Kterému sportovnímu klubu fandí majitel téhle kanceláře, je jasné na první pohled. „Tohle křeslo nikdo jiný nemá, už jej chtělo několik zájemců,“ ukazuje na velkou kancelářskou židli vyvedenou v barvách pražské Sparty. Klubovými symboly si šéf české a slovenské pobočky nábytkářského řetězce Kika Jakub Střeštík vyzdobil i zbytek své kanceláře.
| Jakub Střeštík (41) |
|---|
| Po střední škole odjel pracovat do Izraele, poté ve Velké Británii vybudoval vlastní síť restaurací. |
| Pracoval ve vedoucích manažerských pozicích pro řadu nadnárodních koncernů podnikajících například v gastronomii, elektronice a retailu. |
| Do České republiky mimo jiné přivedl i kavárenský řetězec Starbucks. |
| Od roku 2011 vede společnost Kika Nábytek v Česku a na Slovensku. |
Původně jste podnikal v gastronomii, vlastnil jste úspěšný řetězec restaurací ve Velké Británii. Jak jste se dostal do firmy prodávající nábytek?
Britská anabáze začala trochu omylem. V roce 1996 jsem přijel do Londýna, původně jsem tam odcházel s tím, že si budu půl roku užívat po barech. Z toho nakonec sešlo, protože když se člověk rozhodne někde žít, tak by měl mít za co. Musel jsem začít pracovat.
A jeden z nejjednodušších způsobů, jak si cizinec z východní Evropy, ze země, která v té době ještě nebyla v EU, může najít práci, je v gastronomii. Začal jsem pracovat v několika gastronomických zařízeních, dosáhl určitých úspěchů, dokonce v jedné velké síti restaurací jsem byl zvolen manažerem roku. Po několika letech jsem se rozhodl, že už nechci vydělávat peníze pro někoho jiného, ale pro sebe.
Začal jste podnikat?
Půjčil jsem si 200 tisíc liber a koupil první restauraci. Vždy jsem se považoval za manažera, který má čuch na to, najít si obchodní jednotku, retailovou firmu, restauraci, cokoli, co ne zcela využívá svůj potenciál. Nikdy jsem v Londýně neotevřel vlastní novou restauraci, vždy jsem převzal nějakou existující, u které jsem měl pocit, že ji dobře znám, třeba proto, že jsem tam chodil jako zákazník. Koupil jsem pár podniků, které se mi podařilo dostat ze ztráty do zisku. Zhruba po sedmi letech práce, kdy jsem makal 14 až 16 hodin denně, jsem se rozhodl, že to asi nebude úplně pro mě.
S mou anglickou manželkou jsme měli tehdy pětiletou dceru, která neuměla česky. Když jsme přiletěli domů, tak se nemohla bavit se zbytkem rodiny. Proto jsem se rozhodl firmu prodat. Bez jakýchkoli dalších větších plánů jsme se přestěhovali do Česka, dítě se úspěšně naučilo jazyk. Nicméně dlouho jsem tu nezůstal, asi půl roku poté jsem začal pracovat jako regionální ředitel pro KFC, Pizza Hut, později Starbucks a další gastronomické firmy. Měl jsem na starost střední a východní Evropu. Drtivou většinu svého času jsem trávil v polské centrále nebo na cestách. Ale Praha se stala mou novou základnou.
Povídá se, že třeba do Starbucksu vás vzali i díky tomu, že jste na pohovoru tvrdil, že cílem vašeho života je válet se v kavárně...
To byla trochu nadsázka, ale jsem velkým milovníkem kávy a všeho kvalitního. Vždy jsem razil v rámci byznysu filozofii, že povedu pouze firmu, která prodává produkty, na které může být pyšná. A v rámci toho mi Starbucks vyhovoval.
Proč jste to vyměnil za společnost Kika?
Jednoho dne se ozvali headhunteři, jestli nemám zájem o pozici generálního ředitele Kika pro Česko a Slovensko. Opět to byl posun k něčemu jinému, sortimentně zajímavému, firmu jsem dlouhodobě znal a sledoval. Věděl jsem, že umí na trh dostávat novinky, stylové věci, má vlastní identitu, není tím uniformním prodejcem nábytku jako někteří ostatní.
Jakou identitu? Myslíte tu, že se nakupující rozdělují na ikeaře a kikaře?
Jste blízko. IKEA odvádí dobrou práci v segmentu retailu s nábytkem. Ale přijdete-li k někomu domů, tak si řeknete, že se mu líbila stránka 74 v IKEA katalogu. To my neděláme, nenabízíme. Spousta našeho sortimentu je objednávána speciálně pro zákazníka, na jeho přání. Snažíme se maximálně vyjít vstříc klientovi. Kika je pro lidi, kteří si chtějí vytvořit vlastní identitu.
Takže neplatí heslo: Když nemáte peníze, běžte nakupovat do Kika?
Na trhu se profilujeme do vyšší cenové třídy, což nám zákazník často vyčítá. U srovnatelných produktů ale máme ceny srovnatelné s diskontními prodejci, dokonce i nižší. Spíše se však snažíme nabízet kvalitu za férovou cenu. Teď je celosvětovým trendem raději kupovat dražší, ale kvalitnější nábytek, případně doplňky, které déle vydrží.
Mám vám vyřídit od kolegy, že má doma vaši sedačku, u které nejde umýt povrch. Předtím měl jednu z IKEA, kde šlo dát celý potah do pračky...
Asi jak u které, my se snažíme uspokojit všechny zákazníky a hlavně předčit jejich očekávání. Ne vždy se to daří.
Jak ovlivňují dění v Kika ČR a SR aktuální problémy mateřské firmy Steinhoff, která má miliardové díry v účetnictví?
Naše mateřská společnost Steinhoff má patrně určité nesrovnalosti v korporátním účetnictví, firma ale není provozovatelem Kika, je jejím investorem. Každodenní provoz a práce se zákazníky či zaměstnanci je plně pod dohledem a patronátem lokálního managementu. Pro nás je to nepříjemné v tom, že kdykoli se píše o kauze Steinhoff, je velmi často zmíněno i jméno naší společnosti.
Česká Kika nemá žádné úvěry u domácích ani zahraničních bank, takže její provoz není nikterak poznamenán událostmi kolem Steinhoffu. Pod ně spadá více než 40 různých retailových značek po celém světě, zároveň velké portfolio výrobců nábytku.
Jako každá investiční společnost i Steinhoff někdy firmy kupuje a někdy prodává. Bez ohledu na to, jestli má problémy v účetnictví nebo její hodnota na burze stoupá či klesá. Je velmi pravděpodobné, že některá aktiva odprodá, ještě pravděpodobnější ale je, že Steinhoff přizve do některých svých značek dalšího investora.
Jaké jsou plány Kika pro český trh?
Hodláme expandovat. V loňském roce jsme otevřeli pobočku v Budějovicích a v Nitře, modernizovali jsme naše největší vlajkové lodě v Praze a Bratislavě. Letos v březnu chystáme otevření další velké prodejny u Galerie Butovice v Praze. Chceme, aby se náš obrat - dohromady v Česku a na Slovensku - do pěti let pohyboval někde kolem 200 milionů eur, tedy přes pět miliard korun. Ten aktuální je kolem 120 milionů eur. Růst přichází ve dvou základních oblastech, expanzi kamenných obchodů a v obratu na již existujících pobočkách. Zároveň jsme loni úspěšně spustili e-commerce.
Hodláme expandovat. Letos v březnu chystáme otevření další velké prodejny u Galerie Butovice v Praze, říká Střeštík.
Prý většinu sortimentu, než jej uvedete do prodeje, sám osobně testujete.
Velmi rád. Často se účastníme velkých nábytkářských veletrhů, třeba sám Steinhoff pořádá veletrhy dodavatelů, kde se prezentují všichni, kteří s firmou spolupracují. K tomu jezdíme na všechny velké evropské veletrhy. Já se jich často účastním, tím, že nejsem v nábytku celý život, mám ještě oko zákazníka, a ne produkt manažera.
Znamená to, že si sednete na každou vystavenou židli, lehnete do každé vystavené postele?
Když se vrátím ke Starbucksu, málokdy jsem seděl v kanceláři. Veškerou práci jsem dělal v kavárně, ve které jsem si vypil svých patnáct dvacet kafí denně, tady v Kika je to obdobné. Na veletrhu doopravdy vyzkouším desítky až stovky matrací, sedaček, nezalistujeme sortiment z veletrhu, aniž bych se s ním předtím nepomazlil. Hrozně mě baví kontakt se zákazníkem, snažím se s ním často komunikovat. Nezřídka se mi stane, že když vidím lidi, jak si v prodejně vybírají matraci, tak jim řeknu: Pojďte, popovídáme si o tom, lehneme si spolu. Povídáme si třeba půl hodiny o tom, zda je to pro ně, či do hostinského pokoje. Takhle se snažím prodávat.
Jste úspěšný obchodník? Kolik procent zákazníků přesvědčíte?
Můj osobní obrat je v řádu několika milionů korun ročně. Našim nejlepším obchodníkům nesahám ani po kotníky.
Je veškerý nábytek, který máte doma, z Kika?
Tato otázka je mi kladena velmi často. Myslím si, že by se u mě pár našich kousků našlo. Já osobně jsem velmi konzervativní, ale znáte to, nežiji sám…
Jaká je aktuální situace na českém trhu s nábytkem?
Celkově je vývoj ekonomiky pozitivní, prodej nábytku a bytových doplňků roste. Předpokládáme, že tento trend bude pokračovat i v příštích letech. Zároveň je ale trh bohužel velmi segmentovaný, tím pádem je tu obrovská konkurence. Penetrace prodejců nábytku je v ČR mnohem vyšší než vjiných východoevropských zemích. Konkurence je opravdu veliká a je třeba konsolidovat trh, někteří prodejci se spojí a j e poměrně jedno kdo s kým.
Znamená to třeba, že se Kika spojí s IKEA?
To zřejmě ne, IKEA má jiný obchodní model než my. Ale u zbývajících řetězců je obchodování dost podobné, ať už je to Sconto, Asco, či další.
Chystáte nějaké akvizice, nebo čekáte, že vás naopak někdo koupí?
Zajímali jsme se o potenciál akvizicí kohokoli z našich konkurentů a předpokládám, že kterýkoli z našich konkurentů se poptává na možnost akvizice Kika. Segmentace trhu je dána historicky, polovina objemu prodaného nábytku jde přes malé nezávislé truhláře a i to podněcuje neustálou cenovou válku.
Takže se vedle akvizic zaměříte i na likvidaci drobné konkurence?
Nechceme nikoho likvidovat, naším cílem je férový boj. Ať všichni naši konkurenti platí za své zaměstnance odvody a daně, ať velké zahraniční společnosti dodržují veškeré zákony a předpisy, což se týká i spousty malých truhlářství. Stále tu existuje procento těch, kteří se tak nechovají, to je nerovný boj.
Jak se v následujících letech sníží počet malých hráčů na českém trhu?
Počítám, že tak dvacet procent trhu se rozdělí mezi velké firmy.
Kolik je to peněz v celkovém objemu?
Odhaduje se, že celkový objem trhu nábytku v Česku a na Slovensku je kolem 1,5 miliardy eur, tedy necelých 40 miliard korun. Z toho ti malí a nezávislí představují zhruba 700 milionů eur.
Je reálné, že by na český trh vstoupil nový velký prodejce nábytku?
Nedovedu si to úplně představit. Snad jedině, že někdo koupí více zaběhlých značek najednou. Pro úplně nového prodejce na trhu ale prostor není.
Jaké jsou teď trendy v oboru? Dřív měli lidé zájem o přírodní materiály, pak o lamino, pak se to všechno zase třikrát otočilo.
Je určité portfolio zákazníků, kteří jsou konzervativní a tradicionalisté. Těch se žádné trendy nedotknou. V rámci nových věcí, které trh přináší, je to spíš novinka v oblasti designu, ne úplně materiálu. A v rámci designu je český zákazník mnohem odvážnější, než byl ještě před pár lety. Za to velký dík výrobcům z Itálie. Třeba jsme dnes schopni prodat nábytek v barvách, které byly dřív nemyslitelné.
Čtěte také:
