Letos má stavebnictví v Česku růst tempem 10,5 procenta a obor naráží na své limity. Stavebníci marně shánějí materiál i řemeslníky.
Vladimír Glaser získal z evropských fondů padesátiprocentní dotaci na vybudování Muzea medu a českých Vánoc. Chtěl začít stavět, ale narazil na potíž, která je současné době příznačná: V Česku tragicky chybí stavební materiál. Je to důsledek stavebního boomu posledních let. Týdeník Euro se rozhodl zmapovat faktory, které raketově rostoucí obor stavebnictví brzdí.
Betonová raketa
Zůstaňme ještě u příběhu Vladimíra Glasera. Hotovo měl mít letos v dubnu. Léto ale prožil na staveništi a sháněl materiál na dokončení stavby. Ostatně jako celý loňský rok. Protože musel do konce roku prostavět podle dotačních pravidel polovinu rozpočtu, tři kamiony cihel nakonec dovezl z Německa. Když po měsíci čekání sehnal přes známého polystyren, nasmlouvaní dělníci už byli na jiné zakázce. „Na všechno musím mít papír, nemůžu si nic udělat svépomocí. A tak se přetahuju nejen o materiál, ale i o řemeslníky. Jako za socialismu,“ říká Glaser. Když dostaví do října, bude rád, že stihne alespoň Vánoce, když už medovou sezónu prošvihl.
Nejde jen o zkušenost jednoho malého stavebníka. Trend dlouhodobě potvrzují čísla statistiků. Například v červnu rostlo v sezonním očištění inženýrské stavitelství nejvýraznějším meziročním tempem od roku 2015, kdy vrcholilo dočerpávání prostředků z fondů EU. Letos má v tuzemsku obor růst tempem 10,5 procenta.
Vladimír Glaser
Stavební úřady vydaly jen za letošní červen 7089 stavebních povolení. Orientační hodnota těchto staveb dosáhla 32,3 miliardy korun a ve srovnání se stejným obdobím loňského roku vzrostla o 13,9 procenta. „Hodnota nově uzavřených stavebních zakázek byla nejvyšší za posledních deset let, a to jak v pozemním stavitelství, kde zakázky rostou již třetím rokem, tak v inženýrském stavitelství, které růst zakázek nastartovalo koncem minulého roku,“ uvedla vedoucí oddělení statistiky stavebnictví a bytové výstavby ČSÚ Petra Cuřínová.
Vedle soukromníků se činí i veřejný sektor. Veřejní investoři zadali do konce července stavebním firmám 2871 nových zakázek za 114,5 miliardy korun. Jejich hodnota meziročně vzrostla o 61,5 procenta. Objem nově vypsaných zakázek vzrostl zhruba o pětinu.
Není proto divu, že stavebnictví má nejvýraznější vliv na tvorbu HDP spolu s dalšími dvěma tahouny – zpracovatelským průmyslem a obchodem.
Dveře, cihly, zateplení
Dost čísel. Podívejme se na to, co tahle situace způsobuje v Česku. O své zkušenosti může mluvit i spolumajitel středně velké stavební firmy Elizza Vladimír Göringer. „Vlastně se raději ptejte, co je. Není ytong, dovážíme proto z Polska náhražku, to ale někteří investoři neradi vidí. Protipožární dveře nejsou stejně jako zateplovací materiály. V březnu jsme chtěli objednat zateplení střechy, řekli nám, že materiál dodají na Vánoce. Dodací lhůty na cokoliv se obecně prodloužily na osm týdnů. Nejhorší jsou ale asi řemesla - všichni lidé, kteří ovládali rekonstrukce, pracují na Národním muzeu,“ popisuje Göringer, jak se projevilo, že od krize opustila stavebnictví desetina lidí.
Spolumajitel stavební firmy Elizza Vladimír Göringer
Práci teď Göringer odmítá. Musí, když ji chce dělat alespoň trochu kvalitně. Nemá totiž ani techniky.
Města nestaví
Stesky znějí také z radnic z celé republiky. Už se nedělají výběrová řízení na dodavatele, ale na investora. Ale protože projekty vázané na dotace není možné odkládat, často samosprávy oslovují firmy v jednacím řízení bez uveřejnění, což bylo v minulých letech protikorupční hysterie tabu. „Ještě máme rezervní kapacity materiálu, nové zakázky v pozemním stavitelství, které by měly být realizovány ještě v tomto roce, si ale pečlivě vybíráme, některé dokonce odmítáme,“ říká Tereza Mitošinková ze společnosti Skanska. Naříkají ovšem i největší soukromí investoři: „Nikdy za 27 let našeho podnikání jsme nezažili to, co se děje v tomto roce a v posledních měsících obzvláště, kdy v podstatě jediná zakázka není dokončena včas, protože firmy nemají dostatek kapacit,“ postěžoval si Radim Passer, majitel developerské firmy PasserInvest. Když mu dřív někdo dodal nějaký prvek pro stavbu během čtyř týdnů, dnes to trvá minimálně osm. To samé se týká i dodávek z Německa.
Nedostatek surovin dopadl i na Česko. Dochází písek, Sahara nás nespasí
Došly cihly, minerální vaty fasádní i střešní, ztracené bednění pro zakládání staveb, betonová šachtová dna, skelné vaty…. A když už je výrobce má, není, kdo by je dovezl. „Nedostatková je i vnitrostátní doprava, což se projevilo obzvláště během léta, kdy kamiony tradičně více vytěžují výrobci nápojů. Spedice si vybírají, hodně kapacit mají v Německu. Co se před rokem jezdilo za tři tisíce, dnes se jezdí za čtyři. U cihel už vůbec neexistuje systém just in time, tuhle službu už výrobci neznají. Čeká se až šest týdnů od objednání a je pozastaven příjem nových objednávek u jednoho ze dvou tuzemských výrobců,“ říká David Fleischhacker, vedoucí úseku nakupování M stavebniny.
Giganti na kolenou
Ani takoví dodavatelé staveb, jako jsou Metrostav nebo Hochtief, už nedokážou vybalancovat trh, který se přehřál. A tak místo aby se stavební firmy po deseti hubených letech radovaly, že je práce, bojí se, že budou zase bity. Řada z nich totiž podepsala loni nebo předloni smlouvy s investory s kalkulacemi cen materiálu, které už dnes neplatí. Zároveň se obávají, že kvůli nedostatku materiálu a pracovních sil nestihnou zakázky včas a budou platit penále. Na množstevní slevy už musely dávno zapomenout.
Proč se situace v Česku nyní tak vyhrotila, vidí analytici ve shodě několika faktorů. „Investice jsou vždy citlivé na hospodářský cyklus, a proto stavebnictví funguje cyklicky. Nicméně aktuálně se sešlo více vlivů. Konjunktura je skoro všude v Evropě, takže výroba materiálů jede na plné obrátky a stejně nestíhá. Z momentální úrovně investic do oprav a rekonstrukcí je vidět, že poptávka byla dlouho odložená a teď jde na trh všechno najednou,“ podotýká Miroslav Linhart, partner ve společnosti Deloitte.
Majitel stavebnin DEK Vít Kutnar
Na trhu dokonce kolují konspirační teorie, že nedostatek výrobci ještě uměle šroubují, aby mohli zvyšovat ceny. Ty se u některých materiálů zvedly během roku až o 20 až 30 procent. „Neřekl bych, že je na trhu jakýkoliv nedostatek chtěný nebo řízený. Hlavní příčinou je cykličnost oboru, což je jeho specifikum. Tohle se pravidelně opakuje, osm let je trh investorů, potom nastává krátké období, kdy mají na vrch výrobci,“ říká Vít Kutnar, majitel stavebnin Dek.
Situace teď ale podle Kutnara může vypadat horší, než ve skutečnosti je, protože řada zakázek je objednána u dvou dodavatelů nebo spekulativně do zásoby, protože firmy nemají jistotu dodání. Řada stavebnin je tak plná zboží, ale to už jim „nepatří“, protože je rezervované nebo i zaplacené pro konkrétní stavbu v budoucnu. Je to podobné, jako když doma spustíte příliš spotřebičů najednou a tím vyhodíte pojistky. Když je spouštíte postupně, nestane se nic. „Stavaři na novou situaci nebyli zvyklí a všichni zareagovali tak, že objednali do zásoby. Někteří výrobci museli zastavit příjem objednávek a systém začal kolabovat,“ vysvětluje Kutnar.
Vítězové závodu
Při analýze toho, jak vypadá vyhladovělý stavební trh, se nesmí zapomenout na jeden obor, který na situaci paradoxně vydělává. Jsou to půjčovny nářadí. Právě společnost DEK jich vlastní po celé republice osmašedesát. I tady se sešlo několik faktorů. Stavební technika se stále mění, přibývají nové stroje, čím dál specializovanější. „Když ho firmy potřebují několikrát do roka, neuživí je. Stroje jsou dnes spotřební zboží, skoro jako pračky, za pár let se rozbijí nebo technologicky zastarají. Kdo si to dobře spočítá, ví, že půjčit si stroj je lepší. Nemusí se o něj starat, mít dvůr, garáže, sklady a údržbáře,“ vypočítává Michal Švejcar, ředitel divize půjčovny firmy DEK.
Druhým faktorem je růst půjčování jako oboru samotného. Zatímco v USA jsou zvyklí na stavby půjčovat až 90 procent techniky a v Německu 60 až 70 procent, u nás je hodnota podle Michala Švejcara pod dvaceti procenty. To znamená, že obor má před sebou velkou budoucnost. „Stavebniny máme 25 let, s půjčováním jsme začali jako doplňkem služeb v roce 2013. Když ale první půjčovna dvojnásobně překonala v zisku naše očekávání, bylo jasné, že jsme trefili na správnou věc,“ popisuje Švejcar.
Proč něco není? Konjunktura vymetá sklady a čaruje s trhem práce
I strojů je podle něj v současném boomu nedostatek. Půjčuje se všechno. „Nedá se říct, že bychom nakoupili něco, co lidé nechtějí. Poptávka je enormní. Nakoupili jsme například sto malých bagrů a všechny jsou rozpůjčované,“ popisuje.
Stejně tak trh indexuje i taková maličkost, jako jsou mobilní toalety, které se na stavby pořizují. Společnost Toi Toi si ještě před pár lety stěžovala, že je z 80 procent závislá na stavební výrobě. Hledala oporu i v dalších oborech, aby se mohla rozkročit. Poohlížela se třeba po veřejném sektoru, kterému by své sanitární systémy nabízela jako veřejné toalety. Dnes se veze s boomem stejně jako všichni ostatní. Stavebnictví ještě podle analytiků půjde nahoru a udrží si své tempo. Konec zatím nikdo nevyhlíží. Jinými slovy řečeno: Na parníku se ještě tančí.
Dále čtěte:
