Novela zákona o podporovaných zdrojích energie měla dle původních slibů ministerstva průmyslu a obchodu po pěti letech odblokovat rozvoj zelené energetiky v České republice. Z návrhu, který ministerstvo uvolnilo do připomínkového řízení, je však zřejmé, že autoři nejvíc času věnovali již stojícím elektrárnám. Hlavně otázce takzvané překompenzace a postihu za příliš vysokou ziskovost.
Zdroje z trhu se shodují, že první zkoumání, zaměřené na obnovitelné zdroje spuštěné do provozu v letech 2006 až 2008, překročení povolené míry ziskovosti neprokázalo. „Výsledky má ministerstvo průmyslu a obchodu k dispozici od začátku října. Ministerstvo slíbilo tyto výsledky zveřejnit, avšak dosud tak neučinilo,“upozornil Filip Nečas z advokátní kanceláře Frank Bold.
Oslovení majitelé solárních elektráren pod podmínkou anonymity říkají, že mají obavy z politicky motivovaného zkreslení výpočtu. Prezident Miloš Zeman a premiér Andrej Babiš se během podzimu opakovaně vyjádřili v tom smyslu, že by si přáli financování zelené energetiky omezit. Někteří z oslovených vyslovili podezření, že se státní úředníci pokusí výpočet „doladit“ tak, aby se podařilo aspoň některé investory nachytat a omezit jim platby za zelenou elektřinu.
Sedm stupňů poznání
Příběh začíná v listopadu 2016, kdy Evropská komise vydala své stanovisko k dotování obnovitelných zdrojů energie v Česku. Upozornila na několik slabých míst. Zejména na souběh investiční dotace z unijních fondů a zvýhodněné výkupní ceny za vyrobenou elektřinu. Dvojí dotování se týkalo hlavně bioplynových stanic, ale i některých větrných a malých vodních elektráren a mohlo vést k nadměrným ziskům.
Česká vláda dostala za úkol posvítit si na majitele podporovaných elektráren a prověřit jejich rentabilitu. Výsledek? Po dvou letech přichází ministerstvo průmyslu a obchodu s návrhem, který mnohé vyděsil. Kontrola překompenzace bude probíhat v sedmi krocích. Nejprve se bude prověřovat souběh různých typů dotací a ziskovost jednotlivých typů elektráren. Pokud ta vyjde jako nadměrně vysoká, zkusí stát přimět investory k tomu, aby po dvanácti letech provozu přestali čerpat zvýhodněné výkupní ceny energie.
Lze si tipnout, že dobrovolně si dobu podpory z dvaceti na dvanáct let zkrátí jen málokdo. Pak nastoupí poslední fáze - individuální kontrola. Jejím výsledkem může být jednorázové vrácení celé investiční dotace, snížení provozní dotace nebo zkrácení doby vyplácení. Pokud někdo odmítne spolupracovat, vystaví se riziku okamžitého odstřižení od zvýhodněných plateb.
Hranice nadměrné ziskovosti je stanovena výší vnitřního výnosového procenta (IRR), a sice 8,4 procenta pro solární, větrné a vodní elektrárny a 10,6 procenta pro biomasu a bioplyn. Takový postup považuje například Solární asociace za diskriminační. Naopak je to první skupina elektráren, která nese vyšší riziko kvůli závislosti na počasí. Nedostatek srážek v posledních letech silně nahlodal tržby a výsledky malých vodních elektráren.
Výsledek pod pokličkou
Novela zákona je zatím v rané fázi schvalování, tudíž stát mohl přistoupit jen k dobrovolnému šetření ohledně elektráren uvedených do provozu v letech 2006 až 2008. To probíhalo v první polovině tohoto roku. Podnikatelé v oboru zelené energetiky jsou zoufalí z extrémně složité tabulky, jejíž vyplnění je bez odborné pomoci poradenských firem či oborových asociací takřka nemožné.
Kontrola ziskovosti elektráren totiž nedopadá jen na domnělé „solární barony“ a velké energetické skupiny. Prověřují se i poměrně malé elektrárny od 100 kilowattů výše. S novou povinností tak zápasí i podnikatelé, kteří nainstalovali solární panely na střechu svého výrobního závodu či skladové haly.
Hlavní vlna přijde v příštím a přespříštím roce, kdy úředníci budou prověřovat data za 1300 středních a velkých solárních parků. Jenže nadměrné zisky v jejich případě již odčerpala a stále odčerpává srážková daň, snižující výši plateb za vyrobenou elektřinu. Vláda tak vlastně hledá řešení, které už předchozí kabinety nalezly.
Podle učebnic to nebude
Týdeník Euro zkusil jeden vzorový příklad propočítat. Konkrétně se jedná o třímegawattovou solární elektrárnu na střední Moravě dokončenou v závěru roku 2010. Při použití limitní hodnoty 8,4 procenta vychází tento projekt jako ztrátový - diskontované příjmy z elektrárny jsou v součtu nižší než úvodní investice. Obě sumy peněz se dostanou do rovnováhy při hodnotě IRR 6,8 procenta.
Jenže není výpočet jako výpočet. Otázkou zůstává, co všechno bude možné zahrnout do vstupní investice a provozních nákladů. Autoři zákona závazný postup neuvedli. K novele zákona bude až dodatečně vydán prováděcí právní předpis, ve kterém bude mimo jiné uveden vzorec pro výpočet IRR.
Solárním baronem za tisícovku. Německá firma nabízí podíl na fotovoltaické elektrárně
První pochybnosti se objevují již dnes. „Jako problematickou vnímáme skutečnost, že výpočet vnitřního výnosového procenta projektu dle dosavadních vyjádření nepočítá s náklady na financování projektů. Může se tedy stávat, že výrobcům bude nárok na podporu předčasně ukončen za situace, kdy ještě splácejí úvěr na pořízení technologie,“ varuje advokát Filip Nečas.
Ministerstvo průmyslu a obchodu se netají záměrem využít kontroly ke snížení plateb za obnovitelné zdroje. „Každý spotřebitel elektrické energie v poplatku za spotřebu hradí jejich provozní podporu, což v letošním roce činí zhruba 47 miliard korun. Vzhledem k tomu, že u fotovoltaických elektráren i dalších zdrojů je zavedena každoroční dvouprocentní indexace, se tyto náklady budou i nadále zvyšovat,“ uvedl mluvčí ministerstva Milan Řepka.
Potkáme se u soudu
Podle oslovených právníků může další krácení podpor vést k nové vlně soudních sporů a arbitráží. „Provozovatelé elektráren však situaci v soudních sporech vzhledem k dosavadní judikatuře Soudního dvora EU nebudou mít jednoduchou. V tomto případě přitom došlo k faktickému přenesení odpovědnosti za nepřiměřeně poskytnutou podporu na provozovatele elektráren v situaci, kdy to byl právě stát, který jim v rozporu s právem Evropské unie umožnil nepřiměřeně vysokou podporu načerpat a který měl pravidla kontroly překompenzací nastavit již od počátku,“ upozornil Jiří Buryan, specialista na energetické právo v kanceláři Havel & Partners.
Ironií osudu dochází k novému zásahu proti „zelenému“ byznysu ve chvíli, kdy se vláda snaží opět nastartovat rozvoj oboru. Ostatně nemá na výběr - na základě evropské klimatické politiky bude Česká republika povinna zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na spotřebě energie na zhruba 23 procent v roce 2030. Bez nastavení atraktivního prostředí pro soukromé investice je splnění tohoto úkolu prakticky nemožné.
Přečtěte si také:
Solek Group posiluje v Chile. Dodá solární panely za stovky milionů korun
Čeští solárníci v Íránu. Solek je na exotických trzích zatím ve ztrátě
