Budeme repasovat průmyslové převodovky po celém světě, říká Martin Wichterle, jediný majitel strojírenské skupiny Wikov Industry.
Třiapadesátiletý geolog a strojírenský byznysmen Martin Wichterle na přelomu roku zahájil rozsáhlou expanzi. Nedaleko Moskvy otevřel továrnu na výrobu převodovek, dohodl se na akvizici německého konkurenta a chystá společnou firmu, která bude opravovat převodovky po celém světě.
Slavné jméno mu přitom paradoxně vůbec nepomáhá. „Drtivou většinu našich zákazníků máme mimo české území a tam je to jméno známo pouze malé hrstce lidí. A nakonec i v Česku si ode mě podle jména nikdo nic nekoupí. Konkurence je nesmlouvavá,“ říká vnuk vynálezce kontaktních čoček Martin Wichterle.
Na podzim jste se začal angažovat v Nadačním fondu Neuron na podporu vědy. Proč jste se do toho pustil?
Byl jsem už předtím mecenášem. A loni se celý fond znovu skládal, někteří sponzoři odpadli. Vyšli z toho nakonec čtyři nebo pět zakladatelů. Je skvělé, že Neuron jede dál, protože je to unikátní nadace, která má obrovský smysl a scházejí se tam skvělí lidé. Takže jsem šťastný, že u toho můžu být. Neuron má sice svoje vlastní řízení, ale my zakladatelé tomu pomáháme od shánění mecenášů až po organizační věci. Výherci, vybraní vědci, dostávají finanční podporu od soukromých osob, takže tam není žádný korporátní vliv, je to nezištné a má to čistého ducha.
Čistého ducha je v tuzemské společnosti určitě potřeba. Jak se jako aktivní podporovatel neúspěšného prezidentského kandidáta Jiřího Drahoše díváte na současnou politiku?
Je důležité, abychom našli, co lidi spojuje. A i když ve státě logicky existují odlišné názory, snaha nás všech a zejména politiků by měla být taková, aby hledali společné jmenovatele a pokoušeli se najít cestu pro všechny, kdo v této společnosti existují. Odpovědnost leží na politických představitelích, ale nejen na nich. Nakonec i na každém z nás.
Pojďme k vaší hlavní činnosti. Čemu se teď věnujete ve Wikovu?
Loni na podzim jsme otevřeli montážní závod na průmyslové převodovky pro kolejovou techniku v Rusku. Máme na našem specifickém trhu v Rusku velmi silné postavení. A toto postavení pak vytváří tlak na lokalizaci výroby. A my samozřejmě o ten trh nechceme přijít, takže jsme severně od Moskvy v městě Tver otevřeli nový závod.
Velký průzkum týdeníku Euro: Jak platí české podniky?
Vypadá to, jako byste byli v Rusku tak trochu přinuceni investovat.
V podstatě se to dá tak říct. Na druhé straně je pak samozřejmě člověk blíž trhu, což přináší větší stabilitu. Naši zákazníci si to v podstatě přáli. Není to ale nic velkého. Pronajali jsme si průmyslové haly a teď teprve výroba nabíhá. Začneme tam převážet stroje a počítám, že výroba začne v prvním kvartálu.
Rusko vás tedy teď zaměstnává nejvíc?
Ještě teď dokončujeme akvizici jedné německé strojírenské firmy. Míříme tedy nejen na východ, ale i na západ. Nemůžu ještě říct jméno, ale je to firma, která dělá zhruba to samé jako my, tedy průmyslové převodovky, a má tržby kolem půl miliardy korun ročně. V Německu je to menší firma. Teď tam musí ještě proběhnout vypořádání mezi jednotlivými akcionáři, ale myslím, že na přelomu ledna a února by to mohlo být hotové.
Bylo těžké se s Němci domluvit? Přece jen pořád existují nějaké předsudky.
Nebylo to snadné, ale na druhé straně to bylo velice férové jednání. Taky už neděláme chyby jako v počátcích podnikání. Kdysi jsme domlouvali významnou zakázku s německou stranou a potom šli už jen na přátelskou večeři a bavili se o nebyznysových věcech.
Zmínil jsem se, že jsem geolog a mimo jiné jsem se zabýval těžbou vltavínů. Vyprávěl jsem, že vltavíny vznikly tak, že do Bavorska dopadl meteorit, skelná hmota vystřelila do vesmíru a dopadla do jižních Čech. Jim to přišlo strašně zajímavé, ale jen do chvíle, kdy jim můj kolega řekl bravurní němčinou větu „das war die erste Bombardierung des tschechisches Gebiet von den Deutschen“ (to bylo poprvé, kdy Němci bombardovali české území - pozn. red.) a začal se tomu neskutečně smát. Protistrana se nesmála vůbec a z kontraktu nakonec nic nebylo.
Česko za sto let: máme na to, stát se silnou a technologicky vyspělou zemí
Jak Němci reagovali na to, že je kupuje česká firma?
Velice pozitivně. A myslím, že se dokonce management i pracovníci těší na další spolupráci, protože jsme k sobě na trzích měli poměrně blízko. Známe se dlouhou dobu a nejsme pro ně neznámou entitou ani tím, kdo vyvolává obavy, že výrobu v Německu zavřeme a rozprodáme. S tím nepočítáme.
Nebylo by ale přece jen levnější vyrábět v Česku?
Samozřejmě, že může dojít k mírné optimalizaci výroby, ale rozhodně to nebude na úkor pracovních míst v Německu, protože bychom tam naopak nějaké lidi ještě potřebovali.
| Martin Wichterle (53) |
|---|
| • Jediný majitel strojírenské skupiny Wikov Industry, tradičního výrobce ozubených kol a průmyslových převodovek. |
| • Je vnukem slavného českého vědce Otty Wichterleho, vynálezce kontaktních gelových čoček a silonu. |
| • Prostřednictvím Nadačního fondu Neuron podporuje velmi mladé vědce v jejich výzkumech. |
| • V roce 2014 se stal spolumajitelem jednoho z nejmladších výrobců designového křišťálu Bomma, v minulém roce pak tradiční české sklárny Rückl v Nižboru. |
| • Bydlí v Praze, je ženatý a má tři dcery. |
| • Patří mu Vrbatova bouda v Krkonoších. |
Pomáhá vám v byznysu i jméno Wichterle, když řeknete, že jste vnukem vynálezce kontaktních čoček?
To opravdu ne. Drtivou většinu našich zákazníků máme mimo české území a tam je to jméno známo pouze malé hrstce lidí. A nakonec i v Česku si ode mě dle jména nikdo nic nekoupí. Konkurence je nesmlouvavá.
Při pohledu na výsledky Wikovu Industry za posledních deset let se vám většinou dařilo, ale v roce 2016 jste hodně prodělali, a dokonce spadl provozní výsledek do ztráty šest milionů. Jste z toho už venku?
Byl to nejtěžší rok. Došlo k obrovskému útlumu v průmyslu těžby ropy a plynu. Byl to problém všech výrobců převodovek na celém světě, všechny důležité zakázky skončily, odepisovali jsme tehdy také značné finanční investice z předcházejících období. Ale i těžší chvíle patří k podnikání, naštěstí jsou už za námi.
Kdo chce být miliardář. V Česku rostou nové úspěšné investiční skupiny
Přesto jste v tom roce nakoupil hned tři firmy Detail CZ, Detail Plus a Detail Produkt, které se zabývají dodávkami pro nákladní automobilky a stavební stroje. A také sklárnu Rückl Crystal v Nižboru. Co vás k tomu vedlo?
V případě skupiny firem Detail se jednalo o zajímavou investici, navíc v oblasti přesného obrábění, ke kterému má Wikov relativně blízko. Sklárna Rückl byla trochu emočnější záležitost, nicméně i zde existovaly synergie se světelskou sklárnou Bomma.
Od té doby se vám začalo zase dařit. Skupina Wikow Industry měla loni zisk před započtením úroků, daní a odpisů kolem 250 milionů. Hodláte ji dál rozvíjet třeba dalšími akvizicemi, jako byla ta německá?
Kromě aktivit v Rusku a Německu máme v plánu ještě jednu věc. Je to společný podnik s jednou velkou nadnárodní firmou, který teď dotahujeme. Ve společné firmě bychom měli mít každý 50 procent a dělala by opravy či repase průmyslových převodovek všude po světě. Jestli vše půjde hladce, počátkem druhého čtvrtletí bychom zahájili produkci. Jinak do ničeho dalšího už se pouštět nebudeme, protože na to nemáme kapacitu. Máme plnou zakázkovou knihu na celý letošní rok.
Jako Wikow máte obrovskou výhodu, že vyrábíte a prodáváte vlastní produkt, ozubená kola a mechanické převodovky. Zatímco většina ostatních firem v Česku je do značné míry montovnou. Myslíte, že například právě Neuron může přispět k tomu, aby se to změnilo?
Neuron podporuje základní výzkum a od něho je vždycky ještě dlouhá cesta k aplikaci, ale je to důležité. Bavili jsme se o tom nedávno na Svazu průmyslu. Český průmysl bude stát na vlastních nohách v okamžiku, kdy bude schopen vlastní produkty prodávat v zahraničí. Přináší to pak i větší stabilitu pro celé hospodářství, protože nehrozí, že vám produkt někdo vezme a přesune jeho výrobu někam jinam. Máte de facto pod kontrolou i finanční toky, tedy to, kam chcete investovat.
Problém české ekonomiky je tuzemský nedostatek kapitálu. A i když ho hospodářství tvoří, obrovské prostředky odtékají v rámci dividend do zahraničí a potom zde chybějí. Reinvestice těchto zisků je velice nízká.
My jsme budoucnost: tito Češi zazářili už jako teenageři
Nedávno jste dokonce prohlásil, že v Česku od 90. let vznikala ekonomika námezdní síly. Dostáváme se z této kategorie?
Možná, ale převelice pomalu. Posouváme se k ekonomice, která by se dala nazvat subdodavatelskou. To také není žádná výhra, ale je to lepší. Naštěstí vzniká řada nových firem, které mají schopnosti i potenciál z tohoto segmentu vystoupit.
Dobrou zprávou je, že v Česku v poslední době působí řada investorů, kteří se soustředí na skupování kvalitních strojírenských podniků. Oslovují vás také?
Musím říct, že dotazy spíš přicházejí ze zahraničí. Nechystám se ale Wikov prodávat. Ostatně společný podnik, o kterém jsem mluvil, vznikl původně z toho, že ta zahraniční firma měla zájem vstoupit do Wikovu. Když jsme se na tom nedohodli, začala jednání o společném podniku.
Ve Wikovu se už delší dobu nevěnujete výkonnému řízení, ale jen strategickému. Co děláte ve volném čase?
Větší pozornost jsem loni věnoval sklárnám a ke konci roku akvizicím ve strojírenství, o kterých jsme mluvili. Ve sklárně Bomma ve Světlé nad Sázavou se nám, musím říct, daří, ale s nižborskými sklárnami Rückl, které jsem koupil z konkurzu, je to pořád ještě boj. Stále vyžadují větší úsilí, a když to letos půjde dobře, mohli bychom se dostat na černou nulu. Nicméně prostředky, které jsem tam nainvestoval, nejsou nijak strašidelné.
Dále čtěte:
