SLAVNÍ PODNIKATELÉ - JOHANN LIEBIG Jeden z nejvýznamnějších českých textilních podnikatelů Johann Liebig začínal jako soukenický tovaryš. V roce 1818 se usadil v Liberci, kde si otevřel malý krámek s plátěným zbožím. Postupem času přešel na tovární výrobu a vybudoval ve městě jednu z největších textilek v monarchii.
Karl Benz, jeho rodina a Theodor von Liebig sedící na automobilu. foto: Severočeské muzeum v Liberci
Počátek rozvoje libereckého textilního průmyslu spadá do poloviny 18. století, kdy zde začaly vyrůstat první manufaktury i malé továrničky. O půlstoletí později, v období označovaném jako „Zlatý věk“, pracovalo v Liberci a jeho blízkém okolí již na osm set soukenických mistrů. V té době přišel do města za prací také mladý soukenický tovaryš Johann Liebig, který se díky podnikatelským schopnostem stal do poloviny 19. století nejvýznamnějším textilním výrobcem v zemi. Za zásluhy o rozvoj Liberecka mu byl následně udělen i dědičný baronský titul.
BRATŘI LIEBIGOVÉ
Johann Liebig pocházel z východočeského Broumova. Roku 1816 se v rodném městě vyučil soukeníkem a vydal se na tovaryšský vandr. Navštívil Moravu, Dolní i Horní Rakousy a koncem září 1818 zavítal také do Liberce. Ve městě se mu zalíbilo, spolu se starším bratrem Franzem si tu zřídil nejprve malý krámek a roku 1825 i kamenný obchod se střižním zbožím. Firma dostala název „Bratři Liebigové“.
Obchod zpočátku vedl Franz, Johann obstarával zboží na veletrzích v Lipsku, Frankfurtu či Braunschweigu. Dvakrát navštívil i Francii a Anglii, kde se seznámil s výrobou saténu a také lehké oděvní tkaniny neboli šatovky. Po návratu do vlasti zavedl výrobu těchto módních látek také v Liberci a slavil s nimi velký úspěch.
Brzy měli bratři tolik peněz, že mohli od pražského bankéře Karla Ballabena v roce 1828 koupit bývalou Clam-Gallasovu přádelnu v Josefově dole a začali podnikat ve velkém. O tři roky později musel Franz Liebig ze zdravotních důvodů podnikání zanechat a jediným majitelem firmy se tak stal jeho bratr Johann.
Liberecká tkalcovna. foto: Severočeské muzeum v Liberci
TEXTILNÍ MAGNÁT Roku 1832 se Johann Liebig oženil s Marií Münzbergovou, dcerou kartounkářského podnikatele Antona Münzberga, čímž získal značné množství peněz na rozšíření podniku. V roce 1833 pracovalo pro Liebiga tři sta dělníků a dalších dva tisíce domácích tkalců, o devět let později se jejich počet ztrojnásobil. Kromě továren v Josefově dole a Liberci získal Liebig brzy další přádelny v Železném Brodě, ve Svárově, Heralticích, Mildenově a Rochlicích-Vesci. Koncem čtyřicátých let byl již největším textilním podnikatelem v Čechách a jedním z nejvýznamnějších výrobců vlněných a polovlněných látek v celé habsburské monarchii. Johann Liebig však nepodnikal jen v textilním průmyslu, ale zabýval se také těžbou břidlice, vápence či mědi. I zde byl úspěšný, problémy měl pouze s dopravou, a proto začal brzy uvažovat o výstavbě železnice. Po řadě složitých jednání byla její definitivní trasa schválena v polovině roku 1856. Nová trať dostala podle cílových měst název Pardubicko-liberecká dráha. PODNIKAVÝ THEODOR Roku 1870 Johann Liebig po dlouhé nemoci zemřel a vedení firmy se ujali jeho tři synové Johann, Heinrich a Theodor. Majetek společnosti „Johann Liebig a spol.“ se nadále zvětšoval - bratrům patřily vedle mnoha textilních továren také některé lomy, lesy i cihelny v širokém okolí. Díky velkému majetku přečkala firma bez větších obtíží i světovou hospodářskou krizi na konci 19. století. Roku 1902 se vedení podniku ujal vnuk Johanna Liebiga - Theodor, za jehož působení dosáhla firma největšího rozkvětu. Orientoval se již výhradně na textil - textilní podnikání rozšiřoval, ostatní podniky naopak prodával. Brzy vlastnil majetkové podíly nejen v českých a německých textilních firmách, ale také v mnoha zahraničních. Vedle podnikání byl Theodor Liebig také vášnivým automobilistou. Roku 1893 si od německé firmy Benz objednal jeden z jejich prototypů a stal se tak prvním vlastníkem osobního automobilu u nás. Byl opravdovým průkopníkem, v roce 1894 se rozhodl se svým vozem absolvovat dálkovou cestu z Liberce do německého Mannheimu, která měřila úctyhodných 726 kilometrů. PŮLSTOLETÍ TEXTILANY Za světové hospodářské krize se Theodor Liebig dostal do potíží, za pomoci bank se mu však podařilo jádro podniku zachránit. Společníkem firmy se brzy stal jeho syn Johann Wolfgang, který posléze vedení firmy převzal. To už se však psal rok 1939 a začala druhá světová válka. Po jejím skončení byl Johann Wolfgang Liebig internován a následně musel opustit republiku. Nějaký čas ještě podnikal se svým bratrem v Německu, v roce 1965 však firma definitivně zanikla. Český majetek rodiny Liebigů zabavil podle Benešových dekretů stát. Roku 1946 vznikly České vlnařské závody, do kterých byla soustředěna veškerá vlnařská výroba z Liberce a okolí. Od roku 1948 fungoval podnik pod názvem Textilana a výchozích třicet devět závodů se postupně sloučilo v sedm. Svého vrcholu dosáhla Textilana na konci sedmdesátých let, kdy úplety i nábytkové a dekorační látky směřovaly do více než čtyřiceti zemí světa. Ještě v roce 1989 na tom byla relativně dobře, vyráběla přes dvacet milionů metrů látek ročně. Zlom přišel v devadesátých letech, kdy nastala obrovská recese, ze které se Textilana již nevzpamatovala. V roce 2001 se její brány uzavřely. Pramen: Historická encyklopedie podnikatelů JOHANN LIEBIG (1802-1870) Nejvýznamnější liberecký podnikatel Johann Liebig (někdy též Liebieg) se narodil 7. června 1802 ve východočeském Broumově v rodině soukenického mistra. Od dvanácti let se učil otcovu řemeslu a o dva roky později se coby soukenický tovaryš vydal na vandr. Roku 1818 se usadil v Liberci, kde si s bratrem Franzem otevřel malý krámek a později kamenný obchod s textilním zbožím. V roce 1826 začali s výrobou látek podle anglického vzoru a pro velký úspěch se o dva roky později rozhodli zakoupit bývalou Clam-Gallasovu přádelnu na libereckém předměstí v Josefově dole. Nový závod se stal do poloviny 19. století nejvýznamnějším podnikem na výrobu vlněných a polovlněných látek v celé habsburské monarchii. Vedle textilního průmyslu podnikal Johann Liebig také v hornictví, vlastnil břidlicové a vápencové lomy, měděné doly a velkou sklárnu v rumunském Varadíně. V padesátých letech předminulého století se zasloužil také o napojení severočeské průmyslové oblasti na nově vznikající železniční síť. Zemřel 16. července 1870 na zámku ve Smiřicích. Jeho majetek byl tou dobou odhadován na třicet milionů zlatých. THEODOR LIEBIG (1872-1939)**
Vnuk zakladatele textilní firmy Theodor Liebig se narodil 15. června 1872 v Liberci. Po maturitě na libereckém gymnáziu nastoupil roku 1891 do rodinné firmy. Nejprve pracoval jako praktikant v Antverpách, Remeši a Alžíru, od roku 1897 už byl veřejným společníkem firmy. Když jeho strýc Heinrich kvůli špatnému zdraví roku 1902 zanechal podnikání, ujal se vedení celého podniku. Hned po svém nástupu začal textilní výrobu rozšiřovat - dal postavit novou přádelnu v Mezivodí a získal také majetkovou účast v mnoha textilních firmách v Rakousku-Uhersku i v zahraničí. Byl velkým obdivovatelem automobilismu. Již v roce 1893 si u německé firmy Benz objednal osobní vůz a stal se tak prvním majitelem automobilu v Čechách. Stál také u zrodu dvou českých automobilek - liberecké RAF a kopřivnické Tatry. Zemřel 24. května 1939 a vedení společnosti na dalších šest let převzal jeho syn Johann Wolfgang.
Továrna na vlněné zboží v Liberci. foto: Severočeské muzeum v Liberci
