláků, často jsem na nich viděl naši první nebo druhou kolekci z roku 1998, 1999. Tak jsem si říkal, no to mě těší, že se bunda nerozpadla, že pořád vypadá tak dobře, ale tenhle zákazník si k nám pro novou nepřišel víc než dekádu.
Jestli byste neměli postupovat jako výrobci elektrotechniky, jejichž životnost zboží je „řízená“ na maximálně šest let.
Já si třeba koupím jedny drahé a jedny levné džíny a oboje se mi rozpadnou po roce. Tak jsem říkal, že budeme muset postupovat jako ti italští fajnoví džínaři…
Myslíte si, že klienti na Západě mění zimní oblečení častěji než Češi?
Spíš si myslím, že dřív u nás bylo zvykem, že lidé chtěli nosit jednu bundu na lyže i do práce nebo do školy, ne mít jednu speciální, ale i v tom se myslím se Západem srovnáváme. Dřív šly hodně na odbyt univerzálnější modely. Na Západě je to tak, že si člověk do města koupí městskou bundu, do divadla si koupí kabát, na lyže si koupí sportovní bundu a na procházku do lesa ještě jinou bundu.
„Víte, čepici budete nosit i teď, ale co s těmi holínkami po olympiádě? To se nedá nosit. Když si vezmete zářivé pomalované holínky do lesa, zajíci na vás budou koukat divně,“ říká Václav Hrbek.
Prý jste si před třemi lety dělali průzkum, ze kterého vyplynulo, že vás v outdooru přeskočil Lidl. Jak se lidlovský nástup projevil na vaší firmě?
Lidl byl z mého pohledu nečekaná konkurence, která nám v době krize docela zamíchala pořadím. Musíme být o třídu nebo o dvě výše. Pochopitelně nemůžeme s nimi soutěžit cenou, takže musíme mít věci funkčnější, hezčí, musíme prostě oslovovat jiného zákazníka.
Na koho vy cílíte?
My jsme si vždycky říkali, že jsme takový volkswagen v outdoorovém a lyžařském oblečení. To znamená, že nejsme nejlevnější značka na trhu, jsme ekonomická volba rozumem a srdcem.
Před třemi lety jste říkal, že máte v Číně velké kapacity a že byste byl ochoten vyrábět pod cizí značkou. Snažil jste se dohodnout se Sportisimem, což nevyšlo. Pokročil jste v tomto směru nějak?
To je víceméně stejné, už to neplatí jen o Číně, ale i o jiných asijských zemích. My už tři roky vyrábíme zboží jiných firem pod jejich značkami. I jim oblečení částečně navrhujeme.
Pro které značky?
To já asi úplně nemůžu říct. Ne kvůli nám, ale kvůli nim.
Nedělá vám to ve firmě neplechu? Nekanibalizujete se trochu?
Já myslím, že trh je tak velký, že ne. Možná nám to dělá trochu neplechu v tom, že se občas naši lidé ptají, jestli jsme modely neudělali hezčí pro ostatní značky než pro nás.
Zboží jim i navrhujete, nebo jen vyrábíte jejich modely?
Tak i tak.
Vám se o tom nechce moc mluvit...
Je jasné, že továrna na automobily v Kolíně vyrábí toyoty a vyrábí konkurenční peugeoty, to se prostě ví, ale já nevím, co všechno můžu říci já… Ano, děláme pro ně sortiment, který jsme jim schopni vyrobit efektivněji než oni sami.
Letos na jaře se psalo, že máte vyostřený spor s vaším čínským dodavatelem. Co se stalo?
Vždycky se jedeme do továrny k novému dodavateli podívat třeba třikrát. Já osobně, moji kolegové z Čech nebo i naši čínští kolegové zkoumáme, jaká je tam kvalita, jak ta továrna funguje, jací jsou tam dělníci… Dodavatel ví, že má svolení vyrábět jen v této konkrétní továrně. S tímto konkrétním dodavatelem jsme měli začít výrobu a ta nezačala. Ani další měsíc. Nevěděli jsme ani, kde chce vyrábět, nemohli jsme si zboží kontrolovat. Nakonec mělo zpoždění tři měsíce, což je pro zimu úplně zásadní věc, protože když nám přijde na Vánoce, v lednu už ho můžeme tak dát do slev a nevyděláme vůbec nic. A my potřebujeme vydělat na provoz firmy hlavně během zimních měsíců.
Online vs. offline. Viking v čele Adidasu skáče střemhlav
Jak vlastně fungujete v Číně? Máte tam i vlastní obchody, zaměstnance?
My máme v Číně tři kanceláře a v Bangladéši jednu. Já tam lítám zhruba třikrát čtyřikrát za rok a kontroluji si to tam osobně, nechci vyrábět někde, kde jsem nebyl. Plus tam máme zhruba 20 šiček. Ty šijí primárně vzorky na příští sezonu. Je to spíše dílna nebo malovýroba než továrna. Šijí i malosérie, o které ostatní výrobci nestojí, třeba když přijde svaz kanoistiky a chce 60 souprav. Také teď máme v Číně vlastní prodejní tým. Měli jsme tam asi 30 obchodů, ty už dnes nemáme, ale pořád tam prodáváme jinými kanály.
Proč jste se jich zbavili?
Asijský trh, speciálně ten čínský, je daleko víc online, než jsme my tady. Také je tam silný teleshopping v televizi. Je to jiná mentalita a zkoušíme, kudy vede cesta.
Vyrábíte ještě v Kambodži a v Barmě. Nikdy jste neuvažovali, že byste Čínu opustili?
Ne, Čína je v tomhle byznysu stále tak mocná, že si ji nemůžete dovolit ignorovat. Pořád je sortiment, který nejsme schopni vyrábět nikde jinde než v Číně. Pokud to přepočítáme na kusy, ne na peníze, tak si myslím, že tam vyrábíme tak polovinu.
V čem má výhodu Bangladéš a Barma?
Když je zboží vyrobeno v Barmě nebo v Bangladéši, neplatíte dovozní clo.
Připravovali jste kolekce pro český tým na několik olympijských her. Jak hodnotíte letošní zimní v Pchjongčchangu?
Nechci mluvit moc namyšleně, ale to, co jsme zamýšleli - aby bylo na první pohled vidět, že jde o sportovce z České republiky, aby byli jiní - to se povedlo. My naše kolekce proto děláme záměrně kontroverzně. Někomu se to líbí, někomu se to samozřejmě nelíbí. Třeba kolekce do Ria byla dělaná hodně divoce, ta do Koreje spíš decentně. Osobně se mi velmi líbila, nenávistných e-mailů jsem také dostal daleko méně. Navíc ta kolekce byla velmi nositelná a výborně se prodávala.
Kolik jste prodali čepic raškovek?
Byly to vysoké desetitisíce. Byla poměrně levná, pěkná, dá se nosit pořád. Záměr se fakt povedl. I marketingové spojení s Jiřím Raškou prostě vyšlo, národ ji vzal za svou. Speciálně děti ji rády nosily.
Byla úspěšnější než výstřední holínky z londýnské olympiády?
Holínek se nedělalo zdaleka tolik, ani ne desetina. Ale tak víte, čepici budete nosit i teď, ale co s těmi holínkami po olympiádě? To se nedá nosit. Když si vezmete zářivé pomalované holínky do lesa, zajíci na vás budou koukat divně.
Vy se s ČOV domlouváte po každé olympiádě, jestli budete pokračovat?
Vždycky podepisujeme novou smlouvu na čtyři roky. Po Tokiu se budeme bavit, co dál.
Jak se vám mění prodejní kanály?
Máme v Česku přes třicet obchodů, na Slovensku máme polovinu, aktuálně 16 prodejen. V Polsku v listopadu otevřeme čtvrtou prodejnu a nově teď otevíráme dvě v Rumunsku. Z Ruska jsme se stáhli. Je to strašně těžký trh. A my jsme pořád malá česká firma, která by potřebovala obrovský kapitál.
Jak fungujete přes internet?
Já vím, že se trh mění, a jdeme do toho onlinu postupně. Náš vlastní e-shop pro nás není až zas tak velký kanál. Je pravda, že v době olympiády několikanásobně vyskočí, roste rychleji než ostatní naše prodejny, ale v celkovém obratu to pro nás není významné číslo.
Chtěla jsem si u vás v e-shopu koupit bundu a pak jsem ji našla v Altisportu o 500 korun levnější.
Snažíme se, aby tomu tak nebylo. Pro část zákazníků, mezi které Altisport patří, se dělá jiná kolekce než pro naše vlastní značkové obchody. Chceme se vyhnout právě tomu, aby si zákazník stejné tričko nebo bundu u nás v obchodě kupoval za vyšší cenu než v jiných. Je možné, že pár procent zboží je stejných. Ale neměla by to být velká část zboží.
Skleněné nebe. Lubor Cerva nasměroval Crystalite k prudkému růstu
Dají domácí zákazníci na to, že jste česká firma?
V marketingových průzkumech nám vyšlo, že část zákazníků, ale jen poměrně malá, se zajímá, kde je zboží vyrobené a odkud firma je. U většiny to ale nehraje roli. Zákazník si těžko řekne, chci výrobek od české firmy, ale z Číny. A když bude chtít výrobek vyrobený v Česku, nebude mít příliš na výběr. Jsou malé dílny, které dělají třeba čepice tady v Čechách, ale čepice jsou sortiment, kde rozdíl v ceně není tolik znát. My tady také máme dílnu, která nám dělá funkční čepice nebo rukavice, dresy na kolo a tak. A já volám majiteli, jestli by mi vzali zakázku a on mi říká, Václave, když mi přivezeš šičky, tak ano, jinak ne, prostě nemám lidi.
Co byste dělal, kdybyste se nevěnoval outdooru?
Ani nevím, co bych chtěl dělat. Mě tahle práce baví i ke sportu mám blízko, takže se to potkalo.
Je to více sport, nebo móda?
Všechno, hlavně ale byznys. Měli jsme na začátku takové ty čisté myšlenky, že budeme dělat to nejkvalitnější, to nejdražší a to nejfunkčnější, ale pak zjistíte, že potřebujete, aby vás to uživilo. Takže děláme věci tak, abychom je byli schopni prodat a vydělat.
Jste workoholik?
Dneska už ne.
Prý jste ve firmě i bydlel...
Bylo to super. V pantoflích přeběhnete chodbu a jste v práci, takže žádné hodinové kolony po Praze. Pak ale stárnete, firma začne fungovat, jste rád, ale řeknete si, že to není úplně to nejdůležitější, že přece jen jsme tady jen jednou. A když jsem si to v hlavě srovnal, bylo mi pětatřicet šestatřicet, odstěhoval jsem se z firmy, oženil jsem se, přišlo děcko, zahrada, les a dnes ty hodinové kolony do Prahy stojím.
Říkal jste, že budete mít zhruba miliardové tržby za minulý rok.
To tak bude. Myslím si, že letos směřujeme k miliardě sto.
A zisk?
My ho moc neříkáme. Ale teď to není špatné.
Vezete se s konjunkturou?
Také, ale obchodní výsledky souvisejí se spoustou jiných věcí: s kurzem dolaru, hodně nás ovlivňuje tání ledovců, kdy přijde sníh do české kotliny. Myslím si, že kdyby byla krize a byla by fakt tuhá zima s tím, že koncem října je sníh ve velkých městech, pořád by to pro nás bylo dobré. Ale když jde všechno proti nám, není to sranda.
Nepřeorientujete se na plavky?
My řešíme džíny v naší kolekci, i ty plavky. Džíny už máme, ale takové outdoorové s funkčnějšími materiály, jsou volnější, s kapsami na stehnech. Vyrábíme i šortky a teď chceme dělat i džínové oteplovačky a džínové funkční kraťasy na kolo. Mimochodem ještě přemýšlíme o stanech, spacáky už děláme. A plavky… Jestli sníh nebude a náš hlavní trh se zmenší, třeba ty plavky začneme dělat.
A jak vás ovlivní zákaz PFC materiálů od roku 2020?
Nevím co konkurence, ale domnívám se, že jsme první na trhu, kdo s materiály bez PFC přichází víceméně dva roky dopředu před platným nařízením Evropské unie, my už je máme v podzimní kolekci.
Nesníží to funkčnost?
Je možné, že funkčnost bude o něco nižší, ale když máte auto, které má 200 koní a najednou bude mít 180 koní, tak já si myslím, že to ani nezaregistrujete.
Dále čtěte:
