Kamil Vacek je střelec. Podařilo se mu z nuly vybudovat firmu TCCM se čtyřmiliardovým obratem. Telefony prodává ve dvacítce zemí. Za svou zhruba dvacetiletou kariéru ale stihl i zkrachovat, realizovat bizarní nápady a znovu vydělávat miliony korun.
Poslední vývoj v tuzemsku Vacka nutí k úvahám, zda tady zůstat. „Pokud v Česku bude pokračovat to, co se nyní v politice děje s referendem o Evropské unii, tak odsud dříve nebo později budeme donuceni odejít. Pro náš úspěch potřebujeme otevřené Česko,“ říká v rozhovoru pro týdeník Euro.
| Kamil Vacek (43) |
|---|
| • Jeho firma TCCM je největším prodejcem mobilních telefonů ve střední a východní Evropě. |
| • Vystudoval Vysokou školu ekonomickou, během studia začal prodávat telefony. |
| • S kamarády založil také firmu Drink & Drive, první službu pro odvoz aut opilých řidičů, koupil podíl v kurýrní službě Profikurýr nebo třeba investoval do Kondomerie, specializovaného obchodu s kondomy. |
| • Je podruhé ženatý, má tři děti, jeho žena pochází z Kyjeva. |
Prodáváte telefony ve velkém. Je to pro vás jen zboží, nebo jste do mobilů nadšenec?
Nejsem geek a technicky je neumím ani moc ovládat. Na druhé straně nemám počítač, takže spoléhám na telefon ve všem.
Jak často ho měníte?
Asi jednou za šest měsíců. Celkem zastupujeme čtyři značky Nokia, Cat, Honor a Doro. Cat je pro použití při outdoorových aktivitách, tu používám, když jedu na hory, Doro je pro seniory, ale senior naštěstí ještě nejsem, takže ji nepoužívám. Honor je spíše pro mileniály, což už také nejsem, takže nejbližší je mi Nokia.
Jak jste si těch dvaadvacet zemí, kde prodáváte telefony, vybral?
Jsme vlastně mezi Ruskem a Německem. Rakousko je nejvíc na západ a Ukrajina je nejvíc na východ. Na severu je to Estonsko a na jihu Kypr. Má to jednoduchý důvod. Německo je tak velký trh, že tam mají všechny globální značky vlastní lidi, vlastní zastoupení. Musejí tam zapíchnout svou vlajku. Rusko má 145 milionů lidí, je centrem Eurasie, je na něho navázán celní unií například Kyrgyzstán či Bělorusko.
Zbyla vám tedy nika mezi mocnostmi?
Ano. A ta nejsložitější. Navíc s tím, jak se ekonomické centrum světa přesouvá do Asie, ocitá se východní Evropa čím dál víc na okraji zájmu. Tím spíš potřebují globální značky někoho, jako jsme my, kdo jim tyto země šmahem vyřeší.
Na základě čeho říkáte, že se centrum světa přesune do Asie. Podle zkušeností s Číňany, které zastupujete?
Říkám to jednak proto, jak se vyvíjí růst HDP po světě, a jednak na základě prodejních statistik telefonů. Když jsem v roce 2007 začal prodávat smartphony HTC, Evropa tvořila 25 procent světového prodeje chytrých telefonů. Dnes je to asi osm procent. Díky globalizaci se střední třída v Asii dostala z chudoby a všichni si kupují telefony. Telefon už dnes není nic extra, je cenově velmi dostupný. Dnes je to tedy o tom, kde kolik je lidí, nikoli kdo vydělává víc peněz. V prodeji telefonů je vývoj rychlejší a dramatičtější, než je vidět na vývoji růstu HDP, protože elektronika hodně zlevnila. Přesun těžiště do Asie trval vlastně jen deset let.
Co tento přesun znamená pro vás?
Je to obrovská výhoda, protože třeba Nokia měla kdysi ve východní Evropě 300 zaměstnanců, dnes jich má 50. Potřebují víc partnerů, jako jsme my. Když se na to podíváme z perspektivy malé České republiky, vlastní kancelář si tady mohou dovolit mít jen tři značky: Huawei, Samsung a Apple. A podobnou velikost -nebo trochu větší - mají všechny země, které zastupujeme. Korporace neumějí tento byznys dělat efektivně, mají procesy, byrokracii. Jsou sice stabilnější, ale na tutéž práci potřebují čtyřikrát víc lidí.
Během dvou let jste přestal zastupovat dvě značky: Kodak a Coolpad, přičemž Coolpad byl velký propadák. Proč k tomu došlo?
Aby partnerství fungovalo, musí k tomu být dvě strany. Je to jako v manželství. Značka musí být úspěšná globálně a pak lokálně. My se staráme o region, oni se starají o globální úspěch. Když jsme s Coolpadem začali před třemi roky, patřili jsme mezi top tři hráče v Číně. Dneska v podstatě neexistují. Můžeme být sebelepší, ale když globální firma není úspěšná, nic nezmůžeme. V Číně bylo osm velkých výrobců, dnes jsou tam tři.
Považoval jsem Česko a Slovensko za trhy, které znám, a teprve v roce 2007 mě donutil šéf HTC, abych šel za hranice. Říkal, že jinak promarním svůj život, říká Kamil Vacek.
Kolik jste na tom prodělal?
Zhruba 120 milionů korun. Ale zároveň to nebyl můj největší propadák. Finanční asi ano, ale podobných jsem měl celkem asi pět. Na Sagemu (francouzská značka telefonů už neexistuje - pozn. red.) jsem prodělal 30 milionů korun, ale tehdy to pro mne bylo mnohem víc. Neměl jsem nic, byl jsem student, bydlel jsem na kolejích. Vezměte si, že začínáte život a máte na účtu takovýto minus. To bylo na oběšení. Kdyby se mi něco takového stalo v padesáti, už nežiju.
Jak jste skončil loni? Kolik firma TCCM prodala telefonů?
Něco přes dva miliony kusů. Finanční výsledky ještě nemáme, protože náš fiskální rok končí v březnu, ale obrat bude přes čtyři miliardy korun. Zisk pak bude mezi 50 miliony až 100 miliony korun.
Marže jsou tedy v jednotkách procent?
Ano. Ale pozor. Žijeme v oboru, kde vydělává jen Apple a Samsung. Všichni ostatní jsou v minusu. Je to globálně hyperkonkurenční prostředí. Na světě existuje řádově tisíc značek, a vydělávají dvě. Takže to, že my na prodeji vůbec něco vyděláme, je obrovský úspěch.
Podle čeho si značky vybíráte?
Intuicí. Značek je tisíc. Vybral jsem si jich deset a pět z nich bylo úspěšných. To zase není tak špatné.
Celkově jste po těch prodělcích v plusu?
Ano, důležité je správně rozložit rizika. Ale vezměte si například čínskou Meizu. To je dobrý příběh. Byla to perfektní značka, obchod šel skvěle. Ale pak jsme dostali dopis od Googlu. S doporučením, že už ji nemáme prodávat. Meizu nedostalo certifikaci Googlu, protože je vlastní Alibaba a na čínském trhu prosazují operační systém, který jde proti Googlu. Já nepůjdu proti Googlu. Budovali jsme tady něco tři roky apak jsme o to jedním dopisem přišli. Je to velká hra, kterou nedokážete zcela ovlivnit.
Pan Mobil: podnikatelské úspěchy a pády Kamila Vacka
Prodáváte čtyři značky telefonů. Co chystáte dál?
V mobilních telefonech jsou už jen dvě globální značky, které chybějí na evropském trhu, ale jsou opravdu poslední, na kterých se dá vydělat. Oppo a Vivo mají stejného majitele, ale jsou rozdělené. Když se řekne Oppo, je to dobrý foťák. Vivo je dobré audio. O nich ale my neuvažujeme. Určitě totiž přijde technologická disrupce. Vše směřuje k roku 2020. Do té doby budeme prodávat telefony, objemy prodejů zřejmě porostou. Je to našlápnuté, takže se brzy podíváme na úroveň tří milionů telefonů. Jsme jasná jednička ve východní Evropě, prodáme deset procent všech telefonů. V roce 2020 se pak stane něco, ale ještě nevíme co.
Proč zrovna 2020?
Mluví o tom Apple, mluví o tom Google, Facebook, Amazon. Ale i globální generální ředitelé, se kterými se bavím, to říkají. Napřed byla doba PC, pak přišly v roce 1997 smartphony, které zpopularizoval Apple v roce 2007. Teď už tato technologie stagnuje, v roce 2017 trh poprvé v historii globálně spadl. Bude to trvat tři až pět let a přijde konec smartphone éry. Nejsem vizionář, ale vsadil bych si na brýle. Například na technologii, kterou představil Intel. Smartphone ale určitě neumře ze dne na den. Technologický přechod bude nějakou dobu trvat stejně jako přechod z PC éry do smartphone éry.
Působíte na malých, odlišných, fragmentovaných trzích střední a východní Evropy. Je vůbec něco, co mají společného?
Na interních schůzkách rád říkám, že nás všechny spojuje Vladimír Iljič Lenin. Jsou to bývalé satelity Sovětského svazu včetně Rakouska, které bylo překladištěm agentů. Kulturně nás ale nespojuje nic. Češi si nejsou podobní s nikým. Obchodně nám to nejvíc funguje s Velkou Británií, dobrou zkušenost mám s Dány. V Rakousku mají obecně vůči Čechům předsudky. Když jsem ve Vídni hledal manažera, měli jsme nejdřív 250 žádostí o práci. Když headhunter ve druhém kole oznámil, že jsme česká firma, zájem mělo najednou už jen 20 uchazečů. To ukazuje sílu předsudku.
Některé telefonní operátory, s nimiž pracujete, spoluvlastní stát. Setkáváte se s korupcí?
Výjimečně. Z 250 až 300 zákazníků to řešíme u pěti. Vesměs jsou to firmy, které mají státní spoluúčast. Korupce vypadá asi tak, že nám řeknou, přes koho můžeme dodávat. Řeknou nám: napřímo to od vás nemůžeme vzít. A vymyslí si nějaký důvod. Pak řeknou: ale je tady nějaká firma, přes kterou to půjde…
Jste také investor. Naposledy jste dal nějaké peníze začínající firmě Angee, která se věnuje zabezpečovacím systémům. Co si od toho slibujete?
Mám z toho radost. Neslibuji si od toho žádné přehnané finanční zhodnocení. Chci je podpořit, protože vyvíjejí hardware, což je z Česka velmi složitá věc. Většina vývoje probíhá v Číně a prodej je v Americe. Ti kluci proto musejí pořád létat tam a zpátky po planetě. Pojali to velmi grandiózně. Měli velkou vizi, že nejdřív uspějí ve Spojených státech a pak ve zbytku světa, a zatím se jim to daří. Myslím, že mají vyrobeny první tři tisíce kusů, které odesílají zákazníkům, a mají první partnerství v USA. Před pár týdny jsme měli poradu investorů, někteří nejsou spokojení, ale já jsem spokojený, protože vím, jak je to těžké. Mají sice roční zpoždění, ale to je normální. Slíbil jsem jim další investici.
Největší přešlapy firmy Apple:
14 největších přešlapů iPhonu. Co Apple zkazil a jak se k tomu postavil?
Nedávno jsem mluvil s jedním mezinárodním investorem, který říkal, že v Česku jsou skvělé startupy, ale jejich problém spočívá v tom, že neuvažují globálně.
Nedivte se. Já to chápu. Sám jsem se prvních deset let svého podnikání bál vylézt za hranice Česka a Slovenska. Měl jsem v sobě mentální blok. Nevěřil jsem si. Když mi nabízeli Rumunsko, říkal jsem jim, že se bojím. A dnes jsem v mnoha zemích úspěšnější než v Česku. Považoval jsem Česko a Slovensko za trhy, které znám, a teprve v roce 2007 mě donutil šéf HTC, abych šel za hranice. Říkal, že jinak promarním svůj život.
Dřív jste měl hodně bizarní projekty: kondomérie, rozvoz opilců... Děláte ještě něco takového?
Ne. To skončilo dětmi amanželstvím. Šílený jsem byl tak do 28 let. Cokoli jsem vydělal, utratil jsem za bizarní věci. Realizoval jsem takové ty hospodské nápady, kterým se normálně zasmějete a pustíte je z hlavy.
Vaši firmu vynesla nahoru globalizace. Kdyby se svět nepropojoval, nikdy nevzniknete. Jak hledíte na vývoj v Česku, kde se skloňuje czexit?
Já jsem „vítač“ (smích). Ale teď vážně. V Česku děláme z našich čtyřmiliardových tržeb méně než dvacet procent byznysu, zbytek děláme v zahraničí, které nám teď roste mnohem rychleji. Jako obchodní firma můžeme mít vlastně sídlo kdekoli. Teď jde jen o to, kam přesídlit těch 30 lidí, kteří jsou v Praze. Byl jsem ve Vídni, abych nastudoval, kolik by nás stál přesun sídla do Rakouska. A blbé je, že by nás to stálo dvojnásobné náklady na back office, hlavně mzdové. Uvažoval jsem o Vídni, protože musíme zůstat ve střední Evropě. Navíc je tam jednodušší logistika. Více leteckých spojení, po dálnici se dostanete hned na Balkán. Pokud v Česku bude pokračovat to, co se nyní v politice děje s referendem o Evropské unii a podobně, tak dříve nebo později budeme donuceni odsud odejít. Pro náš úspěch potřebujeme otevřené Česko. To je jasné.
Čtěte také:
