Jindřich WaldesI tak nepatrná věc, jako je stiskací knoflík, má svého vynálezce. Je jím Jindřich Waldes - bývalý obchodní cestující, jenž se roku 1902 rozhodl osamostatnit. Vybudoval továrnu, která vyráběla polovinu světové produkce těchto knoflíků, zvaných patentky.
Díky vynálezu stiskacího knoflíku se firma začala rychle rozrůstat.
Jindřich Waldes
I tak nepatrná věc, jako je stiskací knoflík, má svého vynálezce. Je jím Jindřich Waldes - bývalý obchodní cestující, jenž se roku 1902 rozhodl osamostatnit. Vybudoval továrnu, která vyráběla polovinu světové produkce těchto knoflíků, zvaných patentky.
V roce 1902 opustil Jindřich Waldes spolu s mechanikem Hynkem Pucem továrnu Eduarda Lokesche s cílem založit vlastní firmu. Dne 9. července 1902 byla v obchodním rejstříku zaregistrována společnost Waldes a spol. Jako předmět podnikání uvedli Waldes a Puc výrobu drobného kovového zboží.
STISKACÍ KNOFLÍKY
Oba společníci zahájili podnikání v pronajaté dílničce v Praze-Holešovicích s jedním dělníkem, jedním učněm a starým šlapacím soustruhem na výrobu knoflíků. Ještě téhož roku se jim však podařilo přemluvit Eduarda Merzingera, aby 20 tisíc rakouských korun, které vyhrál v loterii, vložil do firmy a stal se jejich společníkem. Jako čtvrtý do firmy vstoupil Waldesův bratr Sigmund.
Roku 1903 dostal Jindřich Waldes nápad vyrobit stiskací knoflík, který by bylo možné připevnit a znovu odstranit bez šití, aniž by se poškodila látka. Hynek Puc pro tyto knoflíky sestrojil takzvanou zakladačku, tedy přístroj na strojní zakládání pružin, a výrazně tak výrobu urychlil.
Díky vynálezu stiskacího knoflíku, který Waldes patentoval pod názvem největšího diamantu na světě Koh-i-noor, a díky Pucovu automatu se začala firma rychle rozrůstat. Výroba se přesunula z Holešovic do Karlína a roku 1907 do Vršovic, kde byla „na zelené louce“ postavena továrna, která zaměstnávala již tři sta dělníků. Brzy se stala největší svého druhu v Rakousku-Uhersku.
Účes dívky z reklamy se měnil podle dobové módy.
DÍVKA S PATENTKOU
Expanzi firmy na zahraniční trhy předznamenalo v roce 1904 v Drážďanech zřízení pobočky, ve které se stal ředitelem Sigmund Waldes. V roce 1908 vznikla pobočka ve Varšavě, v letech 1911 a 1912 zahájily provoz Waldesovy továrny v Paříži a New Yorku. S konkurencí na domácím trhu se Jindřich Waldes vypořádal roku 1909, když koupil továrny Eduarda Lokesche a svého bývalého ředitele zaměstnal jako účetního.
Společnost začala vyrábět knoflíky k nýtování, šroubování i přibíjení, ale hlavním produktem zůstaly knoflíky stiskací neboli patentky. V roce 1913 se také poprvé objevilo známé logo firmy, zvané „Miss KIN“, na kterém je dívka s patentkou v levém oku. Waldesovy reklamní schopnosti dokazuje fakt, že hlava dívky měla celkem pětkrát změněný účes, přesně podle dobové módy. Logem firmy zůstala dodnes.
Výroba ve Waldesově továrně, rok 1915.
V PRAZE JAKO U BATI
Po první světové válce začaly Waldesovy závody vyrábět také špendlíky, pletací jehlice, náprstky, přezky, natáčky, sponky a kovové hřebeny. Dalším převratným vynálezem bylo zdokonalení zdrhovadla neboli zipu. Firma si ho nechala patentovat, stejně jako desítky dalších novinek a zlepšovacích návrhů.
Úspěch Waldesovy společnosti stál, podobně jako u Bati, na neustálém konstrukčním zlepšování, výrobě vlastních strojů, dobré organizaci práce, administrativě a v neposlední řadě na kvalitní reklamě. Jindřich Waldes s Tomášem Baťou také úzce spolupracoval a mimo jiné mu dodával i stiskací knoflíky pro jeho obuv. Ve 30. letech minulého století vyráběla firma Waldes a spol. celou polovinu světové produkce stiskacích knoflíků.
KOH-I-NOOR
V roce 1939 byl Jindřich Waldes zatčen gestapem a roku 1941 zemřel. Pražská továrna byla nacisty zabrána a přejmenována na Koh-i-noor. Šéfem firmy Waldes and Co. v USA se stal Sigmund Waldes, který již dříve opustil Drážďany. Dnes je jejím ředitelem Jindřichův syn Jiří, který se narodil v roce 1917 v Praze.
Koh-i-noor byl roku 1946 znárodněn a byly do něj integrovány všechny továrny, které vyráběly spínadla. Reorganizací v padesátých letech došlo k oddělení exportu a vzniklo pět samostatných podniků v Praze, Bynově, Bílovci, Vyškově a Mikulášovicích. Hlavní vršovický závod byl začleněn do trustu Prago-Union s výrobou strojírenského a spotřebního zboží.
V roce 1994 prošel Koh-i-noor privatizací a z pobočných závodů se staly samostatné podniky. Firma dnes vyrábí 750 druhů zboží, od špendlíků, spínadel, sponek a zipů až po nýty. Ročně vyrobí čtyři a půl milionu zdrhovadel a skoro sto milionů knoflíků, mezi kterými stále převažují tradiční stiskací patentky.
JINDŘICH WALDES (1878-1941)
Významný podnikatel, vlastenec a mecenáš umění se narodil 29. června 1878 v Nemyšli u Tábora, kde měl jeho otec Karel Waldes hospodu a malý krámek s galanterním zbožím. Jindřich se měl vyučit v obchodu s peřím, ale učení nedokončil, protože získal místo úředníka u pražské firmy Eduard Lokesch a syn, která vyráběla módní a manžetové knoflíky. Pro svou znalost jazyků se stal obchodním zástupcem firmy a byly mu svěřovány obchodní cesty po Evropě, Asii i Africe.
V roce 1902 spolu s mechanikem Hynkem Pucem odešel z firmy a založil vlastní společnost Waldes a spol. Ta se za třicet let vypracovala na obrovský koncern, vyrábějící všechny druhy kovové galanterie.
V roce 1939 byl Jindřich Waldes pro svůj židovský původ zatčen gestapem a dva roky vězněn v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. V roce 1941 ho jeho rodina, která stihla emigrovat do USA, z nacistického vězení vyplatila za osm milionů korun. Waldes však nepřežil dlouhou plavbu a za nevyjasněných okolností 2. července 1941 zemřel v kubánské Havaně.
Jindřich Waldes byl kromě podnikání také velkým sběratelem umění. Roku 1918 založil vlastní muzeum knoflíků s více než sedmdesáti tisíci exponáty. Bylo zrušeno teprve v roce 1947, když sbírku získalo Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze. Vedle knoflíků sbíral Waldes také obrazy, a to zejména plátna svého přítele, malíře Františka Kupky. Dnes je část této sbírky k vidění v Národní galerii.
HYNEK PUC (1856-1938)
Jako mechanik a strojník pracoval u firmy Eduard Lokesch a syn v Praze. Tam se seznámil s Jindřichem Waldesem, tehdejším kurýrem firmy. V roce 1902 spolu odešli a založili vlastní společnost Waldes a spol. Hynek Puc o rok později sestrojil převratný vynález - zakladačku, tedy přístroj na zakládání pružin do stiskacích knoflíků, který nahradil práci až deseti zručných dělnic. Výroba se rychle rozrůstala a Puc vyráběl další stroje. V roce 1930 firma zaměstnávala již čtyři tisíce dělníků, přičemž každý z nich byl schopen dohlížet na deset i více automatů. Těch bylo v továrně celkem deset tisíc.
Továrna Koh-i-noor v pražských Vršovicích, rok 1910 a nyní.
