FRANTIŠEK RIEGER slavnÍ podnikatelé Založit si živnost na výrobě tak specifického hudebního nástroje, jakým jsou varhany, je zdánlivě riskantní krok. František Rieger však věděl, že v tehdejším Rakousku-Uhersku je takové množství kostelů, že o práci nebude mít nouzi. Konec 19. století mu dal plně za pravdu.
FRANTIŠEK RIEGER Založit si živnost na výrobě tak specifického hudebního nástroje, jakým jsou varhany, je zdánlivě riskantní krok. František Rieger však věděl, že v tehdejším Rakousku-Uhersku je takové množství kostelů, že o práci nebude mít nouzi. Konec 19. století mu dal plně za pravdu. Severní Morava a Slezsko byly varhanářskými oblastmi již od 16. století, pravděpodobně kvůli velkému množství cínu a kvalitního dřeva. Nejstarší doložená zpráva pochází z roku 1596 a hovoří o opavském mistru Ignáci Eckhardtovi. Na poměrně nevelkém území, vymezeném na západě Králíky a na východě Zátorem, fungovalo později více než dvacet varhanářských dílen a jejich počet nadále stoupal. Od 18. století se začaly vedle jednotlivých varhanářů objevovat celé varhanářské rody. Vedle Ryšáků a Finklerů to byli hlavně Riegerové, kteří koncem 19. století celý tento průmysl ovládli. Tradici založil František Rieger, jehož podnik se později rozrostl na jeden z největších varhanářských závodů v Evropě. VARHANY A FLAŠINETY František Rieger pocházel ze Sosnové u Krnova. Vyučil se varhanářem v severomoravské Andělské Hoře a podle některých pramenů získával zkušenosti až ve Vídni. Do rodného kraje se vrátil v roce 1844, zakoupil dům v Krnově a oženil se s Rosálií Schmidovou, dcerou místního soukenického mistra. Získal měšťanské právo a otevřel si malou dílnu na výrobu varhan - základ pozdější slavné firmy. Do roku 1849 postavil varhany pro dva kostely v nedalekých Wadowicích (dnešní Polsko) a opravil také varhany v Horním Benešově. Následovaly nástroje pro Hroznovou, Krnov či Cvilín a jejich celkový počet záhy překročil třicítku. Byly to většinou malé varhany, vesměs jednoduchých konstrukcí, na větší neměl Rieger potřebné vybavení. K varhanářství záhy přivedl i syny Ottu a Gustava, které po vyučení v Krnově poslal na zkušenou do významných zahraničních závodů. Spolu s nimi pak rodinnou firmu rozšířil a přejmenoval na „Franz Rieger und Söhne“. EVROPSKÝ VĚHLAS
Roku 1873 František Rieger synům závod postoupil a nadále s nimi spolupracoval už jen jako konzultant. Byl to zásadní zlom ve vývoji firmy, protože Otto a Gustav Riegerové se rozhodli nepokračovat v drobné rukodělné výrobě a začali podnikat ve velkém. Firmě dali nový název „Gebrüder Rieger“ a výrobky začali číslovat od jedničky. Nebylo to jen pouhé gesto. Hned první kus - varhany pro obec Jaktář u Opavy -konstruovali tak dokonale, že s nimi ještě před konečnou instalací sklidili velký úspěch na Světové výstavě ve Vídni. Tento krok se vzápětí ukázal jako klíčový, protože jim přinesl nejen obdiv a uznání, ale také nové zakázky. Roku 1874 jich bylo pět, o rok později dalších sedm.
Roku 1879 měli již bratři dost peněz na vybudování modernějšího závodu a začali se stavbou prvních továrních objektů. Vznikla prostorná pracovní hala pro více než osmdesát dělníků, nová sušárna i kližárna a rozsáhlá skladiště. Krnovská firma se stala jedním z největších podniků svého druhu v Evropě. Do roku 1903 zde vyrobili celkem 1073 varhan. Mezi největší odběratele patřilo Rakousko-Uhersko, několik desítek kusů ale skončilo také v Rusku či v severských zemích.
ÚSPĚŠNÝ STABILIZÁTOR
Roku 1903 Otto Rieger zemřel, jeho bratr Gustav se následně stáhl do ústraní a vedení firmy převzal Otto Rieger mladší. Továrna měla tou dobou již tři velké varhanní sály, vlastní strojovnu, truhlárnu, řezbárnu a další pracoviště. Nový ředitel se však funkce nezalekl a úspěšně navázal na předchozí období. Posílil i výrobu složitějších nástrojů - rekordem byly varhany s pěti manuály a celkem 116 znějícími rejstříky.
Stabilní chod podniku přerušila až první světová válka, během níž se zastavily dodávky dřeva a řada zaměstnanců musela na frontu. Po jejím skončení se pak zásadním způsobem změnily exportní podmínky. Rakousko-Uhersko, které bylo hlavním odběratelem, se rozpadlo a bylo nutné hledat nová odbytiště. K dovršení všeho Otto Rieger ml. roku 1920 náhle zemřel a továrna se ocitla bez ředitele.
Úkol stabilizovat závod připadl ing. Josefu Glatter-Götzovi, který byl zpočátku pouze pověřen vedením, roku 1924 pak celý závod převzal. Vedl si neobyčejně zdatně. Podařilo se mu obnovit veškeré dodávky materiálu, modernizovat strojové vybavení a proniknout na nové trhy. Počet zaměstnanců vzrostl až na sto šedesát a firma otevřela i pobočné závody v Horním Slezsku a Budapešti.
POVÁLEČNÉ SLOUČENÍ
Další zlom nastal až vypuknutím druhé světové války. Krnov byl tehdy součástí německého území a výroba firmy začala stagnovat. Po osvobození roku 1945 musel Glatter-Götz jako německý občan opustit republiku a do podniku byla zavedena národní správa. Firmu zpočátku řídily Československé závody dřevozpracující, v červnu 1948 pak přešla pod nově vzniklý národní podnik Továrny na piana a varhany.
Do tohoto období spadá také sloučení s konkurenční firmou Josefa Klosse, která ačkoliv měla pouze regionální význam, stala se od roku 1948 nedílnou součástí krnovského závodu. Značka se změnila na Rieger-Kloss.
Z poválečných obtíží se podnik dostal poměrně brzy a již kolem roku 1950 produkoval nástroje předválečné úrovně. Roku 1958 vznikl oborový podnik Československé hudební nástroje a krnovská továrna do něj byla začleněna jako „závod Varhany“. Kvalita výrobků byla trvale vysoká. Celá řada koncertních i chrámových varhan z této doby dokládá, že severomoravské hudební nástroje měly i nadále světovou úroveň.
Po revoluci v roce 1989 vznikla současná společnost Rieger-Kloss Varhany, která pokračuje ve více než stoleté tradici výroby varhan. Zaměstnává kolem sta lidí a produkuje kolem deseti nástrojů ročně, které nesou tradiční označení Rieger-Kloss.
FRANTIŠEK RIEGER (1812-1885)
Zakladatel varhanářského rodu František (Franz) Rieger se narodil 13. prosince 1812 v severomoravské Sosnové v rodině domkáře. Vychodil vesnickou školu v rodišti a varhanářem se vyučil v nedaleké Andělské Hoře. Na zkušenou se vydal do Opavy a podle některých údajů se dostal až do Vídně.
Roku 1844 se vrátil do rodného kraje, v Krnově koupil dům a oženil se s dcerou místního soukenického mistra Rosalií Schmidovou. Získal měšťanské právo a v budově někdejší tkalcovské školy na Horním náměstí si otevřel vlastní varhanářskou dílnu. Výrobu zahájil stavbou dvou nástrojů pro nedaleké Wadowice a do roku 1873 stihl postavit více než padesát kusů varhan. Firmu následně předal synům Ottovi a Gustavovi, kteří ji přeměnili na moderní továrnu. Ještě sedm let s nimi aktivně spolupracoval, poté se již stáhl do ústraní. Zemřel 21. ledna 1885.
OTTO RIEGER (1847-1903)
Syn zakladatele krnovské varhanářské dílny Otto Rieger se narodil 3. března 1847 v Krnově. Vyučil se v otcově firmě, zkušenosti však od roku 1864 čerpal zejména v Rakousku a Německu. Ve Vídni pracoval u varhanáře Josefa Ullmanna, ve Würzburgu u Martina Schlimbacha.
Po návratu do Krnova znalosti zúročil v rodinné firmě - nejprve po otcově boku, od roku 1873 ve spolupráci s bratrem Gustavem. Stal se spoluvlastníkem firmy Gebrüder Rieger, jejíž výrobky si záhy získaly značný ohlas pro dokonalou mechaniku, estetický vzhled a krásný zvuk. Dostaly řadu ocenění, mezi nimi i zlatou medaili a diplom Národní akademie.
Otto Rieger získal také několik individuálních poct. Byl nositelem Řádu Františka Josefa a papež Lev XIII. ho povýšil i na rytíře Řádu Svatého hrobu.
Zemřel 12. prosince 1903 ve věku padesáti šesti let.
GUSTAV RIEGER (1848-1919)
Druhý syn krnovského výrobce varhan Gustav Rieger se narodil 1. srpna 1848 v Krnově. Vyučil se u stejných varhanářských mistrů jako bratr a spolu s ním převzal také roku 1873 řízení krnovského podniku.
Soustředil se především na techniku: zavedl řadu zlepšení v konstrukci varhan, zdokonalil slitinu, z níž se odlévaly píšťaly a vynalezl nové způsoby dolaďování nástrojů. Od roku 1901 vybavoval varhany tzv. pneumatickou kuželovou vzdušnicí a jeho nápadem byly také vícetónové píšťaly a kombinované rejstříky.
Navíc se zasloužil i o modernizaci továrních provozů, inicioval nákup parního stroje a zavedl v podniku elektrické osvětlení. Po bratrově smrti roku 1903 se vzdal účasti ve firmě a přestěhoval se do Vídně, kde také 20. června 1919 zemřel.
Prameny: Historická encyklopedie podnikatelů, Rieger-Kloss Varhany, Krnovský závod Varhany jubiluje
Vstupní brána v roce 1900… …a v současnosti.
